6. kapitola - Zrada / 4. část

6. listopadu 2007 v 13:49 |  Den smrtí nekončí
Už týden se snažím Beatricii od jejího plánu odradit, ale nedá si nic vysvětlit. Přece nemůže najít sídlo vlkodlaků, to je holý nesmysl a navíc i nemožné. Jako oni nemůžou najít naše sídlo, tak mi neobjevíme jejich říši. Ala ona tahle fakta prostě nebere, nezajímají ji a přitom by měly. Avšak pokud ho přece jen vypátrá, budu stát v první řadě proti jejich armádě. Jednoho nechám žít, vezmu si ho stranou, potom ho budu tak dlouho mučit, dokud mi neřekne, kde ukrývají mojí dcerku. Nehodlám se vrátit bez mého pokladu. Je mi jedno, jak se bude Beatrici tvářit. Získám si svoje dítě, i kdyby mě tahle záchrana měla stát nesmrtelný život.
" Amadeo? Miláčku, kde tě mám?"
Už zase přichází pohroma světa. Ta ho jednou vážně zničí, ne omylem, ale úmyslně. Neodpovím, nechce se mi. Stejně se dřív nebo později uvidíme. Radši teda později, než-li dřív.

Dveře ložnice se otevřou. " Tady tě mám. Proč jsi se neozval?"
" Má paní volala?" zahraji údiv.
" Ano!" Oči jí žhnou potlačovaným vztekem.
" Neslyšel jsem, promiň." Otočím se k ní zády, abych se dál mohl věnovat přerušené práci.
" Proč mám takový pocit, že přede mnou něco tajíš?" zeptá se ublíženě.
" Jen si namlouváš věci, které nejsou," odpovím, aniž bych se otočil. " Můj černý anděli," dodám po čase přemýšlení. Tuhle přezdívku jsem hodně dlouho nepoužil, určitě na tom bude vidět vedlejší věci. Přiznávám, právem. Přestává mě bavit hra na jejího milovaného manžílka. Sice je krásná, ale vnější krása za chvíli omrzí. Prostě se vytratí, vyprchá.
" Přišla jsem ti jen říct důležitou věc. Už jsem objevila jejich sídlo. Takže sestav armádu a můžeme vyrazit do boje. Ať je zítra v noci všechno připraveno. Nikdo mě nezastaví, dokonce ani ty. Nejsem hloupá, abych nepoznala, o co jsi se celý týden pokoušel."
Tenhle názor s ní nesdílím. Kdyby byla chytrá, tak by určitě zjistila, proč do té války ras vůbec jdu.
" Nemysli si. Vím, proč tam jdeš. Chceš najít svou dcerku, ale pochybuji o zdaru, určitě ji dobře schovali. Doufám." Tak jsem přece jen moc průhledný, její myšlenky mluví za vše." Dnešní noc se mnou opět nestrávíš. Oprav mě, jestliže se pletu."
" Rád bych, má drahá, ale musím toho spoustu zařídit. Hlavně chci pro tebe sestavit nejlepší vojsko."
" Už se zase vymlouvá. Určitě má milenku. Pokud ano, tak ji zabiju a jeho nechám, se na její smrt koukat. Pak bude pohřben i s popelem své milenky v posvědceném kostele na hodně dlouho, aby si uvědomil, že vládkyně upírů se nepodvádí."
Tohle je druhá nehorší věc, kterou jsem si v jejím mozku přečetl. Pohřbení do rakve s popelem jiného upíra je velmi bolestivá záležitost. Prožíváte všechny jeho lovy, všechna zabití. Akorát ne z pohledu lovce, ale loveného. Cítíte bolest oběti, strach a v poslední řadě dokonce i smrt. Dalo by se to s pevnou vůlí vydržet, ale ne v kostele. Tam prožíváte životy obětí, těch nejkrutějších vražd, kterých se dotyčný pohřbený s vámi dopustil. Poznáváte jejich rodinu, přátele, práci, intriky, lhaní, nenávist. Ale i lásku, která je ze všech těch pocitů nejsilnější. Ti, kteří tohle peklo přežili, buď v lepším případě spáchali sebevraždu nebo v horším se zbláznili. Radši umřít, než-li se pomátnout. Pak nerozeznáte skutečnost od fikce a naopak.
Znal jsem jednoho takového upíra, co si tuhle hrůzu prožil. K jeho smůle bohužel přišel o rozum. Připomínal zombie. Jeho myšlení se omezilo pouze na ty vraždy. Už vůbec nedokázal přemýšlet nad něčím jiným. V hlavě se mu honily stále stejné obrázky. Chtěl jsem si s ním promluvit, pomoct mu. Bylo však už pozdě. U něj už byla smrt vysvobozením. Jeho oči žádaly, aby ho někdo probodl a tím ukončil jeho utrpení. Rád bych řekl, že jsem ho nezabil, ale opak je pravdou. Svým způsobem jsem nespáchal vraždu, vysvobodil jsem trpícího upíra z věčného utrpení, avšak musel jsem mu vzít nesmrtelnost. Tahle hrůza mě bude provázet až nakonec věčnosti, spolu s nechtěným zabitím Leonela, který se mi stal druhým otcem a já ho zabil. Časem se z toho snad dostanu. Nejsem si tím vůbec jistý, spíše se s tím nikdy nesmířím.
Z přemýšlení jsem vyrušen opět tou krutou bestií. " Ty snad ani neposloucháš. Jsem ti tu snad jen pro smích? Tak tohle si nezvykej chlapečku. Dnešní večer strávíš se mnou, jinak….."
" Jinak?" opáčím bez zájmu. Jenom vyhrožuji, nic si nedovolí, ztratila by tím svoji hračku.
" Jinak uvidíš. Do smrti na to nezapomeneš."
Uvědomím si, že jsem přestřelil. Přece nemůžu na ni být takový, jinak mi nikdy můj plán nevyjde. Musím být milý. " Promiň můj temná anděli. Moc se ti omlouvám," kleknu si na kolena. " Víckrát to už neudělám. Nevím, co mě popadlo, asi Bůh vedl moji mysl. Teď nade mnou naštěstí stojí sám Satanáš, takže je opět vše v pořádku." Snad mi Bůh tohle rouhání odpustí.
" Bůh? Snad si nemyslíš, že nad tebou ještě pořád drží ochrannou ruku, když jsi byl jeho ovečka? Možné to je, nepopírám, ale moc nevěřím. I když by se mi aspoň naskýtalo vysvětlení, proč jsi byl poslední dobou takový." Na pár vteřin se odmlčí. " Odpouštím ti. Víš stejně jako já, že bez tebe už nemůžu žít. Budeš tedy dnešní noc se mnou?"
" Vážně bych moc rád, ale nemůžu. Musím sehnat armádu a zítra by bylo pozdě. Přece jen hrstka nejlepších bydlí jinde, takže je musím za celou noc sehnat, abych se mohl do rána vrátit."
" Nepůjdeš nikam jinam, jen pro vojsko. Slibuješ?" Její pohled nepřijímá námitky.
" Slibuji." Políbím ji hřbet ruky.
Sehnat vojsko nebyl lehký úkol. Tak, tak jsem ho do rána uspořádal u nás v jeskyni. Nebylo jich mnoho, jen takový dvě stovky, ale byli jedineční svého druhu. Vyčkali jsem na noc. Mezi tím jsme se posilnili z pár lidí. Já si samozřejmě v koutu zakousl slepici, kterou jsem ukradl cestou. Hodinu do soumraku jsme netrpělivostí začínali počítat vteřiny. Byly nekonečné. Jako kdyby se čas spiknul proti nám. Přece jen jsme se západu slunce dočkali.
" Poslouchejte svou vládkyni," zahřměl jsem do davu. Všichni rázem ztichli.
" Můj lide. Dnes v noci vyřešíme problém mezi vlkodlaky a upíry. Více nebudou nad námi, ale pod námi. Rozdrtíme jejich řady. Jsme silnější. Máme výhodu století, který nás naučily síle, trpělivosti, odvaze. Nebudu dále žít v jejich stínu. Postavíme se jejich nadvládě. Dnešní den se zapíše do dějin temna. Dnes porazíme naše dlouholeté nepřítele. Hurááá do boje."
" Hurááá na ně!!!" výkřik se nesl po jeskyni, ještě dlouho poté, co jsme ji opustili.
" Tak kde jsou? Jasně jsi určila tohle místo. Tak kde teda jsou?" neozýval jsem se jen já, ale i v řadách ostatních upírů začínala nervozita. Neviděli jsme totiž nic kromě lesa, který nás obklopoval z levé strany, rybníka z pravé a zbytek byla louka, na které jsme stáli.
" Nemám nejmenší tušení."
" Od koho vůbec víš, kde se nachází vlkodlačí město?"
" Jednoho jsem chytla a vymlátila z něj místo."
" Jak jen jsi naivní, máš hodně naučení. Copak ti Leonel neříkal, že by nikdy neprozradili svůj úkryt i kdybys je sebevíc mučila, raději by zemřeli, určitě je poslal jejich vládce, aby nás sem vylákal." nečekal jsem tak hloupou vládkyni. " Dávejte si pozor, určitě jsme zrovna v kročili do pasti," křikl jsem na naši výpravu.
" Jak to?"
" Proč?"
" Co se stalo?" ozývala se z řad. Ani jsem se jim nedivil.
" Nemohla jsem tušit."
Nečekaně se před námi objeví vlk. Kdybych nevěděl, že vlkodlaci nemůžou mít nadpřirozené schopnosti, tak bych si myslel, že tenhle chlap se před námi zrovinka zhmotnil. Je větší než ostatní vlci tak 3x nebo 4x, hlavu má moudře zvedlou, se zájmem poslouchá náš rozhovor, dalo by se říct, že se mu pod čumákem rýsuje pobavený úsměv. V černé kůži jsou vidět odlesky měsíce, bílé tlapy má složené na zemi a ty oči, vypadají tak moc lidsky a inteligentně. Na chvilku zalituji, proč jsem se raději nestal jedním z nich.,
" Proměň se," nařídí Beatricie.
Vlk pozvedne překvapivě jedno obočí. Tohle určitě nečekal. Nicméně si stoupne na zadní a začne se pomalu měnit. Je krásné sledovat proměnu. Celé tělo mu ozáří jasná stříbrná záře, skrz ní můžeme vidět, jak se pomalu zvířecí končetiny mění na lidské. Za chvilku už na místě, kde ještě nedávno leželo vznešené zvíře, stojí muž. Může mu být tak okolo dvaceti pěti let až třiceti. Jeho vlasy jsou stejné jako srst, na začátku krásně černé a ke konci připomínají čerstvý sníh.
" Zdravím tě," slušně se ukloní ne před Beatricií, ale přede mnou.
" Já jsem tu vládkyně," ozve se.
" Však já vím, ale zdravím Amadea. Je snad na mě, koho budu zdravit." Ten chlap má mé velké sympatie, i když je vlkodlak. " Nehodlám s nikým bojovat. Jen jsem přišel oznámit, ať už více nehledáte mé město. Nenajdete ani nejmenší náznak, kde by mohlo ležet. Ještě jednou se pokusíte a tentokrát z toho nevyváznete tak lehce. Pamatujte si. Víckrát se nepokoušejte. Nashledanou," opět se pokloní a zmizí, jakoby se do země propadl. Avšak já v hlavě slyším dál jeho hlas. " Tvař se jako bys nic neslyšel. Vím, že umíš číst myšlenky, takže pořádně naslouchej. V kabátu máš dopis od své dcery," automaticky si tam chci sáhnout. " Ne nesahej si tam. Vyndej ho až budeš sám. Vede se ji dobře. Je chráněna. Nic ji nechybí a hlavně je u nás šťastná. Zbytek ti určitě sama vysvětlí v dopise. My dva se nevidíme naposledy. Takže zatím nashledanou," zmizí z mé hlavy. Zajímavý člověk. Vnutil mi své vlastní myšlenky. A jak mohl vědět moji schopnost? Mohl by taky umět číst myšlenky? Hloupost! Lykantropové nemají nadpřirozené schopnosti. Hold se musím smířit s nikdy nezodpovězenými odpověďmi.
Nemohl jsem se dočkat až budu v jeskyni o samotě. Beatricie celou cestu zdržovala, nemohla překousnout napálení. Upíří už ani neskrývali svůj odpor k její osobě. Pokud rychle neudělá něco, čím si je udobří, tak ji rychle svrhnou. Sice tahle výprava nevynesla, co jsem chtěl, ale zase mám aspoň nějakou spojitost se svou dcerkou. Konečně jsem našel nějakou prázdnou místnost a s nedočkavostí otevřel dopis, který byl přesně tam, jak mi král vlkodlaků našeptal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti kniha Den smrtí nekončí ( svou odpověď prosím zdůvodni)?

Ano, je úžasná!
Ano, ale něco bych tam vylepšila.
Ne, je hrozná.......

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 6. listopadu 2007 v 13:51 | Reagovat

Sice jsem slíbila pokračování včera, ale nefungoval mi blog.cz, takže je tu bohužel až dneska.....

2 Antionette Antionette | 6. listopadu 2007 v 19:03 | Reagovat

Tak to bylo fakt super. Úžasné. Hehe, jak napálili tu Belatricii :D:D:D

3 aswe aswe | Web | 7. listopadu 2007 v 21:21 | Reagovat

Skvělí!!!Kdy bude pokráčko???

4 Andreica Andreica | Web | 8. listopadu 2007 v 8:40 | Reagovat

Pokráčko nevím kdy, ale tak do neděle by se tu mělo objevit;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama