1. kapitola - Vzývání sil / 3. část

22. května 2007 v 16:52 | andreica |  Den smrtí nekončí
" Tátu nepočítáš?" Moji rodiče totiž zahynuli při autonehodě, když mi byli tři roky. V tu dobu jsem byla zrovna u tety, takže jsem naštěstí nebyla v autě. I kdybych byla a zázrakem přežila, určitě bych si nic nepamatovala. Mámu s tátou znám pouze z fotek. Naši společnou fotku mám schovanou pod polštářem. Jsou mi na ní dva roky. Zrovna sfoukávám svíčky z dortu. Všichni jsme tam šťastní. Alisha - moje teta - teď na mě hodně lpí. Nikdy se kvůli mně nevdala. Mnohokrát jsem jí ke svatbě přemlouvala, nemůže být přece celý život sama. Vždy mi pouze odvětila: " Nejsem sama. Mám tebe zlatíčko." Po čase jsem přestala řešit její vztahy. Co se má stát, stane se.
" Jenomže o toho jsi přišla pouze jeho vinou a o mámu vlastně taky." Takovou jí neznám. Vždy o nich mluvila s úctou. Dneska je vážně divný den.
" Nebudeme řešit víc, než je zapotřebí. Ještě není na vysvětlování čas."
" Co tím chtěl básník říci?"
" Nic a pojď už konečně nahoru. Vím, kde jsi byla. Ten okap jsem nařezala já." No teda. Tohle bych do ní nikdy neřekla, udělat mi takovýhle podraz. Co kdybych spadla a zlomila si třeba vaz?

Nesmělým krokem dojdu do předsíně. V obývacím pokoji se svítí. Čeká tam na mě, aby mi mohla dát kázání. Nechci tam, ale co jiného mi zbývá? Mám dvě možnosti - jít spát a rozhovor si vyslechnou ráno nebo si ho vyslechnout teď. Raději volím druhý způsob. Čím dřív, tím líp. Stejně se kázání nevyhnu, tak proč ho prodlužovat?
" Posaď se." Tohle bude na dlouho.
" Teto promiň, nechtěla jsem ti způsobit starosti," začnu se raději omlouvat hned na začátku.
" Mě nevadí, že jsi mi nic neřekla. Jenom jsem měla strach, aby se ti něco nestalo. Hlavně teď, když se blíží tvé osmnácté narozeniny. Musíš být hodně opatrná, obzvlášť v noci. Kdyby se něco stalo i tobě, asi by mi žalem puklo srdce."
Mrzí mě, jak jsem jí ublížila. V tu dobu jsem si neuvědomovala, co dělám. Možná má pravdu, ale co se změní mým osmnáctým rokem? Budu pouze plnoletá. Žádné převratné změny nenastanou.
" Co by se mělo stát?"
" Vše ti vysvětlím, až ti bude osmnáct. Dřív ne. Užívej si poslední chvilky, dokud můžeš. Hlavně si važ přátelství. Je možné, že ho potom ztratíš."
" Nerozumím tomu. Co mi tím chceš naznačit?"
" Jdi raději spát. Vše se dozvíš později. Přísahám." Pohladí mě po vlasech.
Když chcete přemýšlet, musíte udělat jedinou věc. Napustit si pořádně horkou vodu, do které se potom ponoříte až po uši. Tedy mě to aspoň pomáhá. Uvolníte si celé tělo a můžete v klidu myslet.
Dneska byla pořádně divná noc. Začala vzýváním sil a skončila rozhovorem s Alishou. Takhle tetu musím oslovovat pouze, když jsme mezi lidmi. Nepotrpí si na pověsti hodné sestry, která se ujala své neteře. V soukromí je suprová, ale na veřejnosti se přetvařuje. Nechce, aby kdokoli věděl, že moji rodiče zemřeli. Tak se vydává za mou adoptivní matku. Dřív jsem si myslela, jak si pěkně hrajeme, ale postupem času mi docházelo, že přede mnou něco skrývá. Je záhadou co. Vše se dozvíš na své narozeniny. Zazní mi v hlavě její hlas. Co všechno se dozvím, nemůže mi vypovědět pravdu teď? Odpovím si sama. Nemůže! Vše se dozvím za tři měsíce, už aby to bylo. Zvědavost prý zabila mouchu, nebo jak bylo známé přísloví. Tajemství přece není tak strašné, aby zabilo mouchu natož člověka. Mám si vážit přátelství. Však já si ho vážím, bez party by jsem nebyl nic. Ano, jsem nejoblíbenější holka na škole. K čemu mi popularita je? Pouze k získání falešných přátel, kteří se chtějí hřát na výsluní. Lenu s Jocelyn znám tzv. "od plenek". Chodili jsme spolu už do jesliček. Moc si z tohoto období nepamatuji. Zůstaly jsme přítelkyně do dneška, snad ještě dlouho budeme. Jednou jsem se domluvili na společném bydlení v domově důchodců. Dokonale nás vidím, tři stařeny v papučích. Vtipný obrázek sám o sobě. Podívám se na telefon, dvě hodiny ráno. Měla bych jít spát, jinak zítra ráno nevstanu.
Budík nemilosrdně zazvoní v šest hodin ráno. Nejradši by jsem ho prohodila oknem ven. S velkou námahou vstanu. Mechanicky vykonám všechny potřebné věci - umyji se, vyčistím zuby, nasnídám. Normální oblečení si ani nenamáhám oblékat mám, vlastní uniformu. Prázdniny zabiji dvěmi brigádami. Na červenec jsem přijala místo servírky v cukrárně " Bílá Lilie" a na srpen jsem jako barmanka v místní diskotéce, která je široko daleko nejlepší. Volna nelituji, práce je dobře placená, i když ranní vstávání mi trochu kazí radost. Jako barmanka budu naštěstí pracovat přes noc, takže brzký budíček nehrozí. V kuchyni uzmu rohlík, namažu si ho máslem a pomalu začnu razit na cestu.
" Krásné ráno přeji," zahlaholí David.
" Nechápu tě."
" To většina lidí. Kvůli čemu tentokrát?" zakření se.
" Jak můžeš v půl sedmé být tak aktivní?" Na důkaz mých slov si pořádně zívnu.
" Věc názoru. Ty jsi určitě noční živel. Kouzlo večera z tebe přímo září. Kdybych chtěl, tak ho klidně můžu uchopit."
Dělá si legraci nebo se mě tu takhle trapně snaží sbalit? Ani jedna možnost se mi nezamlouvá. Svým způsobem je i hezký - blonďák s modrýma očima. Avšak můj typ není. Tohle jsem mu dala na srozuměnou před dvěmi týdny, šanci u mě žádnou nemá, tak proč s ním zbytečně flirtovat?
" Už jenom čtrnáct dní," odvedu řeč od tématu.
" Přesně tak. Těším se až s kluky vyrazíme na vodu." Rozpovídá se o jejich plánovaném výletu.
" Nechtěl bys jet taky?"
" Promiň. Já a adrenalinové sporty se nemáme zrovna v lásce, natož abych pokoušela sjíždět vodu. Díky, ještě pár let bych byla ráda naživu."
" Hmm."
" Navíc na srpen mám taky brigošku," smetu i poslední naději v jeho očích.
" Škoda. Taková hezká, správná holka tam bude chybět. Místo toho, abys jela s námi, radši půjdeš pracovat? Styď se děvče."
On se mě fakt snaží sbalit. Upřímně moc mu to nejde. Je milej, odměním ho aspoň úsměvem, víc pro něj udělat nemůžu.
" Tak co mládeži. Jste připraveni?" Optá se nás vedoucí, jakmile přijde.
" Jako vždycky." Nenechám ji na omylu. Musím odpovědět i za Davida, ten si mě upřeně prohlíží.
Konečně odemkne dveře a vpustí nás dovnitř. Dojdu do kumbálu pro slunečníky, za sebou cítím tichého společníka. Takhle zaražený nikdy nebyl.
" Dáme závod. Schválně kdo pověsí víc slunečníků," snažím se zavést rozhovor, protože se asi ještě nesrovnal s odmítnutím. Snad jsem neranila jeho ego. U kluků totiž jeden nikdy neví. Snažíte se je slušně odmítnout a oni si to přeberou jinak.
Jen pokrčí rameny.
" Jeden pověšený slunečník je za bod." Určím pravidla hry. Přesně jak říkal, teď si nevzpomenu kdo, prostě nějaký člověk - ŠKOLA HROU. Akorád my jsem si ho trochu pozměnili na PRÁCE HROU. Rychleji pak uteče.
" Tři," začnu odpočítávat.
" Dva," nechá se taky strhnout. Jsem tomu jenom ráda. Už je zas ten správně trhlý David, který je pro každou blbost, jakkoli je špatná.
" Jedna."
" TEĎ," zařveme oba dva součastně.
Docela makačka zvedat jeden deštník za druhým. Můj soupeř už v půlce nemůže, mohutně oddechuje. Mě pohyb spíš energii dodává, než ji ubírá, mám jí totiž čím dál, tím víc. Vyhraji s přehledem. Přesně o pět bodů.
" Máš ladné pohyby." Už se zase snaží. Otočím své tělo, chci raději odejít a připravit zákusky. Něco mě však zadrží. Něco? Lépe řečeno někdo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucioso Lucioso | 23. května 2007 v 21:14 | Reagovat

no jak kdybych to neříkala...je to super... jsem to přečetla jedním dechem, ale má to jednu chybiču...je toho málo...kdy bude pokráčko??

2 Lucioso Lucioso | 23. května 2007 v 21:15 | Reagovat

*chybičku

3 vesper vesper | Web | 23. května 2007 v 21:35 | Reagovat

To je ale opravdu zvláští, že jsem našla úplně stejnou chybu jako  Lucioso :-). Kdy sem dáš pokračování? Je otázka života a smrti, abych se dozvěděla kdo je ten někdo :-).

4 Andreica Andreica | Web | 24. května 2007 v 12:15 | Reagovat

Tak chtěla jsem ho sem dát až zítra, protože je to poslední část 1. kapitoly a já nemám ještě celou druhou kapitlu. Ale přemluvily jste mě. Pokračování tu bude dnes okolo 7 hodiny =)

5 EviLDoeR EviLDoeR | E-mail | Web | 24. května 2007 v 20:40 | Reagovat

Kotě, škola hrou říkal major Meisner, ne J. A. Komenský !! :D :D :D

6 Andreica Andreica | Web | 24. května 2007 v 21:35 | Reagovat

Vážně? To jsem tak blbá? Mno asi jo, tak díky brouku =*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama