Věčný život - 2. část

13. května 2007 v 18:11 |  Věčný život
Usadíme se na lavičce u hřbitova, který je poblíž diskotéky. Najednou nevím kam s rukama a nohama. O čem si s ním mám povídat? Vždyť je upír.
" Jak můžeš vědět tolik o upírech? My se lidí straníme, není možné, abys nás potkala tolik." Dobrá otázka. Nevím jestli na ní mám odpovědět. Soukromí mám ráda. Nejtemnější část mé minulosti neví ani Viky, tak proč by to měl vědět on?
" Prosím. Jsme dobrý posluchač a času mám taky dost." Sám se svému vtipu zasměje. Nějak mi není do smíchu. Zvažuji pro a proti.
" Moji rodiče nezemřeli při autonehodě, jak všem vykládám." Kývne pouze hlavou. Jsem ráda, že nic neříká, aspoň můžu pokračovat bez zastavování a vysvětlování.
" Zemřeli když mi bylo pět let. Ten den byl stejný jako ostatní. Ráno jsem šla do školky, odpoledne mě mamina vyzvedla a šli jsme domů čekat na tátu, až se vrátí z práce. K večeři bylo moje oblíbené jídlo, pizza. Někdo zazvonil. Nějaký cizí člověk chtěl tátovi předat práci na příští den. Pozval ho dovnitř. Z ničeho nic zakřičel: ,, Elizabeth vezmi malou a utíkejte, rychle!". Nechápala jsem co se děje. Mamka mě uchopila za ruku a odvedla na zahradu. Do dneška si pamatuji její poslední slova. Řekla mi, ať se schovám a v žádném případě nechodím zpátky do domu, že ona jde pomoct tátovi. Po chvilce jsem z domu uslyšela strašlivý řev. Neodolala jsem, musela jsem se kouknout oknem dovnitř. Viděla jsem tam…..viděla jsem tam….," dál nevydržím, rozpláču se.

Přesunu se Amadeovi do náruče. Pohupuje se semnou.
" Pokud nechceš dál pokračovat nenutím tě."
" V pořádku." V jeho objetí se cítím bezpečně.
" Pak jsem TO spatřila," pokračuji dál ve vyprávění. " Byl přisátý k mámině krku, táta ležel na zemi mrtvý. Nikdy nezapomenu na mámin strach v očích, když byla u konce sil. Nemohla jsem se dál koukat, utekla jsem k sousedům a řekla jim, že nás doma přepadli. Ti zavolali policii, ale nic nenašla. Pouze dvě těla bez jediné kapky krve v těla. Záhadou bylo, že nebyla nikde k nalezení, jako by se vypařila. Rodičům vystavila pohřeb teta, která si mě vzala od pěstounské péče. Až později jsem zjistila, kdo jim to udělal. Nenávidím UPÍRY," zařvu z plna plic. Znovu se rozpláču.
" Mám odejít Amore?"
" Ne. Cokoliv. Jenom neodcházej. Potřebuji tě." Zaprosím mu někam do vlasů.
" Zůstanu." Zvednu k němu skelné oči. Divné. Mé rodiče zabil upír a já se zrovna do jednoho zamilovala. Jak si s námi osud zahrává? Uchopí mou bradu, pozvedne ji. Přesně tohle jsem potřebovala. Lásku, která mě ve všem podpoří, udrží nad vodou, neuteče ať se děje cokoliv.
" Nikdy tě neopustím Amore. Stále budu s tebou," přísahá mi. Odměním ho nesmělým polibkem. Tentokrát neucukne. Líbáme se navzájem. Ne tak jako na parketu, ale něžně a s rozvahou. Užíváme si jeden druhého. Nebýt hodin na věži, asi by jsme tu byli až do úsvitu.
" Musím jít. Viky si bude dělat starosti." Sice o tom pochybuji, ale přece jen jsou tři hodiny ráno. Ta už stojí před klubem a čeká na nás, tedy spíš na mě.
" Kde jsi takovou domu……jo aha…" všimne si mé společnosti.
" Já jsem Amadeo těší mě."
" Viky. Jdeme domů mládeži?" tomu oslovení se musím zasmát. Amadeo a mládež??
" Smím vás doprovodit dámy?" Opět nasadí svojí masku gentlemana. On jím vlastně i je.
" Nejsem proti a Jess určitě taky ne."
V družném rozhovoru dojdeme před panelák, v kterém bydlím. Stále se nějak nemám k odchodu. Nenápadně házím očima po kamarádce, v této chvíli docela nechápavé.
" Nu nic. Jeden z nás tu přebývá. Tipuji sebe. Zítra ti zavolám," kývne na mě. V dálce se ještě otočí, aby mi mohla ukázat zatnuté pěsti.
" Nechceš jít dovnitř?" Teta stejně nebude doma a i kdyby byla, tak bude ve svém pokoji popíjet whisky.
" Moc rád, ale nemůžu. Za dvě hodinky bude svítat a já jsem ještě nejedl."
Tohle sdělení mě zarazí. Instinktivně se chytím rukama hrdla. V jeho očích se po mém gestu zračí hrůza a snad i……ublíženost?
" Tebe lovit nebudu. Asi půjdu na jeleny, i když nejsou tak dobří jako medvědi."
Takže medvědi? Zajímavý výběr. Nějak si nedokážu představit medvěda zápasícího s ním o svůj život. Pořád lepší, než kdyby se přiznal k lovení lidí.
" Tak tedy dobrou chuť a ahoj?" schválně položím otázku. Nechci dělat zbytečné závěry z jedné noci. Jsem přece jediný člověk, který zná jeho tajemství. Klidně by jsem proto mohla zemřít. Když nad tím tak přemýšlím. Po dnešním dni by jsem byla ochotná pro něj zemřít. Stále nechápu co na mě může vidět. Mohl by mít hezčí, chytřejší holky a on si vybere mě? Takovou nepodstatnou nicku?
" Vícekrát už nechci nic takového v tvé mysli slyšet. Jak si jenom můžeš myslet, že by jsem tě mohl zabít a tím se připravit o tebe? Po tom co jsem tě našel. Do dnešního dne byl můj život prázdný. Chyběla jsi mi v něm ty, můj měsíc. Díky tobě mi už věčnost nepřipadá prázdná. Konečně si ji užívám. Nikdy jsem nebyl šťastný, tak jako dneska večer s tebou. Jsi pro mě to záchranné lano pro tonoucího, polárka pro námořníky, měsíc pro noc a slunce pro den." Víc už nevydržím a pevně ho obejmu.
" Měl by jsi jít. Vážně už bude svítat."
" Zítra večer se uvidíme Amore." Políbí mě na čelo. Než se naději je už pryč.
Do postele se dostanu mírně dezorientovaná. Je nemyslitelné, abych dneska mohla usnout. Mýlila jsem se, usínám s jménem nejkrásnějšího muže na rtech.
Přítomnost
Tak takhle jsem se seznámila s láskou mého života. Romantické že? Ano, vážně je. Týdny s ním ubíhaly příliš rychle. Než jsem se nadála už tu byl konec prázdnin. Ani jeden z nás nechtěl řešit, co bude až začnu chodit do školy. Nechali jsme osud, aby rozhodl za nás. Netušili jsme, že ten zasáhne brzo. Tak příliš brzo…….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rochelle Rochelle | Web | 28. května 2007 v 21:25 | Reagovat

na můj vkus je to moc rychlé a trochu "okopírované" ze Stmívání... Ale jinak se mi to líbí! ;) Určo budu číst dál! x-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama