1. kapitola - Vzývání sil / 1. část

17. května 2007 v 20:58 |  Den smrtí nekončí
Stojím před hřbitovem a čekám na holky, se kterými tu mám o půlnoci sraz. Štěstí že jsou prázdniny, jinak by mě teta těžko pustila. Tedy ona mě vlastně ani nepustila, zdrhla jsem. No co jiného jsem měla si dělat? Ani nevím,co pohledávám tady. Jenom mi odpoledne zavolala Lena, ať prý o půlnoci přijdu na hřbitov.
Na hodinách u kostele odbije dvanáctá a já div nevyletím z kůže. Pěkně blbej nápad čekat tu sama. Ještě se tu zvencnu strachy. Kde ty mrchy( samozřejmě myslím mé nejlepší kamarádky) vězí.

"Ááááááááááááááá," zakřičím z plna plic, protože mě něco chytlo za ruku. Otočím se za smíchem.
" Nejsi trochu blbá Lyn? Málem jsem z tebe měla infarkt."
" Měla jsi se vidět. Vypadala jsi jak mrtvola," směje se. Nejsem žádný strašpytel, ale když vás v noci u hřbitova chytí něco za ruku, taky by jste byli vystrašení.
Za pět minut dorazí i Lena. Jako vždy má zpoždění. S tím už musí jeden počítat, nikdy se s ní nevyplatí chodit na schůzku v čas. Všechny tři si nás prohlédnu. Aniž by jsme se domlouvali, máme na sobě pouze černou barvu. Holky jsou v ní nenápadné, protože mají tmavé vlasy. Ale já se svými blonďatými vlasy, moc nenápadná nejsem. Možná by jste si spíše nevšimli slona v porcelánu, než mě v těhle věcech.
" Záříš už na dálku Ang." No neříkala jsem to?? " A co se ti stalo? Jsi bílá jak stěna."
" Ale tady Jocelyn měla skvělý nápad. Připlížila se zezadu a chytila mě za ruku, těma jejíma studenýma prackama."
" Tak už se nezlob Angelo," snaží se být milá.
" Neříkej mi Angelo. Víš moc dobře, jak tohle jméno nesnáším." Ano, ano. Přesně tak. Jmenuji se Angela. Nepochopím moje rodiče, proč mi dali tak hrozné jméno- Angela Salvador. Skvělý. I když Angel na mě sedí. Vážně připomínám anděla - modré oči a blond vlasy.
" Nebudeme se tu hádat. Proč jsi nás sem vylákala v tak nekřesťanskou hodinu," zeptám se naší organizátorky.
" Dostala jsem skvělý nápad holky."
" Vážně?"
" Jak jsi to myslela s tou ironií Angelo?" Ale? Ona poznala ironii?
,, Prosím tě Leno, známe to tvoje nadšení pro věc. Vždycky se do něčeho strašně zažereš a nic z toho. Minule jsi nás donutila chodit na balet. A jak to dopadlo? Ani ne po měsíci tě přestal bavit. Tak promiň, že jsem použila tu ironii. Jenom prostě nevěřím tomu, že by jsi u něčeho vydržela dýl než měsíc. To je vše." Podám jí vyčerpávající odpověď. Ta se už nadechuje, aby odporovala.
Jocelyn nás musí zarazit. Jinak by jsme se pohádali do krve. Známe moc dobře naše hádky. Pravý přátelství se však bez nich neobejde.
,, Tak Leno, jakej skvělej nápad jsi dostala?" zeptá se jí s vzrušeným hlasem.
,, Fakt to chcete slyšet?"
,, Ano Leno, chceme. Viď?" Při tom na mě spiklenecky mrkne. Což znamená, abych to zase nepokazila.
,, Leno promiň, já jsem to tak nemyslela. No dobře myslela," reaguji totiž na její pochybovačně zdvižené obočí, " ale nechtěla jsem tě urazit. Řekni nám to prosím. Nebo si tu mám snad kleknout na kolena? Víš moc dobře, jak nerada prosím, tak mě k tomu nenuť."
" Dobrá, řeknu." Nasadí dramatickou pauzu, " Nedávno jsem koukala na Čarodějky. Nemyslím ten seriál, ale film. No a oni tam dělali sabat." Vyčkávavě se na nás podívá. Když ale vidí, že nám nějakej sabat nic neříká, radši pokračuje dál. "Tak poslouchejte vy nevzdělankyně. Sabat je sdružení čarodějnic. Pojetí rituální praxe ve skupině se odvíjí od tradice, ke které sabat přináleží. Základním předpokladem vzniku takového společenství je vzájemná důvěra, náklonnost a tolerance- což my určitě máme." podá nám velmi vyčerpávající výklad.
" Nechápu. Co po nás vlastně chceš?" zeptám se jí s větší obavou. Do žádného pití krve se rozhodně pouštět nebudu.
" Bože," lomí nad námi rukama, " co jsi mi dal za nejlepší kámošky? Čím jsem se ti provinila."
" Moc dramatizuješ."
" Prostě jsem myslela."
" Lidičky POZOR! Lena myslela."
" Moc vtipné Lyn. Kam na ty blbé vtipy chodíš? Do márnice?"
Už tu máme další hádku. Tentokrát jsem já ten člověk, který musí zasáhnout. Je na nich vidět, že se obě za svou hádku stydí. Chtěla bych je nechat v rozpacích, ale nemůžu, na to je mám až moc ráda.
" Vysvětlíš nám konečně, co po nás chceš?" Snad už se dostaneme k jádru věci. Začíná být docela kosa.
" Vy pořád nevíte o co jde?" Obě záporně zavrtíme hlavou. " Mohli bychom požádat Bohyni, aby nám dala dar. Prostě nějakou nadpřirozenou schopnost," oznámí nadšeně.
Koukala jsem na ní s otevřenou pusou. Cože máme udělat?
" Děláš si srandu?!"
" Nedělám Ang. Prostě dneska v jednu hodinu zapálíme tři bílé svíčky na hřbitově, vyslovíme modlitbu, svíčky sfouknem a hurá domů. Nebuďte baby!"
" Dobrá půjdem do toho s tebou. Ale na nějaké vyvolávání duchů zapomeň," odsouhlasím geniální nápad. Čekala jsem něco debilního. Kdybych si vsadila, tak by jsem neprohrála ani pětník. Nakonec co se může stát? Stejně se nám nic nepovede.
Došli jsme k pomníku vojáků válčící v druhé světové válce. Nesnáším hřbitovy. Nahánějí hrůzu. Zapálili jsme si svíčky. Já jediná měla vysokou a červenou, holky měli normální čajové. Zase se liším. Vždy jsem chtěla být šedá myš. Je unavující být středem pozornosti. Stačí, když na sobě máte cokoliv v nepořádku, všichni vás zdrbnou. Ze začátku vám popularita dělá dobře. Určujete směr módy, účesy a hlavně řeč. Po čase už nechcete být princezna školy. Chcete zase být šedá myš jako na začátku, ale nejde to. Jakmile jednou vkročíte do elity školy, není cesty zpět. Ale musím se přiznat, občas si užívám slávu. Hlavně když mě nějaký krásný klučina pozve na rande.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 17. května 2007 v 21:00 | Reagovat

Tak jsem sem dala první část mé knížky. Celá první kapitola není moc záživná(tedy mě se aspoň nezdá). Snad vás to neodradí a budete číst dál. Těším se na jakékoli komentáře.

2 babarik babarik | E-mail | Web | 18. května 2007 v 18:33 | Reagovat

Nahodou..holka me se to zda bajecny..tak rychle sem pokracovani ;) pls

3 vesper vesper | Web | 18. května 2007 v 18:45 | Reagovat

Ta hádka byla super, hned se mi vrací vzpomínky na každedonní hašteření s holkama ve škole. Rozhodně pokráčko (musíme přeci zjistit, jestli Angelu nestáhne do hrobu mrtvola :-)).

4 depeš depeš | 18. května 2007 v 23:04 | Reagovat

Já nevim,mě přijde angela moc sebevědomá a až moc dokonalá a to neni nikdy dobré,protože čtenářky,které to pak čtou si přijdou méněcenný nebo tak....a máš tam často chyby v bychom a bych...jinak se to dá číst

5 Andreica Andreica | Web | 18. května 2007 v 23:12 | Reagovat

depeš: díky za upozornění. Angela je vážně ze začátku sebevědomá, ale nebojte nemusíte si připadat méněcenné.

pro ostatní: pokráčko sem dám zítra =)

6 Antionette Antionette | Web | 26. července 2007 v 17:58 | Reagovat

zatim to je docela dobrý...........asi budu číst dál.....tak doufám,že nebudu zklamaná

7 pantherka pantherka | Web | 15. srpna 2007 v 16:19 | Reagovat

neni to špatný, du si číst další části =))

8 Michelle_Sun Michelle_Sun | Web | 19. ledna 2008 v 15:09 | Reagovat

kde sa celý príbeh vlastne odohráva???

9 Kristýna Kristýna | E-mail | 29. prosince 2008 v 20:01 | Reagovat

Bylo to supeer! hned se vrhnu na další část xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama