3. kapitola - První seznámení / 4. část

17. června 2007 v 19:52 | Andreica |  Den smrtí nekončí
" Tak teď pojď sem a lehni si do svého těla." Jako pejsek, který poslouchá svého pána, tak já poslechnu i jeho. Nic se však neděje. Najednou mě políbí. Nejdřív jemně jakoby si nebyl jistí sám sebou. Ovinu mu ruce kolem krku. Líbáme se hodnou chvíli, než si uvědomím, že jsem zpět ve svém těle. Odstrčím ho. Moje první reakce je ho znovu políbit, druhá však zvítězí - schytá facku.
" Za co?" ublíženě se chytne za tvář.
" Na líbání je trochu brzo nemyslíš?"
" Dobrá, už to víckrát neudělám, tedy pokud sama nebudeš chtít."
" Tak tím pádem, se můžeme rozloučit." Chci se zvednout, avšak skácím se zpět, protože mě moje nohy neunesou. Můj společník dusí smích.
" Jak se vůbec jmenuješ?" Já se tu s ním miliskuji a vlastně neznám ani jeho jméno.

" Amadeo, těší mě." Neobvyklé jméno na 21. století.
" Angela, potěšení na mé straně." Přijmu podávanou ruku, políbí mě na její hřbet. Tento dotyk ve mně vyvolá vlnu emocí. Kdybych se neovládla, snad bych ho tu znovu políbila. Šibalsky se na mě směje. Prozrazují snad moje oči, co cítím? Pomalu se k sobě přibližujeme. Už nás od sebe dělí jenom milimetry a já udělám největší blbost v mém životě.
" Měla bych jít domů." Odtáhnu se.
" Pokud opravdu chceš." Proč si myslím, že ví víc, než já?
" Chci. Akorád…"
" Ano?"
" Potřebuji pomoct." Odvede mě do koupelny, kde se za jeho pomoci umyju. Jak se v tuhle chvílí cítím bezmocná. Po té mě zavede do auta.
" To je porsche?"
" Hmm….Carrera GT," řekne ledabyle. Na to jak má zařízený byt, bych tohle tedy rozhodně nečekala. " Tak kam to bude?"
" Zpátky do Twilight." Oznámím.
" Kamže?" Leknutím to div nestrhne do svodidel.
" No zpátky. Určitě si o mě už dělají starosti. Musím se jim ukázat." Na tohle už nemá žádný argument, jaký taky?
" Kdes byla takovou dobu??" Zařinčí mi do ucha Lena, někdy se chová jako moje teta.
" Promiň zapomněla jsem se venku." Jak hluboko jsem jenom klesla, když se už omlouvám své kamarádce.
" Tam jsem byla a nikde jsem tě neviděla," podotkne.
" Jsi snad moje matka nebo co? Nemusím se ti tu zpovídat. Prostě jsem byla pryč a konec. Odcházím ahoj."
" Sbohem."
Nasupená dojdu k auto, kde Amadeo poslušně čeká. Stačí jediný pohled do jeho očí a jsem klidná, jenže já nechci být klidná.
" Už můžeme jet domů?" Zeptá se.
" Můžu ještě chvilku využívat tvé dobroty? Zavez mě prosím nějak daleko, kde nejsou žádní lidé, prosím." Ať se mu mé přání zdá divné sebevíc, nekomentuje ho. Jsem mu vděčná. Chvíli ticha vyplní hudbou. V autě se line příjemný hlas zpěváka ze skupiny Ash s písničkou Vampire love.
" Ty ji posloucháš?"
" Mám to vypnout? Nelíbí se ti?"
" Naopak, je to má nejoblíbenější. Jak to že toho o mě tolik víš, aniž bychom se znali??"
" Prosím tě, kvůli jedné stejné oblíbené písničce tě přece nemusím znát." Lže. Lež vždy poznám. Nechám ho však v domnění, že jsem mu jí uvěřila. Dokud mi nebude chtít říct pravdu, neřekne. Tak proč jí z něj páčit? Jsem si jistá, že se dnes nevidíme naposled. Zastavíme. Jsme na staré železnici, všude kolem pusto - ideální místo.
" Díky." Vystoupím. Chvíli se procházím po kolejích, pak se asi kilometr od auta zastavím. Nechci, aby mě kdokoli slyšel, natož on. Zvednu ruce ke hvězdám a křičím. Řvu z plna plic. Cítím jak ze mě vše pomalu padá. Všechna ta tíha z hlavy se přesune do mého hlasu. Vytížením se mi klepou svaly po celém těle. Příjemný je i adrenalin, který mi proudí v žílách, a ten pocit velké moci nad tím tichem všude kolem. Nyní jsem zase lehká, bez starostí, uvolněná a opět plná síly. Dělám to tak od doby, co znám Lenu. Kdo jiný by mohl vymyslet, že když jste psychicky na dně, tak máte jít na osamocené místo a všechno ze sebe vyřvat.
" Jsi v pořádku?" Úlekem zmizím. " Neboj se, to jsem já, Amadeo." V hlase nemá žádnou stopu pobavení, ale lítosti. Co mě má co litovat? Zrovna on? Ten, kterého tak nenávidím a zároveň miluji. Ten, který ve mně vzbudil dva rozdílné pocity za jeden večer. On nemá nejmenší právo mě litovat, on ne.
" Nechtěla by ses proměnit zpátky? Nerad s tebou mluvím, když tě nevidím."
" Jo, jasně." Vyhovím mu. " Mohl bys mě teď zavést domů?"
" Třeba až na kraj světa." Páni, pro ten úsměv by tolik holek vraždilo.
" Zas tak daleko se mi nechce, stačí před barák."
K nám ho ani nemusím navádět, cestu najde sám bez potíží. Jak může vědět, kde bydlím?
" Buď opatrná ano?" Podívá se na mě přes dlouhé řasy.
" Neboj, budu. Nechtěl by ses zítra sejít? Tak aspoň na mě budeš moct dohlížet sám."
" Budu moc rád, večer se stavím. Sladké sny můj anděli." S těmito slovy zavře dveře od auta a odjede. Musím o něm rozhodně zjistit pravdu, ať to stojí, co to stojí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 17. června 2007 v 19:59 | Reagovat

Tak jsem sem dala další pokračování. Za případné chyby se omlouvám, protože jsem ji sem dala, jakmile jsem ji napsala.

2 Lenna Lenna | 17. června 2007 v 21:38 | Reagovat

Zajímavá povídka... s celkovým hodnocením ještě počkám, ale hezky se čte. Jen ty chyby (např. jistí sám sebou, anděly apod)... jestli píšeš ve wordu, zkus F7... na chyby tě to upozorní a tví čtenáři znalejší pravopisu nebudou u každé hrubky bolestivě přimhuřovat obočí:)

3 Andreica Andreica | Web | 18. června 2007 v 15:46 | Reagovat

Lena.....díky moc......určitě dám na tvojí radu:-)

4 saphira saphira | Web | 18. června 2007 v 16:16 | Reagovat

začlo 1. kolo:)

5 Andreica Andreica | Web | 18. června 2007 v 16:19 | Reagovat

saphira: jj díky moc=)

6 vesper vesper | Web | 18. června 2007 v 17:12 | Reagovat

Moje romantická duše se právě díky tobě zatetelila radostí, i když je to možná moc přeslazené, ale proti gustu žádný dyšputát. Můj hlas o nej blog už máš. :-)

7 Andreica Andreica | Web | 18. června 2007 v 17:37 | Reagovat

Vesper: Pokud se ti to vážně zdá moc přeslazené, tak řekni čím. Pokusím se to dyžtak nějak změnit;)

8 Andreica Andreica | Web | 18. června 2007 v 17:37 | Reagovat

Vesper: A děkuji=)

9 vesper vesper | Web | 18. června 2007 v 21:30 | Reagovat

Jenom mi připadá nereálná láska na jeden pohled nebo polibek.

10 Andreica Andreica | Web | 18. června 2007 v 21:54 | Reagovat

Vesper: jo to mě dřív taky připadala, dokud jsem jí sama nezažila =(

11 vesper vesper | Web | 19. června 2007 v 9:10 | Reagovat

Tak to jsi šťastný člověk, u mě to bylo úplně jinak. :-)

12 Andreica Andreica | Web | 19. června 2007 v 12:02 | Reagovat

Vesper: Já jsem se taky dřív vysmívala druhým, kteří tvrdili, že láska na první pohled existuje. Mno a nakonec jsem se přesvědčila sama, že je to vážně pravda. Neboj na tebe to taky jednou čeká ;)

13 LeOnKa LeOnKa | 24. června 2007 v 14:24 | Reagovat

mě se to přeslazení líbí,protože si aspoň můžu představovat hezkou lásku.....když jí nemůžu mít já tak aspoň někdo:o)

14 Antionette Antionette | 3. října 2007 v 21:02 | Reagovat

a mě to moc přeslazené nepřipadá:o)

15 pantherka pantherka | Web | 12. října 2007 v 16:27 | Reagovat

je to fakt úžasný! Přeslazený mi to taky nepřipadá a jinak souhlasím s LeOnKou...nějak sem se do toho začetla :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama