6. kapitola - Zrada / 5. část

10. listopadu 2007 v 17:43 | Andreica |  Den smrtí nekončí
Nemohl jsem se dočkat až budu v jeskyni o samotě. Beatricie celou cestu zdržovala, nemohla překousnout napálení. Upíří už ani neskrývali svůj odpor k její osobě. Pokud rychle neudělá něco, čím si je udobří, tak ji rychle svrhnout. Sice tahle výprava nevynesla, co jsem chtěl, ale zase mám aspoň nějakou spojitost se svou dcerkou. Konečně jsem našel nějakou prázdnou místnost a s nedočkavostí otevřel dopis, který byl přesně tam, jak mi král vlkodlaků našeptal.

Drahý otče,
Vím, že zrovna čteš tyto řádky. Cornelius mi sdělil budoucnost. Je mi velmi líto, co se stalo tobě i mamince, ale až tady jsem vše pochopila. Nic si z toho dne nepamatuji. Ještě před rokem jsem byla přesvědčená, že žiji mezi vlkodlaky od narození, i když jsem se jím zatím nestala. U některých se totiž vlkodlakství projeví až na prahu dospělosti, tedy jakmile bych překročila osmnácté narozeni. Dočkala jsem se jich, ale nic se nestalo, žádná změna. Chtěla jsem po nich vysvětlení. Pokud jsem jejich dcera, tak bych přece měla být stejná jako oni. Corenelius si se mnou sedl a všechno mi vysvětlil. Podvědomě jsem tušila pravdu. Posledních pár let se mi vracel sen. Byl v něm krásný muž, houpající na noze pětileté děvčátko. Byla tam také žena, láskyplně se na ten obraz před ní koukala. Pak se sen náhle změnil. V rohu se krčilo malé děvčátko, muž stál naproti ní a pomalu se blížil. Cítila jsem její strach. Najednou se tam objevila ta žena, jakoby vyvstala ze vzduchu. Děvčátko se k ní rozeběhlo, a pak ho odvedla na louku. Nevěděli, kam se mají před tím zlým pánem schovat. Naštěstí tam přišel další člověk, byl jím Corenelius. Holčička se rozloučila s maminkou, aby mohla jít s Coreneliusem, jak jí nakázala. Ještě před tím ji stihla sdělit, že její otec ji velmi miluje, i když udělal špatné věci, že není zrůda, jak si děvčátko naivně myslelo, ale zlá čarodějnice ho očarovala. Po téhle části jsem se pokaždé vzbudila. Až později mi došlo, jak to s těmi sny doopravdy je, proč se mi neustále vrací. Byly totiž pravdivé, vracely se mi mé vzpomínky na minulost. Nechci tě odsuzovat, ani jsem to neměla v plánu. Byl jsi čerstvě stvořený upír, nemohl jsi odolat krvi své milované, ta je prý vždy nejlákavější. Nebýt té dívky, nikdy bych ti tenhle dopis nemohla napsat, byla bych totiž mrtvá. Nevím, kdo ta dívka byla, ale moje matka rozhodně ne, cítila jsem to. Náš věstec říkal : " Byl to anděl a naše spása. Ty už se s ní nesetkáš, ale tvůj otec ano!". Až se s ní tedy potkáš, poděkuj ji i za mě, jsem jí moc vděčná. Díky ní jsem tam, kde zrovna žiji. Všichni mě mají rády. Vlkodlaci neznají zradu svého vlastního druhu, nikdy by ho nepodvedli. Nemusíš se bát, jsem tu v bezpečí. Proto ti tenhle dopis posílám. Chtěla jsem, abys věděla, jak moc šťastná tu jsem. Sice mi chybí má pravá rodina, ale jsem ráda i za tu možnost ti napsat dopis. Navíc se budu vdávat. Je to milý kluk, určitě by se ti líbil. Žádám tě o požehnání našeho vztahu. Ani nevíš jak moc bych si přála, abys mě vedl k oltáři, ale nejde to. Zradila bych tím svou druhou rodinu, kdybych k nám pozvala upíra. Určitě se ještě jednou naposledy shledáme, pevně tomu věřím. Moc tě miluji!
Tvá dcera
Carolin
Upíři nemají slzy, jak jen toho v tento okamžik lituji. Cítím velkou vnitřní bolest, ale i uspokojení. Je v pořádku. Prožívá štěstí mezi lidmi, které miluje a oni ji také. Víc bych si pro ni nemohl přát. Bude se vdávat, našla lásku. Jak rád bych odvedl svou jedinou dceru k oltáři, ale má pravdu, nemůžu přijít mezi vlkodlaky. Bože dej, ať jsou spolu šťastní, žehnám jejich vztahu.
Už se chystám dopis uložit zpět, když si povšimnu ještě jedné věci. V mé kapse se na dně třpytí stříbrný řetízek. Vezmu jej do ruky. Je na něm odklápěcí přívěšek. Jakmile ho otevřu, koukají z něj na mě mé vlastní oči posazené do Isabelina obličeje. Tak takhle teď naše dcerka vypadá. Je překrásná. Jsem rád, že se tam ta žena objevila, ať už to byl kdokoli.
Přítomnost
Tentokrát přeruším vzpomínku sám. " Děkuji ti."
" Za co?" podiví se.
" Moc dobře víš proč."
" Tys to teda celou dobu věděl a nic si mi neřekl?"
" Čekal jsem, jestli se mi svěříš. Nechci tě do ničeho nutit, ale rád bych věděl, jak to bylo doopravdy. Proč jsi se tam objevila?"
" Všechno ti řeknu, ale teď první dopověz svůj minulý život. Nerada nechávám příběhy otevřené."
" Slibuješ, že mi pak povíš pravdu?" Nechci na ni tlačit, ale jsem jen strašně zvědavý. Kdo by taky nebyl, když by věděl stejné věci, co já. Zachránila mou dcerku od jisté smrti a mě zachránila taky. Díky ní jsem se nestal krutým upírem. Ona ve mně dokázala zanechat duši.
Místo odpovědi mě políbí. Tak tohle beru jako jasný souhlas. Čím dřív začnu, tím dřív se dozvím pravdu, tak jen směle do toho Amadeusi.
Minulost
Ležím před trůnem mé vládkyně. Připadám si tam jako poslušný pejsek. Což taky jsem. Už mi z toho pomalu začíná hrabat. Žít s ženou, kterou nemiluji, věčnost. Od 17. století se toho hodně změnilo, hlavně utekly další čtyři století. Má dcerka se vdala a určitě zemřela šťastná. Je hrozné přežít své vlastní dítě. Řetízek, který mi poslala společně s dopisem, nosím od té doby na krku, nikdy jsem ho nesundal a ani to nechci do budoucnosti měnit.
" Kolikrát jsem ti už říkala, že bez dovolení nesmíš vstoupit?" Otočím se na toho, kdo dostává kázání. Jessika. Jak já tuhle zrzavou upírku nenávidím. Stala se upírem teprve před jedním stoletím, ale už si dovoluje, jako by byla stará snad miliony let. Její arogance mě dost vytáčí. Už jen když vidím její obličej, nejradši bych jí do ní hodil pánvičku.
" Omlouvám se má paní, ale máme menší problém." Znuděně k ní zvednu hlavu. Kolik takových problému tu od té doby bylo? Zlomila si snad svůj další pěstěný nehtíček??
" Pokračuj."
" Dnes večer jsem byla na lovu a našla jsem si vážně pěkného klučinu, sálala z něj magie, ale ještě nebyla v plné míře. Vzrušoval mě svojí vůní, byla moc dráždívá a mému nosu až nepříjemná. Flirtovali jsem spolu."
" Podrobnosti, o tom jak jsi ho dostala, si prosím tě nech pro sebe. Nechci si kazit tím kazit večer, už takhle mi stačí, jak ho mám zkažený díky tobě," nesnáším ten její hlas. Dokud ji vidíte, ještě se vám jakž takž líbí, ale jakmile otevře pusu, nejradši byste jí prohnali kůl srdcem.
" Mě se to však líbí drahý, takže přece jen o tom bude povídat jak chci já a ne ty, protože na mém slově záleží víc." Přejede mi prstem po tváří, z které se okamžitě spustí krev.
Nesnáším je obě. Beatrici a její nejlepší kamarádku. Jsou jak dvě slepice v kurníku. Pořád jen klovou. Rozhovor pouštím jedním uchem dovnitř a druhým ven. Sem tam na něco zareaguji, ale jinak mi je všechno úplně ukradené. Můj život se proměnil v přežívání ne užívání. Už mi tenhle život nebaví, ještě jeden rok s vládkyni a spáchám snad sebevraždu. Pak se stane něco, se mě trošku rozptýlí. Jessika dostane trest za svou neschopnost. Není tak hrozný, ale mladého upíra docela bolí. V nejmenším ji nelituji, k***u jednu. Nakonec se ještě dohadujeme o tom, jestli se s Jessikou vzájemně zabijeme nebo ne. Jsme oba dva pro, ale paní se ten nápad nelíbí, i když ho vymyslela sama. Vstanu, abych mohl té zrzce přece jen říct, jak to s tím zabíjením bude. Jsme na tom oba stejně, neskrýváme své vzájemné nesympatie. Když odejde na výzvědy o nějaké čarodějce Angele Salvador, lehnu si zpátky na své místo. Stejně si všechno vymyslela. Určitě ta Angela je jenom obyčejná dívka, která byla v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Na Beatrici je poznat, jak ji trápí myšlenka, že někdo přemohl její oblíbenkyni. Pro klid její mrtvé duše, jsem souhlasil s jejím zabitím. Zase jsem se dostal do uličky, kam jsem vůbec nechtěl.
Ještě tu noc jsem si zjistil, kde bydlí. Sedl si na lavičku, která stojí jen kousek od jejího domova. Za tu noc jsem zjistil spousty věcí. Žije s ženou a psem, její okna jsou hned naproti lavičce, nejraději usíná při tiché hudbě. Jednu písničku si dokonce pouštěla několikrát, poznal jsem v ní Vapmire love od skvělé skupiny Ash. Učí se zásadně při poslouchání kapely Within Temptation, kterou jsem slyšel poprvé. Před rozbřeskem jsem opustil své místo s tím, že se sem další noc vrátím, abych mohl dokončit své poslání.
Měl jsem štěstí, zrovna se vracela z nějaké večerní pochůzky. Docela se divím, taková mladá holka a chodí si tu v noci sama. Bude pro mě lehkým cílem. Vyjdu ze svého úkrytu, za zády připravený nůž. Rozhodně se ji nechystám zabít po upírsku, tohle bych rozhodně nedokázal. Jsem ukrytý ve stínu, aby mohla projít kolem mě, tak zbývá ještě jedna lampa. Jako upír mám dokonalý zrak, stačí mi jen malé světlo a vidím jako ve dne. Co však spatřím, mi vyrazí dech. Tohle přece není možné. Musím mít nějaké vidění. Rychle zalezu zpátky do stínu. Když odejde k sobě do domu, sednu si opět na lavičku a přemýšlím o tom, co jsem zrovna viděl. Asi už z té věčnosti začínám přicházet o rozum. Přece jí nemohla být tak podobná, no nemohla. Musím to však nějak zjistit. Po okapu, který vede k jejímu pokoji, je na něm vidět, že byl nedávno spravovaný, asi po něm leze dost často ven, se dostanu k jejímu oknu. Leží tam, nevinná a krásná na posteli. Musí se jí zdát nějaký ošklivý sen. Ale jinak vypadá přesně stejně. Stejně jako má bývalá žena Isabela. Dokonce i ta nedbalá piha pod levým uchem tam je. Jak je jen tohle možné. Příroda si se mnou zahrává? Při pohledu na ní se mi v hlavě sepne signál. Po těle se rozplyne zvláštní teplo, a i když nemohu cítit chlad ani teplo, přeběhne mi mráz po zádech. Tenhle pocit jsem cítil pouze s jedinou osobou a tou je má žena. Sedím na tom parapetu do rána, pak mi se teprve rozhodnu. Nedokážu ji zabít. Jednou jsem ji zabil, tak přece neudělám stejnou chybu, když mi ji Bůh seslal jako pokání.
Nenápadně si sbalím své poslední věci, abych si je mohl přestěhovat do bytu, který jsem si pořídil už před rokem. Tam jsem často odpočíval, když jsem měl všeho dost. Sice jsem ho chtěl příští týden prodat, ale teď už nechci. Sice budu za opuštění vládkyně pykat, pokud mě najdou, ale už mi je všechno jedno. Mou momentální náplní je uchránit Angelu, před jejím hněvem.
Každou noc jsem seděl před jejím oknem, ani jednou jsem se neodvážil vejít dovnitř. Sledoval jsem každý její krok, samozřejmě nenápadně. Po měsíci jsem jí málem neuhlídal. Přepadli ji. Nebýt jejích schopností, určitě by teď byla mrtvá. Jakmile jsem v hlavě uslyšel její hlas a zjistil, co se stalo, dostal jsem na sebe strašný vztek. Zabil jsem nemrtvého, svého "bratra", dřív býval mým přítelem. Z jeho mysli jsem zjistil, jak všichni prožívají můj útěk. Beatricie si ho nechce připustit, stále doufá, že se k ní vrátím. Plete se nikdy se k ní nevrátím.
Jakmile jsem odnesl její tělo ke mně domů, vůbec jsem netušil, jak dostat její duši zpět do něj. Vzpomněl jsem si na staré příběhy. Láska je vždy silnější. Dotknul jsem se její ruky, a pak ji políbil. V tu dobu jsem znova pocítil lásku, tak silně jako nikdy. Ani Isabelu jsem tolik nemiloval. Věděl jsem, že ji jednou budu muset říct pravdu.
Pak se za týden u mých dveří objevila celá rozrušená. V očích měla smrt. V mysli taky jedinou myšlenku, pomstu. Nedokázal bych jí zabít, ani kdybych sebevíc chtěl.
Přítomnost
" Tak to je celý můj příběh. Teď jsi na řadě ty." Vezmu ji do náruče a znova ji políbím. Vždy tu budu je pro ni. Nikomu nedovolím, aby jí ublížil. I když jsem zradil svůj vlastní druh, nelituji toho. Je krásné být zamilovaný a být milován.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám pokračovat ve psaní knížky?

Ano!!
Je to jen na tobě....
Rozhodně ne!!

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 10. listopadu 2007 v 17:54 | Reagovat

Tak tohle je poslední část z Amadeova pohledu. Snad se vám tato kapitola líbila a hodí se tam. Další části už budou jen z Angelina pohledu.

2 alfik alfik | Web | 10. listopadu 2007 v 18:02 | Reagovat

tak tomu říkám kapitolka, která vysvětluje leccos... je to skvěle napsané... jakmile jsem začla číst, už jsem se od ní nemohla odtrhnout, jen tak dál Andy:-);-)

3 LeOnKa LeOnKa | 10. listopadu 2007 v 18:48 | Reagovat

Teda Andy,jsem fakt dojatá:)tadle kapitola se ti povedla:)

4 aswe aswe | Web | 11. listopadu 2007 v 17:05 | Reagovat

Skvělý!!!Kdy bude pokráčko,??

5 Andreica Andreica | Web | 11. listopadu 2007 v 21:25 | Reagovat

Do soboty tu bude určitě;)

6 Antionette Antionette | 14. listopadu 2007 v 20:57 | Reagovat

Supér. Skvělé. Moc se ti to povedlo. Už se těším na sobotu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama