Věčný život- 4. část

13. května 2007 v 18:13 | Andreica |  Věčný život
Přítomnost
To je celý můj životní příběh. Zbývá deset minut do půlnoci, času naší schůzky. Jsem zvědavá jestli přijde. Neměl by pokud nechce zemřít. Jsem připravená. Zjistila jsem, že mojí schopností je trojnásobek síly, což on netuší. Pomstím vás všechny. Hlavně tebe Amadeo. Zemřel jsi proto, abys mě zachránil a zemřel jsi, teď zemře on. Za to, že zabil naší lásku. Osudovou lásku, která nebyla výjimkou a taky dopadla tragicky. Nevím co si tu bez tebe počnu? Co mám dělat celou věčnost bez tebe? Milovala jsem tě, miluji tě a nikdy tě milovat nepřestanu. Dnes je zrovna 23. květen. Není to ironie osudu? Když zemřu já, půjdu za tebou má lásko. Když zemře on, pomstím se a pak udělám všechno pro to, abych tě mohla navrátit život. Určitě je nějaká možnost.
U hradeb se vynoří známá postava. Seskočím ze zídky. Tak jdem na to. I nesmrtelnost není na pořád a tvoje věčnost dneska vyprchá. Těš se na smrt Francessko.

Upír se dá zabít čtyřmi způsoby - roztrháním na kousky a ty pak spálit; probodnout mu srdce kůlem a useknou hlavu; vrazit mu stříbrný nůž přímo do srdce a nakonec vystavit ho slunečnímu záření. Vybrala jsem si první a třetí variantu. První ho budu mučit a třetí ho zabiji. Hmmmm, pomsta je tak sladká, trénovala jsem na ni celý týden.
" Moc rád tě vidím Jessiko." Neodpovím. Proč taky? Zničil mi celý život. Po pohledu do jeho očí se ve mně vzkypí chuť zabíjet. Neumučím ho. Chci, aby zemřel, teď hned.
Kroužíme kolem sebe jako supy nad mršinou. Žádný z nás nechce začít.
" Ty jsi pořád uražená? Proč?" Debilní otázka. Mlčím, nehodlám přistoupit na jeho hru.
" Kvůli tomu, že jsem zabil Amadea?" Jak se jenom opovažuje vyslovit jeho jméno? On? Přítel, který zradil.
" Komunikuj se mnou Amore." Amore? Amore?? Tohle už je příliš. Rozběhnu se proti němu, vytáhnu nůž a pokusím se seknout. Trefa! Přes obličej se mu táhne otevřená rána. Je moc starý, aby mu krvácela.
" To jsi neměla dělat. Chtěl jsem ti dát možnosti, být mojí družkou, odmítla jsi. Zemřeš." Vyhrožuje.
" Myslíš? Nejsem si jistá, kdo z nás dvou dneska natáhne bačkory. Já nemám přes obličej jizvu. Já ne." Miluji ironicky podané věty.
Pomalu začínáme hrát mou hru. Je sice starý, ale očividně i dost blbý, protože se nechá vyprovokovat. Vrhá nože. Doprde**. Těm jsem se zatím nenaučila vyhýbat. Jeden mě škrábne do ruky, ostatním se naštěstí vyhnu.
Využiji momentu, kdy si vyndává další munici. Než se naděje, sedím na něm obkročmo. Nemůže se zpode mě dostat, proti mé schopnosti nemá šanci.
" Jak jsi to dokázala? Jsi stará teprve týden, nemůžeš mít takovou sílu." V hlase mu zaznívá údiv, ale i strach. Bojí se. A taky má proč.
" Tvojí vlastností je předvídání budoucnosti, moje je trojnásobně větší síla než u ostatních tvého druhu. Nemáš šanci Francessko. Pomodli se za svou hříšnou duši. Schnij v PEKLE!" Napřáhnu se, aby nůž krásně projel srdcem- v tom už jsem se cvičila.
" Amadeo žije." Zarazím se těsně u kůže. Amadeo….
Najednou cítím, jak mi něco studeného projelo hrudníkem. Ten hajzl! Z posledních sil dokončím úkol. Nůž jím projede hladce a zasáhne přesně cíl- srdce. Rozpadne se na prach. Dokončila jsem pomstu mami, tati a Amadeo. Za chvilku se s vámi shledám. Netrefil se přímo do srdce, ale pár centimetrů vedle. Možná štěstí, možná smůla. Budu umírat pomalu a bolestně. Vyndám tu věc ze sebe. Ježiši! On mi tam zarazil šíp. Vevnitř mi zůstal stříbrny hrot. Budu umírat pomalu a bolestně. Než se však stříbro rozšíří po celém těle, bude to nějaký ten pátek trvat. Raději si počkám na východ slunce.
Zbývá pouhá minuta. Za kopcem už vychází zlatavý kotouč. Jsem smířená, měla jsem umřít už před týdnem.
" Nikdy tě neopustím," dokonale slyším nejkrásnější hlas ve vesmíru. Ano, nikdy se neopustíme. Shledáme se v posmrtném životě. Poslední věc kterou cítím, je pohlazení slunečních paprsků….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alfik alfik | Web | 25. května 2007 v 19:00 | Reagovat

Teeeda, angelo... Tohle je úžasný! Měla jsem co dělat, abych zamáčkla slzu. Je to fakt krásný. Přečetla jsem to na jeden zátah a řeknu Ti jedno... : PIŠ DÁL!! Protože píšeš skvěle a tohle byla fakt úžasný příběh.

2 Andreica Andreica | Web | 3. června 2007 v 12:59 | Reagovat

alfik: díky moc, jsem ráda, že se povídka líbila

3 barush barush | E-mail | 25. června 2007 v 12:32 | Reagovat

andrejko, je to heezká povídka, přečetla sem jí jednim dechem :)) některý věci - ohoz a´la děvka, jméno amadeus - jsou tam stejný jako v knížce, ale to neva! :*)

4 Andreica Andreica | Web | 26. června 2007 v 12:34 | Reagovat

Barush: Použila jsem určité části z povídky, které se mi tam nejvíce líbily a použila je do knížky =). Jsem ráda, že se povídka tak moc líbila...,.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama