2. kapitola - Sen a věštba / 5. část

4. června 2007 v 17:12 | Andreica |  Den smrtí nekončí
Vše na mě dolehne až doma. Hystericky brečím ve vaně, kde na sebe nechávám tryskat proud vařící vody. Nepomáhá, vůbec nezahřeje. Cítím se jakoby mi někdo zabodával studené nože do hlouby těla. Musím se vzchopit. Jsem přece výjimečná, mám možnost zachránit spousty lidí, proto nesmím být slabá. Zítra, vlastně už dneska, zajdu za paní Trampovou. Určitě bude vědět, jak mi pomoct.
" Musíš si věřit Isabell, jinak nikdy nikoho nezachráníš."
" Já vím babi, ale když ono to je tak těžké, jen si sama zkuste, jen tak odhmotnit tělo." Už od rána jsem u paní Trampové, která se pokouší rozvíjet mé schopnosti. Byla by skvělá učitelka, kdyby neměla tak blbou žákyni. Včera mi zmizení nedělalo problémy, tak proč mi je dělá teď?. A to radši ani nemluvím o vidění do budoucnosti. Po tom co jsem upadla na dvě hodiny do bezvědomí, kde jsem viděla pouze psa pobíhajícího u nějaké jeskyně, jsme úsilí vzdaly a pustili se do zdokonalování mého druhého daru. Avšak tady jsme narazili ještě víc než před tím. Ať se snažím jak chci, nemůžu zmizet.

" Soustřeď se. Vzpomeň si co jsi včera cítila."
" Byla tam síla, vztek, odhodlání důvěra a….."
" A?"
" Strach." Konečně jsem totiž přišla na to, co mi chybělo. Ztracený dílek puzzle.
" Tak všechny tyhle pocity sluč do jednoho." Využiji rady. Pocítím známe brnění v celém těle.
"Soustřeď se, už jsi to skoro zvládla." Skoro? Mě už to víc nejde. Babi propukne v ohromný smích. Drží se za břicho, ještě mi při tom stihne ukázat, abych se podívala do zrcadla. Koukají na mě pouze dvě oční bulvy. Strachy vykřiknu, ale po výkřiku mi zrcadlo už neoplatí žádný odraz mých částí těla. Tohle byl ten pravý nefalšovaný strach. Musím si ho zapamatovat pro další cvičení.
" Dobrá Isabell, s cvičením končíme." S úlevou se proměním nazpět.
" Teď si sedni ke mně. Budu ti vyprávět o upírech, o jejich vzniku a jak je můžeš zabít." Konečně něco záživnějšího. " Upíry můžeme nazývat různými jmény - nemrtví, krvesaji, vampíři. Nikdo neví, kdo se stal první upírem a tím i jejich vládcem. Ty povídačky o hrabě Drákulovi, pche. Ten byl pouze krutý kníže, nikdy nebyl spojen svazkem s ďáblem. V našem městě žije nejmocnější upírka, říká si Beatricie, té se vyhýbej. Každého upíra co potkáš a řekneš mu svoje jméno, musíš zabít. Jinak vše donese vládkyni upírů v tomto městě, která pak na tebe pošle své podřízené. Teď k tomu jak je zabít. Nejlepší způsob je probodnout jim srdce stříbrným nožem. Další způsoby jsou roztrhat je na kousky nebo jim zabodnout kůl do srdce, ani na jeden z těchto způsobů nejsi dost silná, takže zůstaneme u nože. Tak to je asi tak všechno. Chceš se na něco zeptat?" Jsem v menším šoku, tolik informací najednou. Kdo by do mě před týdnem řekl, že budu sedět u vyhlášené vědmi a poslouchat věci o upírech. Já tedy rozhodně ne. Ještě teď mi občas dělá potíže tomu uvěřit.
" Jednu mám. Existují i jiné nadpřirozené bytosti?" Zajímají mě třeba elfové, takového Legolase bych si nechala líbit.
" Žádní elfové nejsou, pokud si myslela tohle. Ale jsou tu ještě vlkodlaci a sem tam se tu objeví nějaká zbloudilá duše." Takže jsem zase vyčíchlá, mám prostě smůlu, žádného Orlanda nepotkám.
" Je mým úkolem zabíjet i vlkodlaky?"
" Tvým cílem jsou upíři. I kdybys náhodou nějakého vlkodlaka potkala, nezabíjej ho, později by tě tenhle čin určitě mrzel."
" Ale proč? Vlci přece taky zabíjejí lidi nebo ne?" Snažím se blýsknout se svojí znalostí z hororů.
" Ano i ne. Krev člověka potřebují pouze první tři proměny, pak je jenom na nich čím se budou živit. Můžou pít cokoliv, většina jich pije zvířecí krev, kromě těch, co vyrostli tak zvaně na divoko."
" Dobrá takže zabíjení upíru oki, zavraždit vlkodlaka špatné." Přeložím si to do své řeči.
" Přesně tak a teď mi podej ruku, řeknu ti část tvé budoucnosti." Nezapře svojí bývalou profesi.
" Babi, mě stačí, že budu do budoucnosti nahlížet pomocí snů, nemusím znát svojí vlastní."
" Jen se neboj, neřeknu ti víc, než je nutné ti povědět. Některá tajemství ti zůstanou skrytá do té doby, dokud se ti sama neodhalý." Má pravdu, za zkoušku nic nedám. Podám jí svou pravou třesoucí ruku.
" Čára života je dlouhá, ale ne dost na nesmrtelnost, takže nebudeš žít věčně. Tvoji kamarádi tě nikdy nezradí, avšak je tu jeden, co se za něj bude vydávat. Věř hlasu svého srdce, to tě dovede ke správným lidem. Za nedlouho potkáš svojí životní lásku, bude spolu procházet špatnými i dobrými chvílemi. I když jeden z vás na čas zmizí, zůstanete si věrní. Pamatuj si, že pravá láska smrtí nekončí. I v nejtemnější chvíli vždy vyjde světlo. Budeš-li si věřit, všechno se v dobré obrátí."
" A kdy tu lásku potkám?" Tohle mě ze všeho zajímá nejvíc. Na pravého kluka čekám už dost dlouho. Nikdy jsem s nikým doopravdy nechodila. Je to dost divné na sedmnáctiletou holku. Avšak co nadělám? Odpovím si sama. NIC! Klukům se líbím, to vím, ale jako by jim nějaká síla našeptávala, ať se mnou nic nemají. První schůzka je vždy v pohodě, vyměníme si čísla, domluvíme se na příště. Nikdo se však nedostaví. Poslední rok jsem si rande raději odpustila, nemělo cenu na ně chodit.
" Za měsíc na diskotéce. Pořádně se rozhlížej a hlavně buď opatrná, nic není takové jaké se to jeví." Dostanu poslední moudrou radu, než vymáznu z jejího bytu. Takže za měsíc, ale to je strašně dlouhá doba. V hlavě se mi vybaví známí citát, který jsem jednou slyšela od skvělého člověka:Proč se trápit, buď sakra šťastnej, že je to tak, jak to je, protože lépe to skončit nemohlo. A taky buď sakra šťastnej, že se to stalo a netruchli, protože to skončilo. Všechno jednou končí. Tím, že něco skončilo, začalo zase něco nového. Ale pozor, může se stát, že dveře, které byly stále otevřené se ti najednou zavřou. Tak se nesnaž je otevřít. Jedny dveře se zavřely, otevřely se jiné. Budeš-li se příliš snažit otevřít dveře první, může se stát, že přehlídneš ty druhé, které jsou právě otevřené.
A měl pravdu, proč se trápit nad mými novými schopnosmi. Všechno nějak dopadne, buď dobře nebo špatně. Nikdy není nic černobílé, užívejme si chvíle, dokud můžeme a já tohle hodlám splnit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 4. června 2007 v 21:58 | Reagovat

Tímto končí druhá kapitola. Omlouvám se, ale celý tento týden se nedostanu na net, takže bohužel pokračování bude až v neděli =(

2 LeOnKa LeOnKa | 5. června 2007 v 12:18 | Reagovat

Kláááááásnýýýýý:o)

3 zodiak zodiak | 5. června 2007 v 19:48 | Reagovat

Moooc hezký...:)))

4 Antionette Antionette | 3. října 2007 v 20:32 | Reagovat

tak tohle je fakt super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama