3. kapitola - První seznámení / 2. část

12. června 2007 v 19:38 | Andreica |  Den smrtí nekončí
,, Vidíš co děláš?" zeptám se ho s pocukávajícími koutky.
,, Ani tak nevidím, jako cítím. To byl ale blbej nápad. Já si snad vykašlal plíce."
,, Neboj se nevykašlal. Kdyby jo, tak tu ležíš na zemi a plíce před tebou." Já vím mám zvrácenej smysl pro humor. Proto ho většina lidí nechápe. No a nebo to bude tím, že i když něco myslím vtipem, tak se u toho tvářím strašně vážně. Lidi totiž neví, jestli to myslím vážně nebo ne. Dá mi to dost práce je potom přesvědčit, že jsem to nemyslela vážně.
" Heleme se, Ang a její úžasný vtipy. Já si říkal co mi tu pořád chybělo."Michel mě chytí kolem ramen a zve mě na panáka.
,, Víš přece že nepiju. Navíc jsem už dneska měla vodku." vehementně se bráním, ale není mi to nic platné. Je to jako by jsem mluvila do dubu. Vím , že jsem abstinen, ale dnes jsem pila jen kvůli tomu, abych byla blíž Johnovi.

,, Když si zvládla jednu, zvládneš i druhou"
" To známe, a pak třetí, čtvrtou, pátou…..Ne, ne Michele já ti nikam nejdu. Vem s sebou Jocelyn. Vsadím se, že jsi ji ještě na žádnýho pořádného panáka ještě nepozval.?"
" Sice máš pravdu, nepozval, ale já chci pozvat tebe. Tak neděl drahoty a pojď!"
" Já snad mluvím svahilsky nebo co?" optám se ho už s mírně rozčilená.
" Upřímně, jo. Nevím, proč nechceš pít alkohol?"
" Už sem ti to říkala snad milionkrát!Prostě mi nechutná a tečka, konec rozhovoru." Vytrhnu se mu.
Jdu radši hledat Alexe, protože kde je Alex, tak tam bude i Lena. Docela by mě zajímalo, kdy to ti dva hodlají dát dohromady. Už mě vážně nebaví se koukat na to jak oba trpí, protože se ani jeden neodhodlá říct tomu druhému, co k němu cítí. Je to fakt na palici. Asi to budu muset vzít iniciativu do vlastních rukou. Jinak se nám tímhle tempem parta brzo rozpadne.
Přesně jak jsem říkala, sedí spolu u baru, ale nejsou sami. Je to docela komický pohled, jak Alexandr sedí veprostřed, po jeho levici je Lena a po pravici John. Dřív by mi to vtipný nepřišlo, ale teď není dřív. To je jsem nevěděla, to co vím. Dojdu k nim celá vysmátá, až se divý, jestli jsem si něco nešlehla. Zrovna kolem prochází kluk s holkou kolem krku. Zadívám se mu do očí, díky nim se mi vybaví včerejší sen. On má žízeň a nebojí se kvůli ní zabíjet. Nesmím dopustit, aby odešel.
" Za chvilku jsem zpátky," houknu. Stejně mě neslyší, tak jim názorně ukážu, kam se chystám.
Vím přesně kde se vražda stane, ale i tak vždy doufám, že nemám pravdu a vampýři neexistují. Dojdu na plácek určení a schovám se za velký kontejner. Fuj, ten ale smrdí. Naštěstí nemusím čekat dlouho. Jakmile si začnou něco víc než pouze ohmatávání, vylezu z úkrytu. První si mě všimne nemrtvý, odtáhne se od holky, která nechápe, proč tak najednou přestal.
" Vypadni," rozkážu jí. Je tak na káry, že mě poslechne a poslušně odejde.
" Kdo jsi? Překazila jsi mi, abych se s ní vyspal."
" Spíš jsem tě nenechala, abys jí zabil."
" Proč bych něco takového dělal?" Diví se hraně, ale jeho oči ho prozrazují. Pomalu mu totiž začíná svítat, s kým má tu čest.
" Protože jsi upír?" Nevinně vykulím očka. Za zády opatrně vytáhnu stříbrný nožík, moc dobře se mi s ním rozhodně netancovalo, příště půjde do boty.
" A ty si hraješ na Buffy, přemožitelku upírů?" Miluji sarkastické chodící mrtvoly.
" Ne, nemám zapotřebí si hrát na seriálovou hrdinku, i když jsem jí dřív dost žrala. Salvador, Angele Salvador jméno mé."
" Ty? Ty už máš být dávno mrtvá." Tohle už není hraný údiv. Ano měla jsem zemřít, hned první den, co jsem viděla Jess.
" Ale tak Jessika přece jenom kecala."
" Ano, a naše paní na tebe poslala druhého nejmocnějšího."
" Ať koukám jak chci, žádného jiného zubáka kromě tebe tu nevidím. Ty snad ano? Předpokládám, že je někde zalezlej strachy." Přeháním, ale dodává mi to sebevědomí.
" Stejně chcípneš. Zhostím se toho ve jménu naší paní."
" Takže Beatricie je nejmocnější upír? Moc se mi nezdá." Vzpomenu jsi na jméno šéfky této tlupy blbců.
" Jak se jenom opovažuj vypustit ze své huby její jméno?"
" Tenhle hovor mě už přestává bavit," na důkaz si pořádně zívnu. " Tak co kdybychom přešli k příjemnější části? Zabíjení?" Využiji chvíle překvapení, abych po něm mohla seknout. Svalí se na zem vyhýbajíc se útoku. Ani on však nezůstane pozadu, za své pozice mi posekne nohy. Schytám pořádnou šlupku do hlavy o kontejner, protože jsem se od něj ještě nestačila vzdálit. Po obličeji mi pomalu začne stékat pramínek krve. Podívám se na svého útočníka. Pokouší se neproměnit, chce mě své paní doručit živou. Ale má moc velkou žízeň, nemůže vydržet odolávat pachu mé krve. Když se ke mně blíží, uvědomím si, proč nechal tu holku v klidu odejít, mohl nás přece zabít obě najednou. Ta dívka z mého snu jsem byla já. Jak se mám smířit se smrtí, když jsem začala žít nový život?Narodí-li se člověk, je to pouze jeden z malá, který utekl peklu. Každý, kdo se narodí dostane šanci být tady na světě. Avšak šance je jenom jedna a je pouze na každém z vás, jak té šance využijete. Já ji využít chci, ale nemám ponětí jak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 12. června 2007 v 19:40 | Reagovat

Lidičky, vůbec netuším kdy bude pokračování, protože procházím menší krizí a nedaří se mi tvořit =(((

2 vesper vesper | Web | 14. června 2007 v 16:16 | Reagovat

Hlavně se do psaní nenuť, to pak tuplem už nic nenapíšeš. My si holt budeme muset počkat. Jestli ji ten upírek zabije, tak si ho najdu a něčím otrávím, třeba kyanidem. :-)

3 Antionette Antionette | 3. října 2007 v 20:48 | Reagovat

Sakra,to je napínavé:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama