7. kapitola - Znovuzrození / 2. část

9. prosince 2007 v 20:31 | Andreica |  Den smrtí nekončí
Okamžitě mě napadne Beatricie. Jestli jen ublížila dalšímu mému kamarádovi, tak ať si mě vážně nepřeje.
" Leno uklidni se. Musíš přestat brečet, abys mi mohla všechno říct." Avšak není to k ničemu. Neustále slyším jen pláč.
" Když oni, oni," na chvíli se uklidní, ale pak propukne v ještě větší zoufalství.
" Jací oni? Koho zabili? Hlavně ať nezabili někoho z party, řekni mi že ne!!!"
Mám strašný strach. Přece nemůže kvůli mé hlouposti zemřít další člověk. Amadeo, vidící můj vystrašený pohled, si sedne naproti a chlácholivě uchopí mou ruku.

" Proč by někoho zabíjeli?" upřímně se podiví.
" Ten problém se netýká upírů?" nějak se přestávám orientovat.
" Nejsi přetažená? Upíři přece neexistují. Kde vůbec jsi? Pořád s Joshem?"
Můj společník pozvedne obočí v otázce : " Kdo je Josh?!" . Žárlí, jak rozkošné.
" Jsem přetažená, celou noc jsem nespala."
" Vždyť jsi nás opustila před dvanácti hodinami. S kým teda jsi?"
" S Amadeem."
" TÍM Amadeem??" Mám pocit, že slovíčko tím bylo s velkými písmeny.
" Přesně. Proč vůbec voláš? Říkala, že se stalo něco strašného." Nechci s ní řešit dnešní noc, když je ona na prášky.
" Přijeď prosím. Nechci takové téma řešit po telefonu. Pořád na to musím myslet, je to tak……tak strašné."
" Je teprve pět hodin ráno," postěžuji si. " V tuhle chvíli mi žádný spoj nepojede."
" Cože?? Kde to žiješ? Vždyť je tak deset minut po deváté. Co jste vy dva spolu vůbec dělali??"
Hmmm, tak to jsem nevyměřila. V celém bytě jsou na oknech těžké žaluzie a závěsy, takže jsem nepoznáte den od noci. " No víš….když on…..prostě…," rozpaky nevím, co říct dřív. Pěkně jsem si zavařila.
" Potřebuji tě. Rychle Angelo," řekne a zaklapne telefon.
Jsem dost zmatená. Beatricie v tom určitě nemá prsty ( nebo spíš zuby ), ale jestli se pletu, tak Lena zemře. Musím jednat. Dřív jak za hodinku se k ní bohužel nedostanu. Co mám dělat??!!
" Vezmi si moje auto," přeruší mě ten nejkrásnější hlas z přemýšlení.
" Ještě jednou. Nevnímám. Snažím se vymyslet…."
" Jak se dostat k Leně. A tak povídám, aby sis vzala moje auto. Budeš tam rychleji."
" Ale já ještě nemám řidičák. Sice dělám zkoušky, ale dostanu ho až za čtrnáct dní, týden po mých osmnáctinách."
" Nedělej, že jsi už nejezdila bez instruktora," nasadí rádoby obviňující hlas.
" Ano, ale jen jednou. Přísahám."
" Tady nejsi u soudy. Nemusíš se obhajovat. O řazení se nestarej, má automatku. Chytej," hodí mi klíče. " A už jeď, jsi strašně vystrašená."
" Díky." Políbím ho k odchodu. " Že zatím není Beatricie nebo nějaký její služebník."

" Pochybuji. Na slunce se nikdo neodváží, kromě hodně starých upírů a ty Beata všechny vyhubila, aby jí nemohli ublížit. Takže tvá kamarádka je určitě v pořádku, v klidu leží na pohovce a čeká na tebe."
Zrovna se chystám odejít, když : " Angelo?"
" Ano?" otočím se. Sice mám trošku skluz, ale vůbec se mi od něj nechce. Pořád musím myslet na naše první milování. Ještě teď ho v sobě cítím.
" Neboj se. Neproměním se."
" Ale já.."
" Žádné námitky. Buffy je vymyšlený příběh. Nestanu se v netvora, kterému vzal nejkrásnější zážitek v životě duši."
Jde před ním vůbec něco utajit? " Slibuješ?"
" Slibuji. Nikdo nás nikdy od sebe nerozdělí, ani smrt ne. Vždy budu s tebou. Jo a ještě něco. S policajty si nedělej starosti. Když pojedeš podle předpisů, nebudou mít důvod tě stavět. Miluju tě."
" Já tebe taky. Do večera jsem zpátky. Zatím," zabouchnu za sebou dveře.
V garáží nastoupím do překrásného autíčka, Porsche Carrera GT. Byl krásný zážitek v něm jenom sedět, ale řídit ho, bude ještě překrásnější. Měkká kůže, poddajný volant, který padne přesně do ruky. Dám klíčky do zapalování. Plynule tam zajedou. Otočím jimi. Motor začne v klidu příst. Zmáčknu tlačítko na přehrávání hudby. Automaticky do přehrávače zajede CD a mým uším začne hrát má nejoblíbenější skupina, Within Temptation. Neuvěřitelné, on zjistil i tohle.
" Nad tím nepřemýšlej, okamžitě se rozjeď za Lenou!" okřiknu se. Pomalu se rozjedu. Je to lehčí, než jsem čekala. Všechno za mě dělá systém. Já si jen hlídám pedály a silnici. Za chvíli už parkuji na příjezdové cestě Holgenbrickovic domu.
Klíč vyndám z tajné skrýše." Jsem v pokoji," její hlas nezní vůbec uklidněně. Ale mě se dokonale uleví. Je v pořádku.
Vejdu do dětského pokoje. Hned naproti dveřím stojí zrcadlo, takže se každý příchozí okamžitě zděsí, hlavně v noci. Stěny jsou žluté, plné plakátů od známých hvězd až po naše společné fotky. Přes červenou postel je přehozená deka, aby přes den připomínala pohovku. Naproti stojí dřevěná stěna se psacím stolem. Když se v posteli otočíte na levý bok, můžete vidět krásně na televizi. Ta je momentálně zaplá. Běží v ní tři osmileté holčičky a ty následují o rok straší dva kluci. Všichni skočí do bazénu, aby si mohli zaplavat a vzájemně si potápět hlavy.
" Takové už to nikdy nebude," šeptnu.
" Máš pravdu. První nás opustil John a teď i já."
" Vždyť ty nás přece neopouštíš. Jsi tu, zdravá a krásná jako vždy. I když máš totálně rozmazanou řasenku přes celý obličej. Proč jsi se prosím tě vůbec malovala?"
" On totiž přijde za hodinku Alex," vzlykne.
Okamžitě se rozesměji. Tohle snad ani není možné. Ona se maluje jen kvůli Alexovi, který ji už stejně viděl stokrát odlíčenou. Po chvíli se ke mně přidá. Sednu si k ní. Obejmu jí. " Tak co se vlastně stalo?"
" Táta dostal nové místo. Vždyť víš, jak je strašně cílevědomý."
" Gratuluji. Pamatuji si jak si to místo v Anglii strašně přál. Akorát mi je líto, že tu na všechno s maminkou na všechno zůstanete sami."
" Nezůstaneme tu. My se stěhujeme taky. Táta nás bere s sebou do Londýna. Jsem strašně nešťastná. Nechce se mi od vás, ale nemůžu tu zůstat, ještě nejsem plnoletá. Dokonce mi bude chybět i ta debilní škola. Dokážeš to pochopit? Mně bude chybět škola. Neuvěřitelné."
" Ach," zmůžu se pouze. Slzy se mi derou z očí, ale chci být silná, nemůžu brečet. Nesmím. Už jenom kvůli ní. " Budeš mi strašně chybět, sice nás bude oddělovat kontinent, ale nikdy na tebe nezapomeneme. Vždycky můžeš přijet a ubytovat se u mě. Společně zvládneme i tuhle zkoušku."
" Doufám."
" Za jak dlouho, že má přijít Alex?" Mám totiž skvělý nápad.
" Teď už tak za půl hodinky. Proč?"
" Udělám z tebe takovou krasavici, že už se konečně vyjádří."
Naštěstí nic nenamítá. Umyji ji hlavu. Vlasy vyfoukám do rovna a konečky podtočím. Pak se pustím do nežárného líčení. Raději použiji vodě odolnou řasenku, kdyby přece jen začala znova brečet, což je vlastně naprosto jisté. Nedokážu si představit, jak jí musí být, když se musí loučit se svou láskou. Chce znát podrobnosti celé včerejší noci. Většinu příběhu změním, ale základ zůstane stejný. Je to opravdová kamarádka, raduje se z mého štěstí, i když jí zrovna není do smíchu. Přesně po pětadvaceti minutách své dílo spokojeně dokončím. Její tvář má opět barvu a oči září štěstím. Jsem sama se sebou spokojená. U dveří zazvoní zvonek. Lexík je přesný jako digitálky. Dojdeme společně otevřít, protože já odcházím.
" Ahoj," pozdravíme se všichni najednou.
" Pěkná kára, čí je?" zeptá se Alex.
" Moje." Oba tím překvapím. " Dobrá. Není přímo moje. Mám ji půjčenou."
" Od Amadea? Kolik mu vlastně je?"
" Dvacet čtyři, ale to už jsem ti přece říkala."
" Vím. Jen mě překvapilo, že si tak mladý člověk může pořídit auto za deset milionů korun."
Pravda, budu se ho muset zeptat jak k němu přišel. " Já už vážně musím. Mějte se tu hezky hrdličky." Zamávám jim na rozloučenou. Za rohem už vidím jen, jak Lena bere za ruku Alexe do domu a ten se jí nevytrhne, jen ji druhou rukou pohladí po tváři. Snad už najdou odvahu, aby si vyznali svou lásku.
Zpátky jedu předpisově, avšak i tak neujdu neštěstí. Okolo mě totiž projede auto se sirénou. Zastaví těsně přede mnou. Vystoupí z něj dva policisté. Bože jen tohle ne, přece nemůžu mít takovou smůlu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 barush barush | E-mail | 10. prosince 2007 v 8:50 | Reagovat

hezký :)) kdy bude pokráčko? už se těšim co se stane..

2 Antionette Antionette | Web | 10. prosince 2007 v 18:41 | Reagovat

Sakra, ty to vždycky ukončíš tak...ehm....

Je to skvělé :D Boží :) Šup, šup další :)

3 vesper vesper | Web | 10. prosince 2007 v 20:53 | Reagovat

A teď by se tam měl objevit náš známej polda. :-) Já vim, že autoři to rádi utnou v tom nejlepším, ale mi čtenáři vás za to chceme uškrtit. :-D

4 Vendik Vendik | 10. prosince 2007 v 21:14 | Reagovat

Bezva, bezva. Aplaus pro všechny co našli svůj styl. (jen to nemuselo být takhle utlé :-D )

5 Andreica Andreica | Web | 11. prosince 2007 v 17:09 | Reagovat

Já to taky nechtěla takhle utnout, ale víc se mi sem vážně nevešlo;). Pokráčko bude do soboty;)

6 kimy kimy | 11. prosince 2007 v 20:47 | Reagovat

Už se těším :)) hele ale třeba si ti policajti chtěli jenom prohlídnout to autíčko :)) to se přece jen tak na silnicích nevidí :))

7 Andreica Andreica | Web | 12. prosince 2007 v 13:49 | Reagovat

Kimy: to máš taky pravdu......koukám, že je tu dost názorů, jak by to mohlo pokračovat......já přemýšlela o tom, že bych Angelu nechala zabásnout:D

8 kimy kimy | 12. prosince 2007 v 19:23 | Reagovat

Hele to tady ještě nebylo, to by mohlo být taky zajímavé :)), ale zase jak by se z toho dostala, určitě by si ji pak musela vyzvednout teta a ta by ji pak nutila říct od koho je to auto a to by jí zase musela říct  o Amadeovi a nevím jak jí, ale mě by se nelíbilo kdyby moje neteř chodila s upírem, ovšem to by taky mohlo být žůůůžo :))

9 Andreica Andreica | Web | 12. prosince 2007 v 20:16 | Reagovat

No holky, ještě si to budu muset rozmyslet, ale to bych musela opět překopat celou další kapitolku, i když to u mě není problém.......tak co myslíte? Měla by jít Angela do vězení nebo by se měl objevit Josh a nějak ji z toho vysekat??

10 kimy kimy | 13. prosince 2007 v 18:41 | Reagovat

Já bych ho tam dala, aspoň by Amadeo mohl trochu žárlit, nikdo přece není dokonalý ani upíři :))

11 LeOnKa LeOnKa | 13. prosince 2007 v 19:38 | Reagovat

Ehm:Djá bych to udělala tak,že v policejním autě by seděl Josh a nutně jí potřeboval sdělit nějakou zprávu:Da tak si jí našel...ehm,trapný,co?no nevadí:Dsnaha byla...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama