5. kapitola - Nečekaný zvrat / 1. část

19. července 2007 v 18:57 | Andreica |  Den smrtí nekončí
Pomalu otevírám oči. Snad se probudím a zjistím, že vše byl jenom hloupý sen. Nikdy jsem neměla žádné schopnosti, nepotkala Amadea, nebyli u mě policisté a hlavně nezemřel můj nejlepší kamarád John. Avšak krutá realita mě vrátí zpět, vše je pravda. Vedle mé postele v houpacím křesle spí teta, zjevně tu u mě byla celu noc. Je to od ní velmi hezké. Potichu vstanu, abych ji nějakým nevyrušila, protože se ze spánku spokojeně usmívá. Co jen se jí může zdát? Prý sny jsou tím, co by naše podvědomí ve skutečnosti chtělo. Asi proto se říká " Hladové slepici o prosu se zdává". Vezmu do ruky deku, kterou mám pro každý případ vedle hlavy a přikryji jí. Dojdu si do kuchyně udělat kafe, snad mě probere. Zapnu televizi, zrovna běží " Policie pátrá" . Nikdy mě tento pořad nijak nezaujal, dnešek rozhodně není výjimkou. Zrovna se chystám přepnout na jiný program, když mě upoutá reportérův hlas.

" Policie pátrá po vrahovi, který za jednu noc zavraždil čtyři lidi. Vždy se jednalo o osoby mužského pohlaví, které působili silným vzhledem. Vrah se soustředil na oběti v okolí vyhlášeného podniku Twilight. Jeho první vraždou byl teprve osmnáctiletý mladík, zemřel v Riegerově ulici, o dva bloky dál byli zabiti další tři. Na přání jejich rodin zde neuvádíme jejich jména. Policie však žádá jakékoli svědky, kteří se mezi jednou hodinou až třetí hodinou ranní pohybovaly v těchto místech, aby neprodleně volali na číslo, které umí samozřejmě každé dítko," Jak ten bastard může v takovéhle situaci vtipkovat. Mě zabili kamaráda ty kreténe a ty si tu z děláš divadelní hru. Raději televizi vypnu, jinak nevím, jak by milý reportér dopadl, tedy vlastně jak by dopadla obrazovka. Takže v Riegerově ulici? Musím se tam jít okamžitě podívat. Něco mi na těch vraždách nesedí.
Posadím se na autobus, který mě rovnou odveze do Riegerovi ulice. Místo činu je obehnáno žlutou páskou, cizím lidem tam je vstup zakázán. Na tohle rozhodně neberu ohled, zákony jsou přece od toho, aby se porušovaly. Raději se udělám neviditelnou, abych přece jen měla jistotu, ještě tu může být policie nebo se tu ještě klidně může potloukat vrah. Vždyť v každé kriminálce je, že vrah se vždy vrací na místo vraždy. Pro dnešní den bylo mouder až moc, raději je nechám, jinak bych mohla špatně dopadnou. Například jeden tety kamarád mluvil pořád v hádankách, protože je jako malý kluk miloval a nikdo mu je nechtěl dávat, tak se v dospělosti rozhodl, že už to tak nenechá, začal je dávat jiným lidem.
Podlezu pásku a jdu hledat stopy. Kde však začít? Nikde není nejmenší známka zápasu nebo něčeho podobného. Tohle znamená jedinou věc, John svého vraha musel znát. Měla bych najít, kde leželo tělo. V tmavém koutě je křídou značené místo, kde ještě dnes v noci leželo jeho tělo. Udělá se mi z toho všeho zle, když si představím, že jsem tomu mohla zabránit. Kdybych neodešla s Amadem, s kterým si to později ještě vyřídím, zrádcem jedním, byla bych s Johnem celou noc, zabránila bych tím jeho vraždě a zítra bychom si povídala o jeho skryté lásce k Alexandrovi. Měl hodně těžký život, jen co se někomu svěřil se svým trápením, zemřel. Tohle není od smrti spravedlivé, proč si vybírá jen samé hodné lidi a těch zloduchů si vůbec nevšímá? Jistě smrt si nevybírá, je spravedlivá jak k chudákovi tak k bohatci, na každého jednou přijde řada a on se setká tváří v tvář smrti. Pokud vážně má někdo zemřít, nezabráním tomu ani já se svým darem vidět do budoucnosti. Nadešel jeho čas, ale i tak se s tím nemůžu smířit. Nemůžu jen tak nečině sedět a čekat. Tohle už není můj styl. Dřív bych ležela doma v posteli, kde bych se utápěla v žalu, ale dřív není dnes. Teď jsem úplně někdo jiný, mám možnost změnit svět. Jak ale můžu pomoct ostatním, když ani nedokážu zachránit své nejbližší? Ne, takhle nad tím nesmím přemýšlet, nadešel jeho čas a tečka. Na mě je vypátrat jeho vraha a pomstít ho. Policie si neví rady, už zvolila ten nejhorší způsob, když tuto zprávu předali televizi. Vím, určitě by se na hromadnou vraždu rychle přišlo, ale ne dřív než by byli aspoň na nejmenší stopě. Co je však vedlo k tak unáhlenému činu, že se na média obrátili již druhý den po vraždě? Musí být s něčím beznadějně v koncích a nemůžou s tím v nejmenším případě pokročit.
Pokleknu nad panákem z křídy. Z tohohle rozhodně moc nezjistím, nejsem detektiv ze Scotland Yardu, abych si všímala těch nejmenších podrobností, zaměřím se tedy na pozici těla. Leží přesně v rohu, jakoby se svalil ze stoje po stěně na zem, tam ho někdo položil do lepší polohy. Na stěně stoj totiž patrné čáry, které značí, že byla nedávno natřená. Možná byla natřená před týdnem, tohle by rozhodně chtělo zjistit, jinak se dál nedostanu. Ale jak něco takového mám zjistit? Vlastně by to šlo, i když nejsem policista. Tahle informace přece nemůže být tajná. Stačí se zeptat na městském úřadě a mám nezodpovězenou otázku vyřešenou. Ještě se naposledy podívám do rohu. Něco pod hlínou tam odráží sluneční paprsky. Sice bych na nic neměla sahat, ale nedá mi to, sáhnu po tom. Z pod země vytáhnu stříbrný křížek, který nosil John. Dala mu jej Jocelyn k jeho loňským narozeninám, protože byl silně věřící, od té doby ho z krku nesundal. Hrabu hlouběji v zemi, abych našla i řetízek, ale nic nenajdu. Pokud ho nenašla policie, tak tu ještě někde musí být, nic víc než jednu krysu požírající kousek zkaženého sýra nenajdu. Zanechám planých pokusů a raději se rozhodnu zajet na úřad, kde potřebuji zjistit zásadní informaci.
" Ahoj," pozdravím holku tak v mém věku.
" Co prosím?" Je snad hluchá nebo co?
" Říkala jsem ahoj." Přidám k pozdravu i úsměv.
" Já jsem slyšela."
" Tak co je tedy za problém."
" Nemáš mi co tykat. Je mi devatenáct a tobě je tak patnáct, takže měj úctu ke starším děvče."
" Je mi sedmnáct a moc se vám omlouvám, že jsem hned nepoznala jak jste stará, je to moje vina. PROMIŇTE!" Největší důraz dám na poslední slovíčko, aby poznala, jak vážně tuhle větu myslím.
" Kdo je u tebe starej??" Takže nepoznala, jak jsem větu myslela. Navíc si asi pamatuje jen určitou část.
" Vy rozhodně ne," ujistím ji.
" No ještě aby jo." Obrátí se ode mě, aby si zase v klidu mohla pilovat nehtíky. Nesnáším takovéhle barbínky, nejraději bych jim zakroutila krkem.
" Co tu pořád stojíš a čumíš na mě jak bacil do lékárny?" Ani vychování nemá, jak ji jen někdo mohl zaměstnat, je k nepochopení.
" Potřebuji zjistit jednu informaci."
" Vypadám snad jako ústředna? Nevypadám," odpoví si sama. " Takže si dej odchod."
" Ale jsi sekretářka, takže buď mi tu informaci dáš nebo si dojdu za tvým šéfem a dopadne to špatně. Zkus hádat pro kterou z nás?"
" Tak tohle neuděláš." Má pořád ten povýšený hlas.
" Myslíš?" Zoufalá situace vyžaduje zoufalé řešení. Vezmu do ruky její šálek s kávou a poliji s ním tričko, potrhám mu rukávy a ještě si pořádně rozcuchám vlasy.
" Co…..co se chystáš dělat?" Její sebevědomí teď kleslo na bod mrazu. Má smůlu, už jí nic nepomůže, neměla se nade mnou povyšovat.
" Ááááááááááááááá, pomoc, POMOOOOC," křičím z plna plic. " Pomozte mi prosím někdo, jinak mě tu ta bláznivá ženská zabije." Někde vzadu klapnou dveře a barbína udělá přesně to, co jsem očekávala, vstane, aby mi si pro mě došla. Já si však lehnu na zem a rukama si kryji obličej a křičím dál.
" Drž hubu ty náno jedna blbá." Zrovna když si nade mnnou sklání do místnosti vejde postarší muž.
" Eriko, co se tu děje?" Zeptá se rázným hlasem.
" Já, já…" Koktá. Je mi jí i docela líto, avšak byla v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Rychle vyskočím na nohy, abych mohla přeběhnout k tomu chlápkovi.
" Mockrát vám děkuji pane, nebýt vás, tak nevím, co by mi tahle potrhlá ženská byla schopná udělat." Podlejzám. V hlavě se mi mezitím vyrojil plán.
" Jak k tomu došlo?" Ptá se opět sekretářky a mě uchopí okolo ramen. Skvělé, vše jde jako po másle.
" Vylila na sebe kafe, pak si roztrhala košili a začala řvát jako na lesy." Sama slyší jak její doznání zní úplně nepravděpodobně.
" Tak to nebylo pane." Podívám se mu do očí, vydím v nich, že své sekretářce za mák nevěří. " Jen jsem se jí slušně zeptala, jestli by mi mohla dát určitou informaci a ona na mě byla drzá. Tak jsem jí oznámila, že si tedy dojdu za jejím šéfem. Na to vzala hrnek s kafem a vylila mi ho na blůzu. Ptala jsem se jí, proč to udělala, jen pokrčila rameny. Tak jsem jí řekla, že z toho nebudu dělat žádnou scénu, když tu košili hodí do čistírny. Odpověděla mi, že když bude roztrhaná, tak už do čistírny nepotřebuje a zbytek jste viděl sám."
" Je to pravda Eriko? Byla jsi na tuhle slečnu drzá?"
" Ano, ale…."
" Žádné ale, s okamžitou platností tě propouštím." Tak tohle jsem rozhodně nechtěla.
" Pane, prosím vás, dejte jí ještě jednu šanci, určitě to bylo jen pomatení smyslů. Jistě se to víckrát nestane."
" Eriko?" Zeptá se jí.
" Nestane pane." Je tak zblblá, že tím potvrdila moji verzi.
" Dobrá, dávám ti poslední šanci, jestli si ještě někdo bude stěžovat, třeba i jenom uklízečka, hned letíš a nebudu s tebou mít už slitování. Vy mě prosím následujte do mé kanceláře."
Usednu v křesle naproti němu. Už vím, proč tu barbínku přijal. Pán si totiž libuje v mladých a hezkých slečnách. Všude, kam se jen podívám, jsou akty blondýnek. Kam jsem to jen zase vlezla??
" Tak s čím vám mohu pomoci?"
" Potřebovala bych zjistit, kdy se natíral dům v Riegerově ulici patnáct." Zbytečné otálení s tím tedy nemám, protože mi nezbývá moc času.
" K čemu vám tato informace bude?" Jejda, tak na tohle jsem nepomyslela.
" Mám k tomu své důvody pane. Snad vám tím nějak neublížím, když mi tuto otázku zodpovíte. I když takový mužský jako vy, by se určitě o sebe dokázal postarat, když jste samý sval a šlacha." Nelepší je je pochválit, tím totiž zvednete jejich mužskou ješitnost.
" Určitě to vadit nebude. Bylo to včera večer a barva schne tak přibližně celou noc, proto jsme tam dali pásky, aby tam nikdo nechodil." Tím se vše vysvětluje, ideální místo pro vraždu. Místo zabezpečení před tím, aby tam nikdo nechodil.
" Děkuji vám, moc jste mi pomohl. Sbohem."
" Nashledanou," V to tedy nedoufej, sem už nestrčím ani špičku nosu. Raději to ven beru zadním vchodem, nechci se potkat s Erikou. Zbývá mi už jen jediné. Beru do roky mobil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti kniha Den smrtí nekončí ( svou odpověď prosím zdůvodni)?

Ano, je úžasná!
Ano, ale něco bych tam vylepšila.
Ne, je hrozná.......

Komentáře

1 LeOnKa LeOnKa | Web | 19. července 2007 v 19:41 | Reagovat

tý jo...vim, že se opakuju,ale je to bomba...krásný...vsadim se,že pod nátěrem je krev:oDKriminálka New York:oD

2 alfik alfik | Web | 19. července 2007 v 21:38 | Reagovat

Moc se mi líbí ten děj. je to vážně super. Máš to skvěle rozepsané a ten, kdo čte, tak z toho pochopí, co se děje.Je to vážně super:-)

3 Lenííís Lenííís | 24. července 2007 v 14:58 | Reagovat

jo..:D je fakt dokonalá, i když na ní občas žárlim, protože s ní trávíš víc času než se mnou a pořád něco o ní meleš, ale přeju ti to..:-*

4 Antionette Antionette | 4. října 2007 v 18:10 | Reagovat

Tak to s tou sekretářkou bylo báječný:D:D

5 pantherka pantherka | Web | 12. října 2007 v 16:36 | Reagovat

chceš zdůvodnění, proč sem dala první možnost? :o) To bude složitý, nevim, jak vysvětlit, proč se mi něco líb?...asi že je to všeobecně skvělý...? :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama