Věčný život - 1. část

13. května 2007 v 18:10 |  Věčný život
Věčnost
Přítomnost
Sedím na zídce u hřbitova. Chodím sem pravidelně každou noc. Od té doby co se ze mě stal upír,jsem tu každou noc. Čekám na Francesska, doufám, že dneska přijde, když si sám ujednal schůzku.Pro pomstu jsem ochotná udělat cokoliv, klidně tu na něj budu čekat každou noc, dokud se neukáže. Hodlám ho totiž zabít. Ptáte se proč? On mě totiž proměnil v zrůdu, kterou jsem nikdy nechtěla být. Ale tohle není největší problém. Jeho rukou zemřela má největší láska - Amadeo. Kvůli tomu si zaslouží zemřít pomalou a bolestnou smrtí. Budu ho mučit tak dlouho, až bude škemrat o smrt.
Asi by jste chtěli vědět, jak k tomu všemu došlo? Dobrá, řeknu vám to. Času mám víc než dost.

Před dvěmi měsíci
" Jessiko! Pohni sebou konečně."
" No jo pořád, vždyť už jdu." To je povyku kvůli pár minutám. Pár? Popravdě jich bylo třicet.
Naposledy se podívám do zrcadla. Musím uznat, že jsem docela hezká - modré oči s velkými černými řasami, blond vlasy sestříhané pod ramena a štíhlá sportovní postava.
" To byla doba," vyčte mi má nejlepší kamarádka Victorie. Je úplný opak mě. Hnědé vlasy jsou střižené do krátkého účesu. Oči v nejzelenější zelené - takhle nějak by jsem si představovala Rákosníčkův rybníček Brčálník. Jenom postavy máme stejné.
" Pět minut navíc ještě nikoho nezabilo. Hlavně že výsledek stojí za to," mrknu na ni.
" Neřekla bych, spíš vypadáš jak děvka." Zhodnotí mojí krátkou koženou sukni, roztrhané tričko, černé punčocháče s oky a boty na deseti centimetrovém podpatku.
" Vážně? Neděláš si srandu? Přesně o to jsem se snažila."
" Ty jsi fakt dost divná," kroutí nade mnou pohoršeně hlavou.
" Díky za lichotku. Skončila jsi s pomlouváním mého vzhledu? Ano? Tak na proč tu ještě okouníme? Jdeme kalit!"
Do klubu dorazíme ve skvělé náladě.
" Ahoj Tonny," pozdravím místního vyhazovače.
" Čauwes holky. Zase bez vstupenek?"
" Schválně? Zkus hádat."
" Podle toho jak se tváříte, tak mám pravdu já. Jednou se vám to nevyplatí," snaží se nám naznačit, že on tu nebude vždycky.
" Neboj. My se o sebe umíme postarat," laškově na něj mrkne Viky.
" Dobrá. Pojďte dovnitř."
Číšník nás dovede ke stolku s cedulkou RESERVÉ. Tonny si chce šplhnout. Však se mu za to Viky později zaplatí v naturáliích.
" Budete si přát něco k pití dámy?" Dámy? Před kým se ten číšník snaží??
" Jako vždycky."
" Hned to bude."
Za chvilku přinese tác s dvěmi Mattonkami a Myslivce.
" Moment. Objednávali jsem si pouze jednu mattonku," vyčtu mu. Nejspíš je tu nový.
" Ano, já vím. Ale támhle pán u baru vás pozval ještě na jednu," oznámí mi a odporoučí se.
" Páááááááááni Jess. Vypadá jako anděl."
Anděl je slabé slovo. Spíš by jsem ho přirovnala k hooooooodně sexy ďáblu - tomu by totiž upsala duši každá. Černé vlasy má střižené do krátkého pánského mikáda, oči barvy mléčné čokolády a ty SVALY - divže neroztrhnou bílé triko, které dokonale ukazuje všechny přednosti. Všimne si jak na něj koukám. Pozvedne skleničku.
" Jdi za ním," drcne do mě. " Kouká pořád sem a směje se jak měsíček na hnůj."
" To je trapný. Vůbec ho neznám." HA, HA, HA. Už v tu chvíli jsem v tom pořádně lítala.
" Nebuď labuť a jdi, jinak zase vyčíchneš."
Nesmělým krokem se k němu doplazím. Sice ne doslovně, ale není to k tomu daleko.
" Dobrý večer krásná neznámá," nádherně se usměje nejen ústy, ale i očima. Většina holek by kvůli němu vraždila.
" Ahoj," pípnu hláskem pětileté holčičky. Co se to se mnou jenom děje??
" Smím vědět tvé jméno?"
" Jessika." Skvělé Jess, jen tak dál. Odpovídej jednoslovně a odradíš ho.
" Ke krásné dívce, krásné jméno. Já jsem Amadeo," vezme mi ruku a políbí jí na hřbet. Amadeo. Docela netipické jméno na 21. století. Ale je tak krásné jako on, dokonale se k němu hodí.
" Nedáš si ještě něco k pití. Třeba nějaký alkohol? Vážně ne? Dobrá."
Nebudu mu vysvětlovat moje abstinenství. Možná by mě litoval, možná ne. Moje teta je totiž alkoholička. Každý večer přijde opilá. Díky tomu se mi alkohol úplně zhnusil.
Amadee se na mě usměje, jako by mi četl myšlenky a chtěl, abych nebyla smutná.
" Mimochodem děkuji za mattonku. Co jsem dlužná?" nahodím svůj nejmilejší úsměv.
" Nechci peníze. Chci s tebou strávit noc." Jak může něco takového navrhnout?
" Tak to jsi na špatné adrese. Nejsem žádná laciná děvka. Pití ti samozřejmě zaplatím. Sbohem." Na stůl mu hodím desetikačku. Vstanu. Než však stačím odejít, chytí mě za ruku.
" Promiň. Takhle jsem to nemyslel. Pouze chci, abys se mnou dneska večer byla. Sex v tom vůbec není."
Jsem to ale HUSA.
" Budeš tedy dneska večer se mnou?"
Nemám slov. Mojí jedinou odpovědí je zčervenání.
" Smím prosit o tanec?" ukloní se. Kývnu pouze hlavou.
Položí mi ruce na boky, přitisknu se k němu. Jeho dotyk odpálí salvu motýlku v břiše. Tělo má jako mramorová skála - tvrdé. Zadívám se mu do očí, toužíce po vysvětlení. Nepřijde. Sehne se, abychom se mohli políbit. Pááááni. Je vážně skvělý a zkušený. Není šance se mu vyrovnat, ale snaha ano. Proplétám svůj jazyk s jeho čím dál rychleji. Musím se od něj odtrhnout, i když se mi nechce, bylo toho na mě už moc. Opřu si hlavu o hrudník, abych mohla slyšet tlukot jeho srdce. Jsem zvědavá jestli tluče stejně rychle jako moje. Myslela jsem, že něco uslyším, ale nic se neozve. Chci vysvětlení. Sehne se, aby mi mohl znova políbit. Odtáhnu se. Tentokrát se z toho tak lehce nevykroutí. Nejsem naivní holčička.
" Přesně tak, nejsi naivní holčička."
Že by jsem to řekla nahlas a neuvědomil jsem si to?
" Ne neřekla," oznámí mi s klidem. Co se tu k sakru děje?
" Pojď ven prosím, všechno ti vysvětlím. Tady je moc hluku."
Jít s ním ven? Hloupost!
" Nic ti neudělám. Přísahám."
" Věřím ti. Jenom si zajdu za kamarádkou a sejdeme se venku." Ani nečekám na odpověď. Asi jsem zrovna udělala největší hloupost v životě. Věřím mu. Nedokážu mu odporovat. MILUJI HO.
Viky všechno vypovím, tedy kromě toho srdce - nesrdce. Nechci ji vyděsit. Vyjdu před klub. Kam pak zmizel?? Támhle je! Stojí u popelnice a kouří cigaretu. Stoupnu si před něj, ruce překřížené.
" Chceš slyšet pravdu?" zasyčí. Po tomhle vlastně už ani ne.
" Ano," odpovím úplně něco jiného. Pohrdavě si odfrkne.
" Dobrá jsem upír." Arogantně povytáhne obočí. Jeho oči jednoznačně ukazují - tak se ukaž frajerko, jsem na tebe zvědavý.
Cože co? Upír? NE, to není možné. Vím, že upíři existují. S několika jsem se i setkala. Ale Amadeo přece není zubáč.
" Myslíš? Tak koukej." Usměje se, čímž odhalí dokonale dlouhé špičáky.
" Ty……ty……ty mě chceš zabít?" vysoukám ze sebe větu po kouskách.
" Samozřejmě že ne. Nedokázal bych to." Jeho oči zjihnou a na tváři se objevý úsměv. Takže si na toho arogantního debila jenom hrál. Chtěl mě odstrašit. Musím uznat, že jsem k útěku neměla daleko.
" Proč?" Vím, měla by jsem od něj jít co nejdál, ale já nechci,
" Jedna část mého já si tě chce vzít." Povzbuzující. Přece jenom jsem měla utéct. Teď mě tady ohne a zakousne.
" Ta druhá část tě chce milovat a chce být milována. Ještě pořád v sobě mám lidské vlastnosti. I když jsem starý nějaký ten pátek, mám pořád duši. Což je výhoda, ale i nevýhoda. Nemůžu totiž pít lidskou krev bez výčitek svědomí. Většinou piji ze zvířat, tedy pokud mi nepřikážou jinak."
Zachytím útržky vět. Milovat? Vážně řekl milovat? Stačí se mu podívat do obličeje a už nemám nejmenší pochybnosti. Stoupnu si na špičky. Chci se pokusit ho políbit. Odtáhne se. Hodím po něm provinilý pohled. Udělala jsem něco špatně?
" V žádném případě jsi neudělala nic špatně."
" Ty umíš číst myšlenky?" dojde mi konečně moje zabedněnost.
" Ano, ale nezneužívám toho. Jenom prostě chci vědět co si myslíš. Vadí ti to?"
" Ani ne."
" Uff," uleví si. Kdyby měl nějaké srdce, tak by byl slyšet kámen, který z něj zrovna spadl.
" Mám otázku. Tobě nevadí, že jsem upír?" Jako by to nevěděl. Určitě má celou moji mysl dokonale předčtenou.
" Byl by jsem rád, kdyby sis tohle nemyslela."
" A já by jsem zase byla ráda, kdyby ses mi přestal šťourat v hlavě."
" Promiň," omluví se mi. Jak vtipné. Upír se omlouvá člověku.
" V pořádku."
" Ještě jsi mi neodpověděla na mou otázku."
" Dobrá. Stejně už víš pravdu. Nevadí mi, že jsi upír. Svým způsobem jste také lidé. Sice trochu nebezpečnější a mrtvější než my, ale většina z vás má stále duši. Ty máš nejen duši, ale i svědomí, které je u většiny upírů k nenalezení. Klidně zabijí celou rodinu a výčitky mít nebudou. Neměli by jsme jít někam jinam? Povídat si u popelnic není moc pěkné," připomenu mu zápach, které vydávají. On je vlastně ani cítit nemusí, pokud nechce - nepotřebuje totiž dýchat. Ale já dýchat potřebuji, takže mi zápach nedělá moc dobře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michelle_Sun Michelle_Sun | Web | 29. ledna 2008 v 16:09 | Reagovat

heh.... no.... toto mi tak trošku veľmi pripomýna tvoju knihu..... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama