4. kapitola - Krutý svět / 4. část

13. července 2007 v 16:21 | Andreica |  Den smrtí nekončí
Cítím jak mnou někdo třese, tohle do mého vidění rozhodně nepatří. Vzbudím se. Ještě chvíli mi trvá se zorientovat, že už nejsem v jeskyni, ale u sebe v posteli a nade mnou stojí teta s ustrašeným výrazem ve tváři. Muselo se něco stát, jinak by tu rozhodně nestála.
" Teto?"
" Je čas oběda, tak jsem tě přišla vzbudit."
" My dneska jíme už v devět ráno?"
" Devět? Jsou dvě hodiny po poledni."
" Cože???" Aby mi své tvrzení dokázala, ukáže na budíky a vážně. Jak jsem mohla takhle dlouho spát? Vždycky stávám tzv. se slepice.
" Tak s sebou pohni, čeká tě překvapení."

Další překvapení? To snad už nemůžu přežít. Nejdřív jsem zjistila, že Amadeo je upír, pak jeho zradu a nakonec? Co se dozvím? Víc vědět ani nechci! Kdybych nebyla tak blbá a nepřála si, abych o něm zjistila veškerou pravdu, tak jsem si mohla tohle trápení ušetřit. Proč je svět tak krutý? Proč, PROČ?? Z prvního kluka, u kterého jsem zjistila, jak funguje láska na první pohled, se musí vyklubat upír. Větší ironie osudu snad ani neexistuje. Mám strašný vztek. Chci rozbíjet věci. Mám vztek na Jessiku, protože to ona jim o mě řekla. Nenávidím Beatricii, protože je tak uhrančivě krásná, měla Amadea jako první a zosnovali na mě plán pomsty. Tohle jim nesmí jen tak projít. Prostě nesmí! Ale co můžu dělat? Už stejně ví, kde žiju, jaké jsou mé zájmy a jaké mám přátelé. Kruci! Mí kámoši! Co když se jim mě nepokusí zabít, tak to zkusí přes ně. Ne! Tohle rozhodně nemůžu dovolit. Musím něco podniknout, ale co? Jsem jen malá, bezvýznamná holka, která se zamilovala do nepravého, který se jí, aby toho nebylo málo, pokouší i se svou družkou zabít. Tohle je určitě jen sen. Dost hnusný sen, který připomíná realitu. Tomuhle prostě nemůžu věřit. Nemůžu a hlavně ani nechci.
Mátožně se zvednu z postele, postavím se na nohy a přejdu k šatní skříni, kde popadnu první domácí oblečení, které se mi dostane pod ruku. Dokonce ani nemám náladu se malovat. K čemu taky? Nemám pro koho být krásná. A ten, pro koho bych chtěla, je stejně ztracený. Sejdu schody do kuchyně. Jednoznačně poznávám vůni svého nejoblíbenějšího jídla - rýže s masem na čínský způsob.
" My něco slavíme?"
" Držíme smutek."
" Proč?" Můj hlas zní nezáživně i pro mé uši. " Kolikátého je vlastně dnes, že držíme smutek?" Uvědomím si najednou.
" Dvacátého třetího srpna, už víš?" Mlčky kývnu a kousek mase, který mám zrovna v ústech, mi na jazyku zhořkne. Před třinácti lety v tento den umřeli moji rodiče. Vzpomenu si na usměvavou maminku, dovádějící se mnou a otcem na zahradě. Víc nevydržím, odstrčím talíř a v poslední minutě doběhnu na záchod.
" Jdu na vzduch, za chvilku se vrátím."
" Je vše v pořádku?" Strachuje se.
" Není, ale musím si to vyřešit sama."
" Samozřejmě zlatíčko."
Toulám se po cestě, všude okolo mě už jsou pouze jen stromy a nic víc. Občas zahouká nějaká sova nebo zapiští malé zvíře, které zrovna bylo uloveno větším zvířetem. Koloběh života. Malé se musí podřídit většímu, aby velké mohlo existovat a podřídit se ještě většímu. Do nedávna jsem byla na tom, že na vrcholu potravního řetězce jsme my, lidé, ale není tomu tak. Nejvýš jsou vlkodlaci, pak upíři a pod nimi jsme my. Musíme se jim podřídit, ať chceme nebo ne, nemáme možnost,stejně jako nemá možnost chycená myš. Já se však nevzdám bez boje, budu bojovat proti upírům a když zemřu, tak zemřu s tím, že jsem přeci jen náš svět očistila o pár mizerných zubáčů. Začíná se stmívat, pomalu bych měla jít domů, nechci tetě přidělávat další starosti. Před naším plotem stojí policejní auto. Panebože, snad se nic nestalo.
" Alisho?" Vrhnu do domu podobná stoleté vodě.
" Jsem v obýváku Angelo." S úlevou vydechnu. Takže je v pořádku a jsou tu nějací lidé, kterým nemám říkat, pravdu o nás dvou, proto ta Angela.
" Dobrý den." Úslužně pozdravím dva muže v uniformách. Jeden je mladý a dost hezký, ten druhý je starý, pod košilí se mu rýsuje pivní pupek.
" Slečna Salvador?" zeptá se mě ten mladší. " Jmenuji se Joshua Torquato a můj kolega je Mark Twain."
" Těší mě," podám ruku staršímu.
" Dlouho nebude," procedí skrz zuby, ale jinak se mile usměje.
" Co jste dělala včera večer tak okolo jedenácté večer až třetí ranní?" Tohle má být výslech. Přeci sem nic neudělala nebo snad ano?
" Asi tak do půlnoci jsem byla se svými přáteli na diskotéce Twilight, potom jsem šla s jedním kamarádem k němu a on mě poté odvezl ke mně domů."
" S jakými přáteli jste byla na diskotéce a s kým jste odešla?"
" Byly tam Jocelyn, Lena, Michel, Alexandr, John a Amadeo, s kterým jsem později odešla."
" Celá jména prosím," Napomene mě ten pupkáč.
" Omlouvám se, nemohla jsem tušit, že jsou důležitá."
" V této chvíli je vše důležité." Významně se podívám na tetu, ta jen pokrčí rameny, jako že o tom, proč tu jsou, nic neví.
"Lena Hilgenbrick, Jocelyn Torres, Alexandr Lion, John Pocket, Michel King."
" A ten Amadeo má jaké příjmení?"
" Nestačila jsem zjistit jeho příjmení," řeknu po pravdě.
" Vy jste šla k někomu domů, aniž by jste znala jeho příjmení?"
" Ano, musela jsem."
" A proč jste musela?" Ten starší mě nenávidí a já ani nevím proč.
" Praštila jsem se do hlavy, když jsem zakopla, tak jsem se k němu šla umýt." Svým způsobem ani nelžu, pouze zatajím určité části.
" Tak vy jste se praštila?"
" Ano!" Začíná mi lézt na nervy.
" Přenechej to už mě Marku, díky." Mile se na něj usměji, jsem mu za tento čin vděčná, mrknutím oka mi oplatí.
" A co se dělo v průběhu doby, když jste byla s přáteli?"
" Nejdřív jsme si dali něco k pití, pak jsem šla ven s Johnem, když jsme se vrátili, tak jsem potkala Amadea, který mě požádal, jestli bych se s ním neprošla." Druhou polovinu jsem si musela vymýšlet, ale snad nic nepoznají.
" Rozumím. Proč jsi šla s Johnem ven?"
" Potřeboval se mnou o něčem důležitém mluvit."
" Můžete nám sdělit o čem, je to pro nás důležité."
" Když ono je to hodně soukromé."
" Slečno Salvador, já vás o to prosím. Snad nechcete, abych si tu před vás kleknul na kolena a začal prosit."
" Svěřil se mi s tím, že je jiný."
" Jak jiný?"
" Že je gay." Snad jsem tímhle nic nezapříčinila.
" Věděl to kromě vás ještě někdo?"
" Ne, nikdo. Prý jsem první, komu se tuhle věc odvážil říct."
" Dobrá, to je vše, co jsem potřeboval vědět. Děkuji vám za spolupráci slečno Salvador a určitě se dnes nevidíme naposledy."
" V to doufám." Nemůžu za to, prostě když se mi někdo líbí, tak s ním flirtuji, ať jsem v jakékoli situaci. Mají se k odchodu, když mě napadne se konečně zeptat.
" Pane Torquato?"
" Oslovujte mě Joshi."
" Smím mít otázku Joshi?"
" Ovšemže," přitaká.
" Proč jste se na tohle všechno ptal?
" Doufal jsem, že se nezeptáte."
" Proč?" Mírně mě jeho zvadlý obličej deprimuje, přece se nemohlo stát, co si myslím?!
" Pan Pocket byl totiž dnes ráno nalezen mrtev, kilometr za diskotékou." Vybalí na mě tu nejhorší věc, jaká jen může být. Teta mě uchopí se ruku. Nepomůže to, dnešní den toho na mě bylo prostě moc.
" Jste v pořádku?" Je poslední věta, kterou dnes slyším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš Den smrtí nekončí?

ANO
NE

Komentáře

1 LeOnKa LeOnKa | Web | 13. července 2007 v 16:45 | Reagovat

Andynko...fakt hukot..tý jo..to sem ani v nejmenším nečekala takový pokráčko:o)hefký

2 qeer qeer | 13. července 2007 v 17:01 | Reagovat

tos psala sama?fakt sračka

3 Andreica Andreica | Web | 13. července 2007 v 17:22 | Reagovat

qeer: Díky, konečně se tu někdo odvážil říct i jiný názor ;-)

4 vesper vesper | Web | 13. července 2007 v 19:05 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že je to tvoje asi první delší věc, tak mi to připadá dobrý  Andreico, člověk se musí na něčem rozepsat, tak jenom směle dál. A slovo sračka, je sice velice známé, ale člověk se vůbec nedozví kvůli čemu jsi tento příběh takto označila qeer.

Vůbec jsem takovíto zvrat nečekala, jsi ošklivá,  začínal mi totiž být John sympatický. :-(  Ty, ty... Objeví se v příběhu brzy Amadeo? Zajímá mě, jestli mu vrazí za přetvářku facku nebo se stane něco jiného.

5 Andreica Andreica | Web | 14. července 2007 v 9:38 | Reagovat

Vesper: V další kapitole se Amadeo objeví. A za Johna se omlouvám, vůbec jsem neměla v plánu ho zabít, ale když jsem to už napsala, tak se mi to tam líbilo a nechalala jsem to tam =)

6 alfik alfik | 16. července 2007 v 11:59 | Reagovat

tak tomu říkám rána. vůbec jsem tohle nečekala. překvapuješ čtenáře a připoutáváš ho k příběhu čím dál víc. ;-) už se těším an další pokráčko:-)

7 Andreica Andreica | Web | 17. července 2007 v 18:22 | Reagovat

Pokráčko bude, tak za dva dny ;), vůbec kvůli brigádě nestíhám

8 qeer qeer | 18. července 2007 v 19:19 | Reagovat

4 vesper - qeer neni holka dyžtak

9 Antionette Antionette | 4. října 2007 v 17:47 | Reagovat

tak to je husté....chudák John

10 Andreica Andreica | Web | 11. října 2007 v 17:51 | Reagovat

Antionette: Souhlasím s tebou. Taky jsem tu postavu měla ráda, ale psala jsem a psala, až jsem zjistila, že jsem ho nechala zabít.......

11 pantherka pantherka | Web | 12. října 2007 v 16:33 | Reagovat

ech...tak to je dobrej přístup :DDD

12 Andreica Andreica | Web | 12. října 2007 v 20:33 | Reagovat

pantherka: jak to myslíš s tím přístupem?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama