Ztracená láska - 4. část

16. října 2007 v 19:30 | Andreica |  Ztracená láska
"Co je s tebou? Tváříš se jako bys potkala ducha." Iva má skvělý pozorovací systém.
" Kéžby,"
" Cože? Špatně jsem ti rozuměla."
" Pamatuješ si Anetu a to její věčný coooože? Byla to suprová holka. Snad ji ještě někdy uvidím."
" S tím počítej, ale proč to sem pleteš?"
" Sama nevím. Prostě se mi tahle určitá vzpomínka vyrvala na povrch."
" Já se z tebe zblázním. Ty jsi fakt cvok." Svalí se na postel, kde se zajíká smíchy. V první chvíli nevím, co mám dělat, ale pak se rozesměji společně s ní. Je to strašně uvolňující. " Tak a teď mi můžeš říct, co se ti vlastně stalo."

" Petr už ví pravdu!"
" Tys mu řekla o dvojčatech?"
" Blbko," uštědřím ji pořádnou herdu do zad. " Už zjistil, kdo jsem."
" No a?"
" No bé. Prostě nevím jak se teď mám chovat. Určitě se mnou bude chtít mluvit, ale já nechci."
" Pořád říkám no a?" Je snad natvrdlá nebo co?
" Jak to myslíš?"
" Jsi dospělý člověk, ne ta sedmnáctiletá puberťačka. Když s ním nebudeš chtít mluvit, tak prostě nemusíš. Chápeš?" Uhnu očima. Nechci, aby mi viděla do očí. " Moment, moment. Snad ho stále po tom všem nemiluješ?"
" Neudělal mi nic. Jen dvojčata, které jsou nejdůležitější lidé v mém životě. A ne, nemiluji ho."
" Nelži mi. Poznám to."
" Jak chceš. Někde uvnitř mého srdce ho stále miluju a pořád budu. Vždyť je otec mých dětí. Ale teď je v mém životě jiný muž, kterému jsem zcela oddaná a nechci, aby se cokoliv změnilo." Všechna má slova jsou pravda. Na Petra nikdy nezapomenu, ale o dětech mu neřeknu, nechci ho k sobě poutat.
O dvě hodiny později
" Tak děvčata, půjdeme do lesa, kde si zahrajeme hru, abych vás lépe poznala."
V klidu dojdeme do lesa. První věc, kterou vidím, jsou vykouřené cigarety povalující se na zemi. To byly časy, když jsme tu seděli na kmeni a kouřili - samozřejmě jsme pak špačky vyhodili do sklenice. Teď mě však ty nedopalky na zemi rozlítí. Kdo v tom má chodit, natož abychom si tu hráli?
" Co to bude za hru Evelin?" Zeptá se Bára. Tedy aspoň tak odhaduji její jméno.
" Jen chvíli vydrž. Už ji budu vysvětlovat všem. Takže holky seřaďte se do kruhu a já si stoupnu dovnitř. Budu se vydávat za upíra. Vy řeknete jméno své kamarádky, upír, tedy já, po ní půjde, ta musí rychle říct další a takhle to je pořád dokola."
" A co se stane tomu, který nestihne říct jméno včas?"
" Skvělý dotaz Aničko."
" Jsem Lenka. Anička je tamhle."
" Promiň, ale po téhle hře si tě určitě zapamatuji i všechny ostatní. Ta, která nestihne říct jméno v čas, tak tu kousnu do krku a bude upír místo mě. Ještě nějaké dotazy?"
" Můžu hrát taky?" Panebože to snad ne!
" Ano! Ano!"
" Stoupni si vedle mě." Aktivně ho s sebou táhne Lenka. Musím to brát jako nutné zlo, nic jiného mi ani nezbývá.
" Jména lítají okolo mých uší jedno za druhým. Stěží se stíhám orientovat. Chvílemi tápu, ale se snaží pomáhat. Celou dobu však čekám na jediné jméno. A pak zazní……Pomalým krokem, jakým jde odsouzenec na smrt, se k němu blížím. Nic neřekne. Jen tam tak nečině stojí a mlčí.
" No tak řekni nějaké jméno, jestli nechceš být upír."
" Mě napadá celou dobu jen jediné, ale to nemůžu použít." Skvělý nějaká menší záchrana.
" Proč ne? Zachrání ti to život."
" Nezachrání, protože to jméno zní Evelin. Jak vidíš, už v kruhu jsi, takže mám smůlu a musím se od nechat kousnout." Zazubí se. Jak já ho nenávidím. Co má v plánu? Chce mi ještě víc ublížit než se mu podařilo o teď?
Už jsem u něj. " O co ti jde?" Zašeptám mu do ucha. Rozhodně nebudu kousat do krku. Takovou radost mu neudělám. " Chceš mě snad zničit bo co?"
" Já tebe? Ty ničíš mě. Proč jsi mi před 6 lety ani jednou neodepsala na moje smsky a proč máš nové číslo? Změnila jsi si ho kvůli mně nebo proč vlastně? Já to prostě nechápu. Chtěl bych vědět, co všechno se za tu dobu stalo. Pořád jsem na tebe myslel, nemohl jsem si tě vyhnat z hlavy. Ale není dobrá doba si o tom povídat tady, holky nás poslouchají. Co se takhle sejít o půlnoci na našem místě?" Polovina jeho řeči mi vyrazí dech. Nemůžu se s ním sejít, i kdybych chtěla, prostě nemůžu.
" S tebou já se nikde nesejdu," zavrčím.
" Jak myslíš, ale stejně tam budu čekat."
Hmmm, tak to si chlapec teda počká. Spíš začnou padat z nebe krávy, než abych se tam objevila. Jeho problém, ne můj. Oddálím se, aniž bych kousla.
" Myslím, že si vás pamatuji, takže se teď vrátíme do tábora, kde si zahrajeme jinou hru. Jmenuje se Slepice a kuny v kurníku. Určitě se vám bude moc líbit."
" Může jít s námi hrát i strejda Petr?"
" Ne nemůže!" Hodím po něm vražedný pohled, na ten já jsem expert.
" A proč ne?" Začínají pomalu natahovat. Skvělý, jsem tu první den a ony mě už nemají rády.
" Musím jít dělat večeří, když toho tolik sníte." Pocuchá je ve vlasech a odejde. Byl by z něj určitě skvělý táta. Evelin! No tak! Zapomeň na něj. Máš teď Milana, jsi s ním šťastná, skvěle se stará o tebe a tvé děti. Ale miluji ho vůbec nebo si ten cit jen namlouvám? Ne, určitě miluji. Takže klid, přece kvůli Petrovi neopustíš tak skvělého muže ………nebo snad ano? Na tuhle otázku nemám pro své svědomí odpověď. Jediné, co vím, je, že čím víc jsem s Petrem, tím víc mu chci říct o Románkovi a Izabelce. Už jen týden a budu je tu mít s sebou, s nimi tuhle věc určitě zvládnu……..snad……
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenííís Lenííís | 16. října 2007 v 19:58 | Reagovat

eej..proč tto tady nikdy neni až do konce..:D já už chci konec!

2 Andreica Andreica | Web | 16. října 2007 v 20:13 | Reagovat

Leníís: ještě tak jedna až dvě části a bude konec;-)

3 Andy Andy | E-mail | Web | 23. října 2007 v 19:13 | Reagovat

pls přihlaš se do méé SONB .... i ty máš šanci vyhrát ..... adresu mého blogu máš nahoře ve webu ... DÍKY andy , a rovnou se koukni na muj další blog : www.aniky33.blog.cz .... :) ahoj ANDY

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama