5. kapitola - Nečekaný zvrat / 4.část

15. září 2007 v 13:41 | Andreica |  Den smrtí nekončí
Vrátila jsem se zpět, teď už jsem byla připravená. Mávnutím ruky jsem odmítla veškeré otázky. Jediné co mě zajímalo, byl Johnův krk. Raději jsem se mu nekoukala do obličeje, když jsem mu odvracela hlavu, abych mohla lépe vidět. Důkladně jsem si prohlédla každé místečko, ale nic jsem tam nenašla. Podle pitvy vím, že se na těle nenašli žádné dvě ranky. Avšak nehodlala jsem se vzdát tak lehce, někde tu musí být. Josh mi podal lampičku, abych mohla lépe vidět. Bylo to rozhodně lepší, protože vzadu na krku jsem objevila něco podivného. Přiblížila jsem se k tomu místu a………….
A nic tam neviděla kromě mateřského znaménka. Takže zase nic. Nechci se jen tak vzdát, důkladně prohlédnu celé jeho tělo, bohužel na něm není jediná oděrka po zubech. Jeho smrt byla prostě jenom náhoda, žádná jiná bytost, než člověk, ji nezavinil.

" Našla jsi, cos hledala?"
" Bohužel ne, takže jdeme."
" Dobře, tak tedy jdem." Zapl zip od pytle, zasouval ho zpátky do boxu, když tu mi hlavou problýskla myšlenka.
" Děje se něco?" Všiml si mého zadumaného výrazu.
" Mají zde kopie pitev? Něco mě totiž napadlo a chtěla bych si to ověřit."
Zašli jsme zpátky na vrátnic, kde nás poslali do kanceláře i s klíči. Rychle jsem otevřela dveře. Vyhledala správné oddělení. Tady to je: Zemřel na vykrvácení, ale na těle jsem neobjevil žádné rány či oděrky, z kterých by mohl vytéct alespoň pramínek krve.
Takhle zní závěr pitvy, něco mi tu však nesedí. Kdyby vykrvácel přirozeným způsobem, byly by na těle rány a navíc tu máme podivné mateřské znaménko. Když Josh zapínal pytel, uvědomila jsem si, že jsem ho na něm nikdy neviděla. Navíc se jím nikdy nechlubil, vždy jen tím, které má pod malíčkem. Nalistuji na začátek. Doma jsem ho jen tak prolétla, ani ho pořádně nečetla, více jsem se s ním nezajímala.
" Joshi pojď jsem. Myslíš si to samé?"
" Že je nepravděpodobné, aby měl člověk dvě mateřská znaménka?"
" Přesně!"
" Ang, je to nepravděpodobné, ale ne nemožné. Jsou určitě spousty lidí, kteří jich mají i víc."
" Prosím tě, zavolej paní Pocketové a zeptej se jí."
" Je deset hodin večer, určitě už budou spát nebo aspoň odpočívat, nemůžu je rušit kvůli maličkosti."
" Joshuo já tě prosím, což se nestává často, zavolej jim, jinak nebudu moct celou noc usnout."
Rozmýšlí se, pohledem upřeným do mých očí. Schválně s nimi neuhnu, ale nasadím nevinný výraz. Přece jen vezme do ruky telefon.
" Slib mi jednu věc. Když jim zavolám a oni potvrdí, že měl dvě znaménka, už se v tomhle případě nebudeš šťourat ani malíčkem u nohy." Nezbývá mi nic jiného než souhlasit, jsem totiž stoprocentně přesvědčená o své pravdě. Jeho slova v rozhovoru se skládají pouze z otázky, pak se už omezily na pouhé AHA, HMM, CHÁPU.
" Ještě jednou se vám moc omlouvám za vyrušení a děkuji za informace, moc jste mi s tím pomohla." Ukončí rozhovor, ale nemá s k tomu, aby mi řekl, co se tedy dozvěděl. Nervózně zaklapu botou, tenhle zvuk ho probere z transu.
" Promiň," Už čekám, že mi všechno poví, ale on překvapí. Otevře dveře a odejde. Co tohle k sakru mělo znamenat? On se jen tak sebere? Nic mi neřekne? Tak to je vrchol!! Nebo si najednou uvědomil svojí laskavost, rozmyslel se a šel pro vrátného, aby mě vyhodil?
Sedím na židli jako zařezaná, raději ani nedutám. Když se otevřou dveře, divže nevyletím z kůže.
" Pojď se mnou." A je to tady! Se svěšenou hlavu se zvednu, připravena na zklamání. K mému štěstí mě nejde vyprovodit pryč z budovy, ale na pitevnu. Johnovo tělo leží zcela nahé na stole. " Udělal jsem rozbor té pihy. Vážně se jedná o mateřské známko."
" Dobrá, tak jsi vyhrál. Už se dál tímhle případem zabývat nebudu," rezignuji.
" Čekal jsem větší odpor, ale s tím zabýváním máš pravdu. Končíš. V tomhle není nic přirozeného, je v tom něco víc, než si jen můžeš představit ve svých nejdivočejších snech.. Nemůžu ti říct víc, rád bych, ale nemůžu."
" Jedná se o upíry," špitnu pravdu. Můj vnitřní hlas mi napovídá, abych mu ji řekla, že on mě pochopí.
" Co jsi říkala?" Hlas má překvapený. Ne nevěřícností, ale úžasem.
" Jedná se o upíry," zopakuji hlasitěji.
" Neměla bys o nich vědět. Ne dokud ti není osmnáct. S tím nebude spokojený." Nešťastné myšlenky si snaží vyhnat kroucením hlavy.
" Cože? Ty je znáš? Já to věděla. Kdo jsi? Člověk nejsi tak kdo?" Vypálím na něj miliardu otázek.
" Neboj, brzo všechno zjistíš, teď pojď blíž, už ti nemusím zatajovat pravdu."
Vezme do ruky rozprašovač, s jehož obsahem pokropí Johnův krk. Jasně tam vyrazí dvě tečky po zubech nemrtvých.
" Proč je neobjevil i doktor?"
" Mám speciální roztok. Tohle totiž není lidská krev, kterou vidíš, ale krev nemrtvého." Překvapením vyvalím oči. On však dál pokračuje s rozprašováním dál na břicho. Pomalu se objevují písmenka, až utvoří vzkaz. " Nevíš, co by to mělo znamenat?" Vím a moc dobře. Na nic víc už nečekám. Vypálím z pitevny. Po vrátným hodím průkaz. Ani nekouká překvapeně. Zjevně si myslí, že utíkám strachy. Plete se. Moje tělo pohání vztek. Tak ukrutný vztek, který mě dohání k šílenství. Tušila jsem to! Neměla jsem odcházet, měla jsem se zdržet. Bez přemýšlení vlítnu do bytu, naštěstí bylo otevřeno.
" Angelo? Kde se tu ber-" Nedořekne, protože ho jedním kopancem svalím k zemi.
" Ty zrádný bastarde. Jak jsi mi to jen mohl udělat? Chtěla jsem tě ušetřit i po tom všem, co jsem viděla. Ale svým činem si překročil veškeré meze." Obličej se mu změní. Snaží se neproměnit, ale nejde mu to. Ani se nedivím, chci vidět jeho pravou tvář. " JAK JSI SE JEN OPOVÁŽIL?" Při každém slově schytá pěstí. Konečně se promění. Bude konečně zábava.
" Necháš mě ti všechno vysvětlit?"
" Ne!" Schytá další ránu. Tentokrát do břicha. V křečích se svalí. Jo, proto tak miluji podpatky. Sice se s nimi špatně běhá, ale skvěle kope.
" Nechci ti ublížit. Vážně nechci, tak si zachovej chladnou hlavu a sedni si prosím." Neposlechnu. Proč taky? Zabil mi kamaráda. Ještě teď mám před očima ten hrozný text, napsaný krví : Děkuji ti za krásný večer A.
Neudělám jedinou věc, kterou po mě chtěl. Vzpěním ještě víc. Sice jsem myslela, že už víc nemůžu, ale pletla jsem se. Podobni dravé šelmě okolo sebe kroužíme. Jednou uhnu já, podruhé zase on. Za zády vytáhnu stříbrný nůž. Stačí mu ho zapíchnout do srdce a má pomsta bude dokonána. Před dvěmi týdny bych nevěřila, že jsem něčeho takové schopná. Chtěla jsem ho nechat žít, i když jsem zjistila pravdu. Jak se mi odvděčil? Zabil mého nejlepšího kamaráda. Ani se neptám, proč s ním šel Jonh ven. Jemu by neodolala žádná holka, natož nějaký gay. On ho využil. Využil ho, aby se lépe dostal ke mně. Abych až to zjistím vypěnila, běžela za ním a z neopatrnosti se nechala zabít. Tak tohle se mu nepovede, jsem dokonale připravená. Měsíc výcviku se na mě projevil, navíc se se mnou taky něco děje. Cítím se rychlejší, ohebnější, prostě taková lepší a bojovější. Smůla pro něj, štěstí pro mě.
" Chtěl jsem ti všechno říct, ale bál jsem se tvé reakce. Jak teď koukám, tak jsem se bál oprávněně." Cože? Tak on se mi ještě do očí přizná k vraždě? Co je moc, to je příliš. Neočekávaným pohybem i pro mě, udělám totiž dvě hvězdy a rondát, kterým ho srazím k zemi. Sama netuším, jak jsem něco takového mohla udělat. Nebudu se tím zabývat. Jeho mám tak, kde jsem chtěla, takže nemá cenu víc řešit. Napřáhnu ruku a on si teprve teď všimne, co v ní držím. Na chvíli zapochybuji. Vážně to chci udělat? Nikdy už neuvidět tu jeho krásnou tvář, cítit jeho ruce na mém těle, líbat se s ním?
" Amadee promiň," já se omlouvám vrahu. Už asi vážně nejsem normální. Nesnaží se něco udělat pro svou záchranu. Vyhrála jsem.
" Miluji tě," vypadne z něj.
Zarazím se. Vážně řekl miluji? Řekl tu větu, kterou jsem chtěla slyšet od té doby, co jsme se líbali? Využije chvíle. Vyrazí mi z ruky zbraň. Kruci. Tak se mu přece jen povedlo mě vyvést z míry. Škubu s sebou pod jeho tělem. Nechci zemřít, ne teď a takhle. Skloní se k mému krku. Jasně cítím jeho rty. Jsem připravená křičet, ale nedá mi k tomu důvod. Opře se o lokty tak, aby mi mohl koukat do očí.
" Vážně si myslíš, že bych tě mohl zabít? Nedokázal bych to. Připravil bych se tím o tebe. Angelo miluji tě. Chtěl jsem ti říct pravdu, že jsem upír. Vážně chtěl. Věř mi," Jeho pohled mi prostupuje až do kostí. Skloní se a my se začnem líbat. Odtáhnu se protože si uvědomím, proč tu vlastně jsem.
" To mi je jedno, že jsi upír. Tohle není ten problém. Dokonce bych snesla i to, že jsi mě měl zabít. Ale vraždu mého kámoše ne, tu vážně nesnesu. Musím tě zabít. Pro svůj klid a jeho pomstu." Překvapením vyvalí oči. Na co si tu zase hrajeme?
" Počkat. Jestli tím myslíš Johna, tak toho jsem nezabil. Kdy bych to asi stihl, když jsem byl celou noc s tebou?" Tak nad tím jsem nepřemýšlela. Má pravdu, celou noc byl se mnou, takže neměl šanci se vzdálit. " Se zbytkem souhlasím. Měl jsem tě zabít, ale udělal jsem začátečnickou chybu. Zamiloval se. Strašně mi totiž připomínáš moji bývalou manželku." Jo, to já vím.
" Chci slyšet všechno, co víš. Tvůj původ, jak jsi se proměnil, jak si mě sledoval, prostě všechno." Přiblíží se. Zatají se mi dech. Určitě přijde další polibek, každý hormon v těle po něm touží. On mi však zastrčí neposedný vlas, který vypadl z culíku, za ucho.
" Takhle šťastný jsem nebyl od své proměny. Pojď, stávej. Sedneme si a já ti povím vše hezky od začátku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti kniha Den smrtí nekončí ( svou odpověď prosím zdůvodni)?

Ano, je úžasná!
Ano, ale něco bych tam vylepšila.
Ne, je hrozná.......

Komentáře

1 vesper vesper | Web | 16. září 2007 v 23:22 | Reagovat

Tak teď by se měl Amadeo sakra dobře obhájit, já osobně bych nechtěla dostat dýkou do krku. Připadá mi, že příběh má možná až moc velký spát, mě osobně mi v něm chybí třeba aspoň malý popis některých míst např. Amádeuv byt. Kdy sem hodíš pokráčko? :-)

2 Andreica Andreica | Web | 17. září 2007 v 8:44 | Reagovat

NO já myslela, že jsem Amadeuv byt popsala dost ve 3. kapitole, ale asi ne.......Pokráčko nevím, kdy sem dám. Jen vím, že bude psáno z Amadeova pohledu.

3 vesper vesper | Web | 17. září 2007 v 10:26 | Reagovat

Tak na to se těším. :-)

4 Andreica Andreica | Web | 17. září 2007 v 17:19 | Reagovat

Jo já taky.....budu muset myslet jako chlap a to mi problémy nedělá :D

5 Rimmer Rimmer | 18. září 2007 v 20:00 | Reagovat

---- Chci o slyšet všechno, co víš. ---- Nechybi ti slovicko za tim --- o ---?

6 Andreica Andreica | Web | 19. září 2007 v 11:42 | Reagovat

Rimmer: spíš mi tam to o přebývá................měla to tam být slovíčko, ale vymazala jsem ho a zapomněla vymazat i to o. Díky:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama