6. kapitola - Zrada / 3. část

27. října 2007 v 19:25 | Andreica |  Den smrtí nekončí
Blíží se půlnoc a ještě jsem se nehnul z místa. Sice mám ukrutný hlad, ale nechci zabíjet lidi.V hlavě mi sepne pár čudlíků. Vždyť krev nemají jen lidi. Můžu přežívat ze zvířat. Už jako člověk jsem je jedl, tak proč bych se jimi nemohl živit i teď, když jsem nemrtvý.
Jedním trhnutím ji zlomím vaz. Bránila se, avšak neměla nejmenší šanci. Netrpělivostí z ní div nevytrhám všechny žíly v těle.
" Fuj." Tak to je hnus. Je to jako bych celý život jedl jen bažanty, jeleny a různé jiné pochutiny, pak jsem zchudl a byl nucen jíst jen ovesnou kaši. Musím však pít dál, pokud nechci ublížit člověku. Za čas si na tu hnusnou pachuť určitě zvyknu.

" Nebraň se tomu, co jsi Amadeo. Hodně upírů se pokoušelo přejít na dietu, ale žádný u toho nevydržel. Ani ty touhle zkouškou neprojdeš."
" S tebou já se nebavím." Dětinské, já vím.
" Nehraj si na malého parchanta. Jsem jediný, kdo ti zbyl."
" Ne, to tedy nejste. Mám svou rodinu."
" Našel jsem tvou ženu, už nikoho jiného nemáš."
" Ještě dcera, ta jediná mi zůstala. Musím ji najít a ty mi v tom nezabráníš."
" Nemáš šanci. Je pod ochranou vlkodlaků." Takže taky existují. Ne! U nikoho není v bezpečí. Jen já ji mohu ubránit, nikdo jiný.
" Je nějaký divný. Možná jsem měl proměnit jiného, ale když si ho má dcerka přála, nedalo se dělat nic jiného."
" Co jsi říkal?"
" Nic jsem neříkal." Určitě lže, jasně jsem slyšel jeho hlas. " Měl jsem ho proměnit u nás. Nezabil by svou manželku a nebyl by tak zmatený."
Teď ho slyším znova, ale přitom vím ještě další věc. Vůbec pohyboval rty. Co se to se mnou poslední den je? Zabiji svou lásku, zvýší se mi čich i zrak a teď ještě k tomu, abych o něco nepřišel, začnu číst i myšlenky.
" Děje se s tebou něco Amadeo?" Leonel se zdá být poněkud vystrašený, netuším v nejmenším proč. Určitě se nebojí, že bych ho mohl zabít, i když bych celým svým duchem chtěl. Jsem moc slabý,navíc mám respekt. Sice ze mě udělal chodící stroj pojídající krev, ale i přesto ho nemůžu zabít.
Něco i našeptává, abych mu neřekl pravdu, mohl by ji zneužít.Takhle mu můžu nahlížet do hlavy, aniž by pojal nejmenší podezření. Zjistím tím spousty věcí, poznám celé jejich myšlení. " Ne nic, jen trochu pobolívá hlava."
" Ze začátku to bude docela utrpení, ale později se vzpamatuješ. Vstávej," podá mi ruku. " Musíme jít za tvou budoucí ženou."
Žádnou novou nechci, s tím rozhodně nepočítejte!! Si myslí, že mi proměna vymyla mozek? Nejsem tak hloupý, jak na první pohled vypadám. Rozhodně s ním nikam nepůjdu, natož abych se šel seznamovat s jeho dceruškou, která si mě objednala. Nejsem žádný dobytek, abych byl poslušný. I přesto jeho ruku přijmu a vydáme se na cestu. V hlavě jsem mu totiž viděl dokonalý plán, který neměl nejmenší chybičku. Buď s ním půjdu bez násilí a nebo…..Musím dělat vše, co budou chtít. Později se jim rozhodně pomstím. Využiji jejich slabé stránky proti nim. Nevím jak, ale prostě vím, že toho v budoucnu nebudu litovat. Jako by mi sám Bůh našeptával slůvka do uší.
Dorazíme na místo. Je to pouze taková neotesaná skála, ale když vyjdeme dovnitř, úžasem se mi roztáhnou oči. Mají ji krásně zařízenou. Připomíná mi palác, ne jeskyni.
Ve dveřích se objeví celkem hezká dívka či žena. Má docela dobré vlasy a její postava taky není k zahození, ale není prostě můj typ. Dívka musí zaujmout na první pohled svým charismatem, ale tahle má jen velké sebevědomí. Avšak musím se stát jejím nastávajícím, pokud nechci být zabit a o to teď rozhodně nestojím. Mám toho spousty na práci.
" Má paní. Jsem váš pokorný služebník až do smrti." Políbím ji hřbet ruky, jak se na muže z vysokých společností sluší.
" Děkuji ti. Pokud budeš věrný, jak říkáš, tak tě smrt nikdy nepotká. Leda bys mě chtěl podvést."
" Nic takového by mě nikdy nenapadlo. Jste nejkrásnější žena na světe. Před vaším příchodem byla tato místnost bez barev, ale jakmile jste vkročila svou jemnou nožkou, hned se všechno rozjasnilo."
" Jsi dobrý lichotník." Ještě ani nevíš, co všechno dokážu. Rozhodnu se využít svoji schopnost a prošťourat se v jejím hlavě. " Jak skvělé. Líp jsem si vybrat nemohla a to byl papá proti. Strávím s ním nějaký čas. Jestliže se mi nebude líbit, odkopnu ho a vyberu si jiného. I když na tohle téma by se dalo polemizovat. Je strašně krásný, ten mě bude bavit pořád." Krásné myšlenky. Už vím, jak se jí zalíbit. Musím si hrát na poslušného chlapečka. Snad mi tahle role půjde dobře. " Tak pojď můj drahý, musíme prožít svatební noc."
Svatební noc? Na tu jsem úplně zapomněl. Jak asi prožívají svatební noc upíři? Tak to tedy nevím, ale rozhodně si tuhle mezeru za okamžik doplním. " Promiňte, ale ještě jsme se nepředstavili, neznám jméno mého černého anděla." Lepší přirovnání jsem narychlo nevymyslel.
" Ach, omlouvám se. Jsem Beatrici. Teď když máme formality za sebou, můžeme vyrazit. Otče?" otočí se na Leonela. " Ať nás nikdo neruší, ani kdyby ti hrozila smrt." Sama se svému vlastními vtipu zasměje.
" Neboj dcerko, přece tě nepřipravím o tak krásný okamžik. Užijte si ho oba dva."
Nechci se s ní milovat. Milování je důkaz lásky k tomu druhému. Kdybych s ní měl sex, porušil bych boží přikázání. Určitě bych šel za tento prohřešek do horoucích pekel. Avšak svatební noc mezi upíry je překvapivě krásná. Beatricie mi k ústům přiloží své předloktí.
" Saj," rozkáže.
Bez nejmenších námitek ponořím špičáky do jejích žil. Vzrušením vzdychne. Tahle krev je chutnější než krev laně nebo Isabely. Když už vzrušení nemůže vydržet, přesune svůj chtíč na mě. Chce, abych prožil stejnou rozkoš. Tentokrát vzrušení cítím já. Ten pocit je nepopsatelný - přirovnal bych ho k tisíce orgasmů v jeden okamžik a ještě by bylo málo. Po celém těle mám křeč, ale vzrušením, ne bolestí.
" Pro dnešek by stačilo, ať se těšíš zase na příště."
" Ani nevíte jak, má paní." Nelžu. Tuhle chvíli považuji za nejsilnější zážitek v mém životě.
Ale jak už to tak s chvílemi bývá, každá časem omrzí. Po dvou stoletích mě přestalo bavit být jejím mazlíčkem, hračkou ke hraní. Navíc jsem musel skrývat svůj stravovací systém. Vždy jsem se pozdě v noci vytratil, abych si mohl ulovit nějaké zvíře, nejlépe jelena. Sice nastaly i doby, kdy jsem byl málem odhalen. Vždy se to odehrálo, když jsem se nechal přemluvit na společný lov. Leonel věděl, proč nepiji krev lidí, ale Beatrici ne. Té jsem nakukal, že ten člověk nemá mojí oblíbenou krevní skupinu. Vše by vycházelo skvěle, kdyby se nerozhodla pro podlý plán, jak si zajistit moc a stát se vládkyní upírů ve městě.
" Už mě nebaví být jen druhořadý upír. Chci stát na vrcholu potravního řetězce, toužím se stát vládkyní všech upírů a nadpřirozených bytostí v tomhle světě," vzdychla nadšeně v tu osudovou noc. Kéž bych nikdy neudělal, co právě udělám.
" Jsi mocná má paní. Co si přát více?" Tyhle záchvaty touhy jsem znal moc dobře, nebyly tu poprvé a určitě ani naposled.
" Vím, že jsem mocná, ale nejsem nejmocnější."
" Leonel je tu nejmocnější, to ví všichni. Dokonce i ty." Jakmile jsem vyslovil tuhle větu, okamžitě jsem jí litovat. Tohle jsem neměl říkat, v hlavě se jí rojila jen jediná myšlenka: " No právě, proto ho musím zabít." Asi deset minut tam tak vířila, než ji řekla nahlas a dodala k tomu, abych jí s tím ďábelským plánem pomohl. Ze začátku jsem nechtěl, ale pak vytasila tu nejmocnější zbraň, která mě přesvědčila.
" To on byl ten, který tě přeměnil, a tak tě donutil zabít svou manželku. Copak se mu nechceš pomstít? Chceš, vidím ti to na očích. Tak pojď do boje se mnou a slibuji ti moc. Velkou moc, kterou by ti on nikdy nedal."
Nemohl jsem odolat. Po pomstě jsem toužil ode dne mého znovuzrození.
Leonel byl hodně překvapen, jakmile nás spatřil s dřevěnými kolíky v ruce. Bojoval statečně, nedal se porazit. Lítala jedna facka za druhou, pěstí za pěstí. V zápalu jsme nadělali takového rámusu, že jsme si nevšimli jeho věrné armády. Kývli jsme s Beatricií na sebe. Každý věděl, co tenhle pohyb znamená. Hned jsem se pustil do těch nejvěrnějších. Umírali postupně, ale bez velkých bolestí. Když jsem všechny vyřídil, šel jsem na pomoc Beatricii.
" Si myslíš, že tě nechá taky žít? Jsi pro ni velkým nebezpečím stejně jako já. Nebuď naivní Amadeusi. Přidej se ke mně, dám ti stejné věci, co ona. Jen se na ni podívej. Podívej se, co je dcera schopná udělat svému otci pro moc. Proč by neměla udělat stejnou věc i svému manželovi, pokud ji bude ohrožovat? Přemýšlej logicky, ještě máš na vybranou." Jeho slova zazněla na pravém místě. Vážně můžu věřit komukoli kromě sebe? Tohle nikdy nemůžu říct s jistotou. Ale nechci, aby kdokoli zemřel. Leonela jsem si za tu dobu oblíbil, tak proč se ho teď chystám zabít? Kvůli pomstě? Stejně si mě vymyslela Beatricie, nikdo jiný. Takže tu teď dělám svoji životní chybu.
" Snaží se tě jen zmást, neposlouchej ho." Napřáhla se k útoku. Chtěl jsem ji v tom zabránit, proto jsem odstrčil Leonala. Ten však neustál moji sílu. Zřítil se na stůl, který byl už polovičně zničený a napíchnul se na dřevěnou třísku. Byla to nešťastná nehoda, nikdy bych ho nezabil. Nezapomenu na jeho obličej před tím, než se rozpadl v prach. Nebylo v něm ani stopy po strachu, ale jakoby mi děkoval, osvobodil jsem ho z věčného života.
" Věděla jsem, že bys mě nezradil. Teď nám zbývá jen jediná věc k mému utvrzení moci."
I když jsem jí viděl v myšlenkách, jakou věc má namysli, stejně jsem se zeptal.
" Jdeme lovit vlkodlaky. Zítra v noci."
Pane Bože, tohle neštěstí snad nikdy neskončí………….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám pokračovat ve psaní knížky?

Ano!!
Je to jen na tobě....
Rozhodně ne!!

Komentáře

1 archivald archivald | 28. října 2007 v 14:34 | Reagovat

wow , jen tak dál už se moc těším na další pokráčko. :-)

2 Antionette Antionette | Web | 29. října 2007 v 17:35 | Reagovat

super....úžasné.....fakt :).....už se těším na další :)

3 aswe aswe | Web | 30. října 2007 v 18:44 | Reagovat

No pániiii!!!Víc snad ani nemůžu říct...

4 Andreica Andreica | Web | 5. listopadu 2007 v 8:44 | Reagovat

Tak pokračování bude dneska. Byla jsem celý víkend pryč, a tak jsem nestíhala.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama