7. kapitola - Znovuzrození / 1. část

24. listopadu 2007 v 18:33 | Andreica |  Den smrtí nekončí
Jeho životní příběh je prostě fascinující. Kdybych ho sama neprožila v jeho těle, rozhodně bych mu nic nevěřila. Jako upír dostal úplně úžasné dary. Ne všichni nemrtví dostanou nějakou další schopnost nebo mají nanejvýš dvě, ale on vlastní tři plně rozvinuté dary. Přesouvání lidí do jeho vlastního života, čtení myšlenek a v poslední řadě si hlavně zachoval duši, což je nejdůležitější. Jen mi tu uniká jedna věc. Když jsem byla jenom duch bez hmoty, proč uslyšel můj hlas? Napadají mě dvě možnosti. Buď jsme spolu duševně spojeni nebo za tím stojí jeho dar, čtení myslí.

" Podle mého obojí."
" Takže se mi vážně šťouráš v hlavě. Jaký je to pocit?"
" Slyšet myšlenky jiných lidí?"
Vzrušením přikývnu. Mé chování připomíná pětiletou holčičku, která jde poprvé do zoo.
" Vždyť jsi u toho všeho byla, cítila jsi to. Líp ti ten popis nemůžu přiblížit," pokrčí neutrálně rameny.
" Pravda, a proto mám na tebe prosbu. Nauč mě se bránit. Ne že bych ti chtěla něco zatajovat, ale každý člověk má svá tajná místa, která by nikdy neměla být odhalena. Vždy ti budu říkat pravdu, ale chci mít taky soukromí. Rozumíš mým slovům?"
" Rozumím jim jen díky tvým myšlenkám. Nechci v nich číst, ale když ty mi je posíláš jako smsku," nevinně pokrčí rameny.
" Tak mě nauč se bránit, uzavřít svou mysl před tvojí."
" Nemám nejmenší tušení, jak tě to naučit. Dle mého názoru se je naučíš sama schovat, protože nebudeš chtít, abych ti v nich četl. Stačí se jen soustředit. Udělat mezi svým myšlením pomyslnou bránu, kterou nikdo nepronikne. Víc ti poradit bohužel nemůžu."
" Jasný, chápu. Teď splním svůj slib, který jsem ti dala. Povím ti celou pravdu. Jak už sis jistě domyslel. Dokážu hledět nejen do budoucnosti, ale i minulosti. V budoucnu však nemůžu nijak zasahovat, protože ještě není daná a my si nakonec můžeme zvolit jinou cetu, která opět změní celou budoucnost. Popíráš?"
" Trošku. Jen ta budoucnost mi jaksi uniká. Pořád nechápu, proč v ní nemůžeš zasahovat. Vždyť se stejně tak jako tak splní."
Jak jen to vysvětlit? Sama ještě nerozumím všemu. Budoucnost je prostě nejistá. " Sama ještě stále určité věci nechápu," začnu své myšlenky převádět do slov. Pevně věřím, že mi je nečte. " Babi se mi snaží vše vysvětlovat. Budoucnost připomíná předpovědi počasí. Čím si ve vzdálenější době, tím je předpověď nepravděpodobnější. Nejspolehlivější je na druhý den, tam máš devadesáti-devíti procentní šanci na úspěch. Proto se mi většinou zdá o bližší době, protože je určité procento, že se sen vyplní."
" Stále nerozumím jediné věci, proč nemůžeš zasahovat?"
Hmmm dobrá otázka. " Asi proto že na tom místě vlastně vůbec nejsem….."
" To v minulosti taky, a přitom jsi zasáhla."
" Tam jsem mohla. Minulost a přítomnost jsou propojenu. Je jen na nás jestli tu spojku najdeme nebo ji necháme být. Já ji našla. Tedy spíš mi byla dána." Tázavě zvedne obočí. " S holkami jsme blbly, vzývaly jsme bohyni. Žádaly ji, aby nám dala nadpřirozené dary. Obdarovala jedinou mě. Ve snech dokážu nahlížet do budoucnosti a minulosti, umím své tělo odhmotnit, ne zneviditelenit. Když jsi neviditelný, lidé se tě můžou dotknout. U odhmotnění procházíš věcmi, aniž bys je cítil………."
Postupně mu vysvětlím celý můj zapeklitý život. Chce o mě slyšet všechno, nejen jak jsem přišla k schopnostem. Myslím si, že porušil svůj slib a četl mi v myšlenkách, proto tak rychle pochopil tu spojitost mezi minulostí, budoucností a přítomností. Nikdo vám to nevysvětlí tak dokonale než váš vlastní rozum. Vůbec se nemůžu zbavit pocitu, který jsem měla, když jsem byla Amadeem. Čtení myšlenek je krásná, ale přesto nebezpečná věc. Kdyby ji jen dostal slabší jedinec, okamžitě by se z toho přívalu informací zbláznil. Musíte se je naučit třídit na důležité, nezbytné a na ty které jsou k ničemu. Když tohle dokážete, pak jste takzvaně za vodou. Už vám nehrozí žádné nebezpečí. Tedy jen v případě, pokud na vaše malé tajemství nikdo nepřijde. Pak se objeví vědci, aby vás mohli zkoupat. Ale řekněte mi, kdo by se opovážil zkoumat upíra? To by byla jasná sebevražda.
Navíc mě strašně mrzí jak skončila jeho dcera. Musí být strašné přežít své vlastní dítě, kterému navíc nemůžete dát ani poslední sbohem. Pro Amadea to je určitě ještě silnější, když je silně věřící. Sice mám v hlavě plán, jak zařídit, aby se se svou dcerkou znova viděl, ale budu ho muset nejdřív promyslet. Ukvapený nápad se většinou nevyplácí, toho jsem si už stačila všimnout. Vlastní zkušenost, je hold vlastní zkušenost.
" Na a tak mi teta s babi, tedy paní Trampová. Babi je totiž něco jako čarodějnice. Vysvětlila mi mé schopnosti, pomohla mi je přijmout a ukázala jak s nimi zacházet. Vždy mi připadalo divné, proč mi říká Isabelko. Teď už znám pravdu. Poznávala ve mně tvou bývalou ženu. Je to velmi moudrá žena a jsem ráda, že ji můžu považovat za svou babičku."
" Rodiče nejsou nijak magicky naložení, že se chodíš svěřovat paní, která s tebou není vůbec příbuzná?"
Do očí se mi začnou valit slzy jako vždy, když si na své rodiče vzpomenu. Tak neví všechno, jak jsem si myslela. Mylně považoval Alishu za mou matku. Určitá podobnost mezi námi sice je, vždyť byly sestry, ale není nijak velká.
" Angelo, anděli můj, co jsem řekl? Nechtěl jsem ti ublížit."
Vztáhnu k němu ruce. Přesune si mě do klína, jako za dnešní večer už tolikrát. Chtěla bych se v jeho náruči rozplynout. Splynout s jeho tělem, být jeden člověk, jedna duše. V životě jsem nevěřila na lásku na první pohled, ale on mi otevřel oči, díky němu cítím. Zachránili jsme se vzájemně. Miluji ho víc než vlastní život. Je až neuvěřitelný, že si tohle vážně myslím. Posmívala jsem se holkám, které se zamilují do kluka hned po prvním rande, odsuzovala je. Asi si to člověk musí prožít sám, než začne ostatními opovrhovat. Chudák Lena a Alex, vzájemně se milují, ale ani jeden nenajde odvahu, aby to tomu druhému řekl. Vždyť já jsem taky s Amadeem šťastná. Užívám si každé společné minuty. Nikdy nevím, kdy se něco zvrtne a my budeme nuceni se odloučit. Pokud zemře on, umře s ním i půlka mého já. Více už nebudu sama sebou. Cítím mezi námi osudovou lásku, ale ty končí špatně. Avšak výjimka potvrzuje pravidlo.
" Nemám rodiče."
" Každý má rodiče."
" Ano, ale jenom na začátku. Já je měla do svých pěti let. Pak měli autonehodu, při které bohužel zahynuli. V ten den jsem byla naštěstí u Alishy, takže se mi nic nestalo. Zemřeli kvůli mně. Já jim totiž volala, že už chci jet domů, aby pro mě hned přijeli. Chtěli mě u tety nechat přeš noc, ale nelíbilo se mi tam. Jejich příjezd jsem si vynutila pláčem. Za hodinu nám volal šerif, že našel jejich auto, které narazilo do stromu. Oba byli na místě mrtví. Kdybych jim nevolala, určitě by přežili. Všechno je jen moje vina. Moje. MOJE!!!!!" naplno se rozpláču. Dýl bych už nesnesla dusit v sobě pravdu. Nikdy jsem jí nikomu neřekla, ani tetě ta. Ta se divila, proč si tak pozdě večer vyjeli.
" Nemůžeš za to. Na jejich smrti neneseš nejmenší vinu," sveřepě mě hladí po vlasech, do kterých mi vkládá polibky.
" NE! Kdybych jim nevolala, byli by tu teď se mnou."
" Lex mortis omnium legum est certissima."
" Neumím latinsky," řeknu plačtivě. Kupodivu mě z nejasného důvodu tahle latinská věta uklidní.
" Zákon smrti je ze všech zákonů nejjistější. Nebo-li za jejich smrt si v nejmenším nemohla. Byla to jejich volba. Sama si říkala, že za budoucnost si odpovídáme jenom mi sami, nikdo jiný ji změnit nemůže."
" Ale já ji měnit můžu a taky to dělám."
" Ty můj blázínku. Měníš ji k lepšímu. Díky tobě lidé žijou, přežili útok upíra. Nebít tebe, už by byli dávno po smrti."
Má pravdu, ale stejně mě smrt mých rodičů bude neustále pronásledovat. Musím se s ní smířit. Amadeo má pravdu, nemůžu za jejich smrt. Byl to jejich osud, který nemůžu změnit ani já. Budoucnost se dá odklonit, ale osud ne, ten je danný.
Zvednu hlavu, abych ho mohla políbit. Tenhle polibek je však jiný. Cítím v něm něhu, lásku, ale i potlačovanou vášeň. Nemůžu s tou vášní dál bojovat. Už jednou jsem ji odmítla, teď už to neudělám. Pomalu mu začnu svlékat mikinu a hned po ní i tričko. Musíme se na chvíli přestat líbat, abych mu je mohla přetáhnout přes hlavu. Má krásné tělo vypracované posilováním za celá století. Svaly na rukou i na břichu jen pnout. Přesunu svou váhu na něj, pochopí, co chci. Přejíždím rty od jeho úst k bradavkám, se kterými si chvíli hraji, pak postupuji níž. Před kalhotami se zastavím. Amadeo má slastní zavřené oči a zrychlený dech. Rozepnu knoflík a sundám mu je. Jde to docela ztěžka, už tak je měl těsný a vzrušení tomu jen dodalo. Nakonec zbývají už jenom boxerky v krásné červeno-černé barvě, které přesně kopírují jeho partie. Nedočkavostí zatajím dech. Už mu je chci taky sundat, když mě zarazí. Tázavě se na něj podívám.
" Jsi si jistá?"
" Naprosto!" odpovím se sebejistým hlasem.
Jen kývne. Uchopí mě do náručí, abychom se přesunuli do jeho ložnice. Letiště je krásně měkké, ale ne moc. Tentokrát se chopí iniciativy on. Rozepíná mi knoflíček po knoflíčku u mé bílé halenky. Po každém knoflíku mě políbí na místo, kde ho zrovna rozepl. Tají se mi dech nad celou tou rozkoší. Pod blůzku jsem si totiž ani nebrala podprsenku, nepočítala jsem se sundáváním mikiny.Nakonec skončíme jen ve spodním prádle. Kdybych jen tušila, co se dnešní noc stane, rozhodně bych si vzala lepší prádlo. Na tanga kalhotkách se mi totiž ve předu stkví můj oblíbená ptáček Tweety. Jemu se však zdají krásné, protože se mile usměje. Nedočkavostí si je sama sundám. Napodobí mě. Jestli se mi zdál krásný už oblečený, pak nahý je ještě krásnější, ani slovy nevyjádřím jak moc. Vzájemně se hladíme, prozkoumáváme naše tak odlišná těla. Bůh udělal dobře, když stvořil dvě úplně odlišná pohlaví. Mazlíme se a pak do mě vnikne. Ze začátku to zabolí, ale pak prožiji svůj první orgasmus. Je úplně nádherný, ještě lepší než v mých představách. Ano, v necelých osmnácti letech jsem byla panna. Šetřila jsem si jej pro někoho vzácného, on jím je. Naštěstí nekrvácím, nechtěla bych to vysvětlovat. Vysíleně se vedle mě položí.
" Jsi úžasná. Miluji tě," šeptá mi do ucha.
" Já tě taky miluji."
V tu chvíli mi začne zvonit telefon. Zazní mi v něm skladba z HSM Breaking free, kterou mám jen na jednu osobu. Ještě že nezavolala dřív, nemohla bych hovor přijmout. Ta holka si umí načasovat okamžik volání.
" Leno?" V telefonu se mi ozývá jen pláč. Strachy se mi sevře srdce. " No tak Leno, ozvi se."
" Ang?" ohlásí se konečně. " Stalo se něco hrozného……."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Pokud jsi tu byl, tak klikni

CLICK

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 24. listopadu 2007 v 18:48 | Reagovat

Moc se omlouvám za zpoždění kapitoly, ale vyskytly se určité věci, které mi zabránily ji sem dát dřív. No snad se Vám líbila;). Těším se na komentáře;)

2 alfik alfik | 24. listopadu 2007 v 19:05 | Reagovat

andrei, ty teda napínáš, co se stalo????? honem další kapitolku...

jinak tahle je "Bomba";-)

3 kimy kimy | 24. listopadu 2007 v 20:14 | Reagovat

jj je to fakt ÚŽASNÝ!! :))) už se nemůžu dočkat až se dozvím co se tak hroznýho stalo, snad to nebude tak hrozný, doufám :))

4 vesper vesper | Web | 25. listopadu 2007 v 16:24 | Reagovat

Ošklivá Andreica, takhle chudáka člověka napínat, to se nedělá. Ty ty... :-)Taky se u ti nezobrazuje záhlaví a ani barvy??

5 Andreica Andreica | Web | 25. listopadu 2007 v 17:30 | Reagovat

vesper: mně se spíš někdy nezobrazí blog vůbec..

6 Antionette Antionette | 25. listopadu 2007 v 21:16 | Reagovat

Nádhera :) Úplně boží. Nemám slov... Snad jen, že strašně těším na pokračování. Moc pěkně píšeš :)

7 Leníís Leníís | 26. listopadu 2007 v 8:45 | Reagovat

tyyy jo...:D:D sice jsem četla jen tu njedůležitější poslední část...ale je to hustý..njn...Andynka naše spisovatslká...:D :-*

8 Bella Bella | Web | 27. listopadu 2007 v 14:25 | Reagovat

ÁÁÁÁ...skvělý už se těším na pokráčko!!!Neměla by si s přidáváním kapitolek tak otálet...není to fér! :-D

9 barush barush | E-mail | 29. listopadu 2007 v 9:14 | Reagovat

dooobrý, moc:) už se těšim na pokráčko! :)) máš tam pár překlepů, ae nevadí.. tak písej písej, už se těšim:)

10 Andreica Andreica | Web | 30. listopadu 2007 v 22:29 | Reagovat

Pokráčko bude až v něděli. Měla jsem náročný týden  :(

11 Vanessa Vanessa | Web | 30. listopadu 2007 v 23:44 | Reagovat

Aspon že tak... :) Tvoji knižku sem začala číst dneska a jednim hltem je v mý hlavě...:) Fakt se mi moc líbí.... Máš talent..!! ;)

12 Andreica Andreica | Web | 1. prosince 2007 v 15:42 | Reagovat

Vanessa: Jsem ráda, že se ti líbí. Noví čtenáři vždy potěší;)

13 Bella Bella | Web | 7. prosince 2007 v 16:40 | Reagovat

Kdypak bude pokráčko?Už se nemůžu dočkat! :-)

14 Andreica Andreica | Web | 9. prosince 2007 v 17:20 | Reagovat

Všem se moc omlouvám, ale poslední dobou mi nevychází čas. Pokráčko tu bude tak nejdýl do středy, zbývá mi ho jen přepsat do PC;)

15 LeOnKa LeOnKa | 13. prosince 2007 v 19:36 | Reagovat

Mě se ovšem líbí nejvíc postelová scéna,je dokonalá,že dokonalejší snad nemůže bejt,teda může,třeba jako zapálený svíčky a okvětní lístky růží a tak:Dale ne,je to krásný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama