Ztracená láska - 1. část

29. srpna 2007 v 18:16 | Andreica |  Ztracená láska
Ztracená láska
Stále se pamatuji tvé ruce na mé tváři, tvůj hrdelný a laškovný smích, když si se smál mé hlouposti a hlavně vzpomínám na naše noci, kdy jsme spolu byli jen mi dva, nikdo víc. Tohle všechno se má změnit? Proč? Po tváři mi skane slza. Dopadne na naší společnou fotku. Vzpomínky mi zalétnou k období před rokem a půl.

" Je tu krásně," rozmáchne rukama má nejlepší kamarádka Anna.
" Ano, já vím. Jsi ráda, že jsem tě sem vytáhla? Takovou věc, jakou je tenhle tábor si přece nemůžeš nechat ujít."
" S tím máš pravdu Evelíno, snad tu budou i nějací ucházející kořeni." No jo, to by ani nebyla ona, aby na nějakém výletě někoho nesbalila. Je vždy ta hezčí a já většinou ostrouhám, ale letos to bude jinak. ( V tu chvíli jsem ani netušila, jak moc jinak to bude.)
Po zapsání do tábora nám byla přidělena chatička, kde jsme se později seznámili s naší vedoucí Jarmilkou a zbytkem oddílu. Nejvíc sympatická mi z něj je Zdeňka, je taková živelná, prostě stejný blázen jako já. Den utekl jako nic. Byl čas nástupu a po něm večeře. Skvělé! To se zase pro jednou najím, určitě bude zase nějaká břečka nebo něco podobného. Jenže jakmile dorazím k okénku, strnu. Koukají na mě ty nejkrásnější hnědé oči, jaké jsem kdy viděla.
" Stačí?" probudí mě z transu jeho hlas.
" Ptáš se mě?" Debilnější otázku jsem mít nemohla, když tu stojím sama.
" Ne, toho tvého dvojčete vedle tebe."
" Jo stačí, díky." S talířem v ruce raději odcházím, jsem stále nějak mimo, ale z čeho? Prostě mě jenom vykolejil, láska na první pohled to rozhodně není, taková blbost, kterou jsem vždy pohrdala. Tak proč mi v břiše poletují motýlci, když si na něj vzpomenu?
Naházela jsem do sebe večeři, aniž bych věděla, co jsem vůbec jedla. Tu noc jsem vůbec nemohla usnout. Celý týden se nic nedělo, pouze jsem se na večeři pořádně oblékla, učesala, dokonce jsem se i namalovala. Účinek však nebyl žádný, vždy mi jen dal talíř a hned nandával další. Byla jsem zoufalá, neměla jsem nejmenší ponětí, jak se s ním mám seznámit. Až se mi jednoho dne naskytla dokonalá příležitost. Později budu litovat, proč jsem ji raději nenechala běžet, nezničila bych s tím život.
Je dopolední klid. Se Zdeňkou jsme se rozhodli si zahrát fotbal. V nejmenším se jí nemůžu rovnat, já jsem ráda, když se trefím do míče.
" Petře pojď si kopnout s námi," zavolá na někoho, otočím se, abych věděla na koho. Čas přestane být důležitý, začne existovat až ve chvíli, kdy se mi míč odrazí od hlavy. Auu. Takový trapas si musím udělat zrovna před ním.
" Jsi v pořádku?" podává mi ruku. Při doteku jeho kůže mnou projede elektrický proud. Všiml si ho taky nebo projel jenom mojí stranou?
" Asi bych vás mohla seznámit. Evelíno Petr, Petře Evelína." Kývne pouze hlavou, jako že je vše vyřešeno. Jenomže není.
" Jdeš s námi hrát nebo si jdeš do lesa zahulit?" On hulí? Hulení jsem vždy odsuzovala, tak proč mi to u něj nevadí? Že bych vážně byla zamilovaná? Pokud ano, tak tahle láska je pořádný průšvih. Musím mluvit se Zdeňkou, aby mi s ním nějak pomohla.
Vyšlo to, mám s ním dneska večer rande. Ježiši jak já jsem nervózní. Vůbec se mi tam nechce. Nakonec mě holky musí do lesa dostrkat. Čeká tam. Čeká tam na mě. V takové štěstí bych nikdy nečekala. Jsem totálně nervózní. Melu jednu blbost za druhou. Například jaké jídlo jím a jaké ne.
" Tak co, řekneš mi to už konečně?" Zeptá se po hodině mého debilního žvatlání.
" Měla bych ti něco říct?" Vím, že bych mu měla říct, jak strašně moc mě přitahuje, ale tohle nedokážu.
" Je na tobě, kdy a co mi řekneš." Nastane ticho.
Jedna. Dvě. Tři. Čtyři. Pět…………..deset. " Petře?"
" Ano?" Otočí se a hluboce se mi zadívá do očí. Já to prostě neřeknu……….ale ano, řeknu! Teď nebo nikdy.
" Děsně se mi líbíš." Hmmmm, mohla jsem své vyznání říct trochu jinak, ale zase lepší než nic.
" No konečně."
Od té doby jsme se denně stýkali. Bylo mi sice divné, že na veřejnosti se ke mně chová jako ke kámošce. První polibek jsme si dali až třetí den. Musela jsem ho začít já, jinak by se snad ani nerozhoupal. Čím víc se blížil den odjezdu, tím jsem byla nervóznější. Jak se bude náš vztah vyvíjet dál? Jsem pro něj jen táborovej úlet? Neměla jsem nejmenší tušení. Nadešel den závěrečné diskotéky, ukončené ohňostrojem. Nemohla jsem se vůbec bavit, protože jsem nikde neviděla Petra. Kde jen je? Tohle je naše poslední noc a on se snad raději ani neukáže. Začala půlnoc. Všude poletovaly rachejtle. Ohňostroj se jim vážně povedl. Najednou mi někdo dal pásku přes oči.
" Buď potichu a snaž se chovat nenápadně." Ono se krásně radí, ale zkuste si být nenápadní s páskou přes oči. Chytil mě za ruku a někam táhnul, podle větviček, které mi křupali pod nohami a vody, kterou jsem později cítila, jsem usoudila, že jdeme k rybníku. Zastavili jsme se, aby mi mohl sundat šátek. Koukala jsem na deku, okolo které byly postaveny snad stovky svíček. Dobrá přeháním, ale bylo jich tam dost. Usadili jsme se uprostřed deky. Hned jsme se začali líbat. Pomalu mi sundával kalhoty, pak i tanga. On sám nezůstal pozadu. Nandal si kondom a pronikl do mě. Bolelo to, i když se snažil mou bolest tlumit, bolelo to. Za půl hodiny bylo po všem. Oblékli jsme se. Čekala jsem, jestli mě chytí za ruku, ale on nic. Zhasínal svíčky, sebral deku.
" Jdeš?"
" Jo, hned." Byla jsem jak smyslů zbavená. Své poprvé jsem chtěla prožít s klukem, kterého budu milovat a on mě také.
Až později jsem si uvědomila jakou jsem udělala chybu. Když jsem se druhý den loučili, dal mi pouze pusu na tvář a odjel. Za celý rok se ani jednou neozval. Láska postupně přešla v nenávist. Mezitím jsem měla sem tam nějakou známost, ale žádná mi nevydržela. Jakmile došlo na sex, rychle jsem ze vztahu vycouvala. Nechtěla jsem si Petra nějak připomínat. V únoru jsem udělala největší chybu mého života. Přišla mi přihláška na tábor. Hned jsem ji běžela zaplatit, až později jsem si uvědomila, že se tam určitě potkám s Petrem. Budu ho ignorovat, nic jiného si ani nezaslouží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Pokud jsi tu byl, tak klikni

CLICK

Komentáře

1 alfik alfik | Web | 29. srpna 2007 v 18:37 | Reagovat

super! pokráčko...

2 Cinderella Cinderella | 29. srpna 2007 v 19:41 | Reagovat

my víme svoje co?? :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama