2. kapitola - Sen a věštba / 3.část

31. května 2007 v 17:46 | Andreica |  Den smrtí nekončí
" Nešla bys se mnou dneska na disku?" Talíř, který jsem právě držela v ruce, dopadne s tříštivým zvukem na zem. Kdyby mě David nechytil, snad se zhroutím za ním.
" Určitě s Frankem jdete do Twilight." Musím držet slzy tam kam patří, v očích.
" Ano, jak tohle můžeš vědět? Snad jsem se tě už neptal? Tak blbou paměť nemám nebo snad ano?" Diví se sám nad sebou. Nemůžu mu přece říct, jak vím kam a s kým jde. Myslel by jsi, že jsem blázen. Musím rychle vymyslet nějakou výmluvu.
" Promiň, ale já jsem na dnešek domluvená s paní Tramp. Moc mě to mrzí, ale jindy půjdu určitě ráda."
" No co s tebou nadělám." Pocuchá mě ve vlasech.
" Upřímně? Nic." Začneme po sobě cákat vodu. Jsme moc hluční, protože na nás vlítne šéfka.

" Co je tu zase za binec?? Polovina zákazníku chce platit." Vyletí na nás z otočky.
" Promiňte, zapovídala jsem se tu. Víckrát se to už nestane," vezmu vše na sebe. Ani nevím proč jsem to udělala.
" V to doufám. Teď jdi kasírovat. Samozřejmě ti tyhle hrátky strhnu z platu." Tohle jí dělá největší radost, buzerovat.
" Ani mě nenapadlo si myslet něco jiného."
" Proč jsi to udělala?" Otázka za deset miliónu, sama nevím.
" Měla jsem pocit, že ti to dlužím. No nic jdu raději vzít ty prachy. Je schopná mi nedat peníze za dnešek. A ty se tu čiň, než přijdu, chci, aby bylo všechno umytý a rozmístěný v poličkách," přátelsky ho bouchnu do zad.
" Rozkaz kapitáne." Zašaškuje. Předvede dokonalou úklonu.
Zase přeháněla. Zaplatit chce pouze jeden stůl, kterým ani nevadila moje nepřítomnost, využili ji po svém - líbáním. Musím nenápadně zakašlat, aby mě vůbec vzali na vědomí. Kluk mi strčí peníze, drobné si prý mám nechat. Se moc nepředal chlapeček, ale každá koruna dobrá.
" Vážně s námi večer nepůjdeš?" zeptá se při odchodu.
" Fakt ne, ale díky." Mávnu na rozloučenou.
Doma na mě padne smutek a velké výčitky svědomí. Co když všechno byla pravda? On teď kvůli mně zemře, přestože jsem ho mohla zachránit? Dokonale si pamatuji celý sen, každičký detail, každý pocit, moje myšlenky. Před očima mi přeběhne ještě jeden příběh - vzývání sil. Mysleli jsme, že je to jen sranda, nebyla. Já jsem ten dar vážně dostala. Proč já? Taková Lena by byla šťastná, kdyby ho dostala místo mě. Tak proč já?
" Blbost!!" zamítnu všechny myšlenkové pochody v hlavě.
" Žádná blbost, ale výjimečný dar," ozve se za mnou hlas. Vyděšením nadskočím. Kdo nebo co je v mém pokoji??
Pomalu se otočím. Uprostřed místnosti se vznáší postava zahalená v mlze, která má obličej….. Pane Bože……obličej mé matky.
" Mami?" šeptnu se slzami v očich.
" Ano, jsem to já drahoušku," překrásně se usměje. Je přesně taková jakou si ji pamatuji z fotek. Vůbec se nezměnila. Možná bych měla být vystrašená, ale nejsem. V mém těle se rozhostí klid a teplo. Cítím se zase jako tříleté děvčátko, které se těšilo domů na maminku, oblékalo si její věci a malovalo se jejími šminkami.
" Nemáme moc času. Jsem k tobě pouze vyslána, abych ti vysvětlila tvoji sílu."
" Ty tu jseš jenom proto, protože ti přikázali?"
" Ano i ne. Měl jsem k přijít někdo jiný, ale já jsem si prosadila svoji. Vždyť mě znáš."
" Právě že neznám," zesmutním. Radost pomalu přechází v smutek.
" Drahoušku, poslouchej mě, chci ti pomoct," snaží se zbytečně.
" Nemám na tebe náladu. Jsi mrtvá, nemáš tu co dělat." Zakřičím, raději se sápu po klice, abych mohla co nejrychleji vypadnout. Nestačí, že se mi v noci zdá o upírech, já mám halušky i přes den.
" Musím ti povědět o tvých schopnostech, jinak tvůj kamarád zemře." Zarazím se v půli pohybu. Vrátím se a sednu si na postel.
" Povídej," vyzvu ji, jako by ani nebyla moje matka.
" Dostala jsi od Bohyně dary. To jest vidět ve snech do budoucnosti a neviditelnost, kterou nikdo neodhalí. Jsem tu proto, abych ti pomohla se s tím vyrovnat."
" Neviditelnost? Mě se tomu pořád nějak nechce věřit."
" Máš možnost zachránit spousty lidských životů a nás osvobodit od upírů." Upírů? Oni existujou? Určitě ano, jinak by mi o nich neříkala.
" Já a zachraňovat svět? Tam nahoře někdo spadl dolů, protože jinak by si nikdy nemyslel, že já můžu zachránit svět. Jsem úplně obyčejná holka."
" Nejsi, jinak bychom si tě nevybrali a navíc…." Nedořekne. V tu chvíli začnou hodinu odbíjet druhou hodinu ranní.
" Nemáš už čas, běž a zachraň ho. Víš, kam máš jít. Tak utíkej," popohání mě. Ani ona už nevydrží přetvářku a rozpláče se.
" Mami já nemůžu, mám strach," přiznám se.
" Neboj se maličká, budu nad tebou držet ochranou ruku. Miluji tě." Mlha se rozplyne, protože se zhmotnila, aby mě mohla uchytit do náruče.
" Já tě taky miluji mami a tátu taky."
" Ano táta," zamyslí se.
" Pozdravuj ho tam, kde jste."
" Spíš ho ty pozdravuj ode mě." Políbí mě na čelo a začne se pomalu rozplývat.
" Neodcházej," vztáhnu k ní v naději ruku.
" Musím. Ještě jedna věc. S čímkoli budeš potřebovat, obrať se buď na Alishu nebo paní Tramp. Sbohem miláčku." S těmito slovy se rozplyne. Nemám vůbec čas přemýšlet, uchopím kabát, vyběhnu z domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 31. května 2007 v 17:50 | Reagovat

Takže tu je další pokráčko. Omlouvám se, ale víc jsem napsat nestihla. Dala jsem ho sem už dneska, i když jsem slíbila na zítřek. Zítra tu bohužel nebudu celý den a o víkendech taky nevím. Snad to není moc zamotané a pochopíte tuhle část. Kdybych měla něco vylepšit, rozepsat nebo tak, napište mi to pls.

2 LeOnKa LeOnKa | 1. června 2007 v 18:23 | Reagovat

Podle mýho je to dobrý:o)

3 Lena Lena | 1. června 2007 v 19:19 | Reagovat

mě se to taky moc líbilo....:) kdy budeš mít pokračování?????

4 Rochelle Rochelle | Web | 3. června 2007 v 19:42 | Reagovat

WOW!!!

5 pantherka pantherka | Web | 10. října 2007 v 15:18 | Reagovat

je to úžasný, úžasný, úžasný!!! :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama