7. kapitola - Znovuzrození / 3. část

15. prosince 2007 v 19:29 | Andreica |  Den smrtí nekončí
" Angelo?" zeptá se udiveně.
" Joshi? Co ty tady? Já myslela, že děláš na vyšetřování vražd," podivím se. Snad ho nesrazili za to, jak mi pomohl do márnice.
" Neboj. Tvůj příchod do márnice prošel v pořádku. Prý jsi velmi šikovná a krásná patoložka. Tohle je jen rutinní kontrola. Každý měsíc jsou kriminalisté přiřazeni k městské policii. Asi aby nezapomněli, že si mají vážit své vysoké práce. Ptát bych se měl spíš já. Proč řídíš auto, když nemáš řidičák a od koho ho máš?"
" Porsche mám půjčené od přítele, protože jsem se nutně potřebovala dostat na druhý konec města. Nečekala jsem žádnou kontrolu vybavení auta."

" Beru, ale proč tě neodvezl Amadeo?"
" No víš…….on to………totiž…….," nemám vůbec tušení, co říct, protože pravdu mu říct nemůžu. Jak by taky zněla: " Jééé víš, on je upír, takže nemůže vycházet na slunce. Já upíry sice zabíjím, ale on je jinej, věř mi." Upřímně by zněla dost blbě.
" Jsem zvědavej, co z tebe nakonec vypadne."
" Jak vlastně víš, kdo je tím přítelem?" A mám ho. Teď je pro změnu v rozpacích on.
" Když jsi nám před tím řekla s kým jsi tu noc byla…ehmmm…….museli jsme zjistit tvé alibi. Šli jsme za ním, aby nám jej potvrdil. Viděl jsem jeho auto a pro jistotu si zapsal poznávací značku."
Tak proto se Amadeus nedivil, když jsem k němu vlítla. Byli totiž u něj policajti a řekli mu o Johnově smrti. Všechno do sebe začíná zapadat. Až na jeden částeček, který ještě jaksi není vyřešený. Budu muset použít svou moc, abych ho mohla dát do skládačky.
" Co bys řekla tomu, kdybych vás seznámil," navrhne a hned volá strážníka Dillona. Si ze mě dělá srandu ne? On chce, abych šla do basy? Jakmile řekne mé jméno, nebudu se moct nikam skrýt nebo prostě jenom lhát. " Seržante dovolte, abych vám představilVerbatinu Wandetovou, patoložku, díky které jsme zjistili příčinu smrti pana Pocketa."
"Je neuvěřitelné jak jste dokázala bez pitvy zjistit, že si nějaký člověk zahrál na upíra. Prostě úžasné. Velmi mě těší," podá mi ruku. Hodnou chvíli na ní nechápavě koukám, než mi dojdou fakta.
" Pardon," přijmu ruku. " Potěšení na mé straně." Takže nepůjdu za katr? Škoda, třeba bych tam potkala Michaela Scofielda, který hraje v Prison Break.
" Jsem rád, že jsem vás poznal paní doktorko, ale už musíme jet. Snad se nevidíme naposledy."
Tak já doufám v úplný opak. " Nashledanou." Otočím se k Joshovi. " Tohle už mi víckrát nedělej. Málem jsem měla infarkt."
" Neboj, kámoši se do basy neposílají. Navíc s kým bych pak běhal, jak jsme se domluvili."
Upřímně se téhle trapné situaci zasmějeme. " Už vážně budu muset jet a ty jít, jinak tvůj kolega vezme podezření. Nezapomeň. Pomohl jsi mi už dvakrát, máš u mě nesplacený dluh. Když budu muset cokoliv udělat, s radostí se toho zhostím."
" Ty máš v nejbližší době osmnáctku, jestliže se nepletu?"
" Jsi srdečně zván i se svojí přítelkyní, pokud nějaké je. Slavím ji přesně za deset dní. Mám na ten den toho naplánováno dost. Kámoška mi odjíždí do Anglie, takže budeme dělat i rozlučkovou párty."
" Děkujeme moc a s radostí pozvání přijímáme. Takže se uvidíme na oslavě. Zatím ahoy a mezitím si můžeme někdy jít zaběhat. Moje číslo máš," naposledy mi mávne.
A co teď? Mám jet k Amadeovi, i když jsem mu řekla, že přijedu až večer nebo jet domů k tetě. Ne, tam ne. Moc by se vyptávala a já ji nechci lhát. Musela bych jí říct celou pravdu. Nakonec se stejně rozhodnu pro svůj domeček, teta je přece v práci až do večera, takže není problém si zajet domů.
Něco tu nehraje. Proč je v celém bytě takový klid. Měl by tu být zabiják a vesele mě vítat. Navíc najdu dveře do bytu otevřené. Pomalu je otevřu dokořán. Projdu kuchyň, obývací pokoj, ale nikde nikdo. Už mi zbývá jen můj pokojík.
" Nedělej to. Uteč, prosím tě uteč," zazní mi v hlavě hlas. Připomíná mi Amadeuv, ale je něčím změněný. Pokud mi hrozí nebezpečí, musím s ním bojovat. Nemám ani zbraň. Budu si muset vystačit jen se svou mocí, vždycky mi pomohla. Konečně najdu ten zpropadený spínač. Raději se odhmotním, přece jen nemusí hned vědět, kde jsem. Jakmile vejdu do místnosti, okamžitě pocítím známe brnění. Ne, to ne! Proč se zhmotňuji? Za chvíli stojím uprostřed místnosti v celé svojí podobě. Fakt skvělé. Rozhlédnu se po pokoji. Nikde nikdo. Raději si lehnu na postel, jsem nějaká unavená. Není divu, když jsem celý den nespala. Co však pocítím na svém krku není postel, ale nůž.
" Necukej sebou ty malá děvko! Myslela jsi si, jak nejsem hloupá?"
" Proč?" Byla to jediná věc, kterou jsem mohla vyslovit. Otázka nebyla pro ni, byla spíš pro mě. Proč jsem se vůbec lezla, když jsem měla jasné varování. Nikdy jsem nebyla doopravdy statečná. Ano, hrála jsem si před ostatními na hrdinku. Chtěla jsem se vytáhnout. Dokázat jim svoji odvahu, i když hranou. Nikdy nevzali podezření, i když jsou upíři. Před nimi je lehké skrýt svůj strach a skrýt ho za odvahu. Avšak teď se nebojím. Měla bych se bát, jak mi říká mozek. Půlka mého já se chce bát, ale ta druhá hodlá bojovat až do poslední kapky krve. Dneska se mi hra na hrdinku nevyplatila. V dobrém případě mě podřízne, v horším si se mnou bude hrát na mučení.
" Proč?" zopakuji ještě jednou.
" Nesnášíme tě společně s mou paní, té jsi vzala Amadea a mně hrdost. Nepočítala jsi s jednou věcí. S Amadeovou nehynoucí láskou k vládkyni."
" Ty lžeš." Musí lhát. Tohle nesmí být pravda. On nikdy Beatricii nemiloval, svou lásku pouze předstíral. Tím pádem ji mohl předstírat i ke mně. Ne, tomuhle odmítám věřit.
" Možná si z tebe jenom dělám legraci, ale nejsi si tím sama jistá. Jak jinak bych mohla vědět, kde bydlíš?"
" Nevadí ti slunce," pouze konstatuji, protože v celém bytě jsou vytažené žaluzie a roztáhnuté závěsy. Navíc se vyloučila další teorie. Upíři můžou do domu bez pozvání. Skvělé. Se divím, že mě Beatricie už nenavštívila.
" Víš ona existuje taková teorie, ale tu ti nehodlám říkat. Možná později. Nesnaž se transformovat. Tahle místnost je chráněná kouzli, nikdo je tu nemůže použít. Tohle je moje moc, kterou jsem dostala. Dokážu v místnosti udělat kouzlo, které udrží magii."
Nemůžu se proměnit, musím se jí poddat. Nebýt Lenina kouzla nikdy bych se nezapletla mezi upíry, ale taky bych nepotkala Amadea.
Jen zbabělec se k smrti otáčí,
odvážný k ní čelem kráčí,
Strachu svému se nepoddej,
raději v sázku svůj život dej.
Nebojíš se? Tak to zvládneš,
jinak si na nejhlubší dno sáhneš.
Hlas se s poslední větou vytratí. Ať myšlenka byla od kohokoliv, pomohla mi. Má pravdu. Strach mi zatemnil oči i rozum. Nepoddám se jí bez boje. Už jednou jsem ji skoro porazila. Musím se té absurditě zasmát.
" Čemu se k sakru směješ?" je vyvedená s míry. Bod pro mě.
" Zrovna jsem si myslela, jak asi musíš být slabá. Protože kdybys byla silná, tak se mnou bojuješ. Jseš zbabělá, proto mi držíš nůž pod krkem." Dost riskantní řek. Může ji tím ještě víc rozzuřit. Modlím se ve svůj prospěch.
" Tak ty jsi myslíš, že mám strach? Dokážu ti opak. Zbabělá nakonec budeš ty, ne já. Budeš prosit, abych se nad tebou smilovala a zabila tě."
Uvolní své sevření. Než se však nějak vzpamatuji, ležím na zemi. Dostala jsem pořádnou pěstí.
" Pořád nechceš zemřít?"
Neodpovím. Asi mám vyhozenou hubu z pantu. Skvělý začátek. Tímhle tempem, budu mrtvá, než stačím mrknout. Snažím se rozpomenout, co všechno jsem se učila s babi. Jessika využije mého zamyšlení. Nakopne mě do břicha, až odletím na svou postel. Sice jsem si chtěla lehnout, ale ne za téhle situace.
" Už máš dost?" Ona s těmi otázkami prostě nepřestane. Pocítím k ní strašný vztek. Díky němu se vzchopím. Udělám z postele kotoul, spadnu na zem a podtrhnu jí nohy. Řítí se na zem. Ještě za letu ji nakopnu, aby neměla tak lehké přistání. Překvapením vydechne. Mám šanci zdrhnout. Větší se mi už snad nikdy nenaskytne. Nevyužiji toho. U nohou seberu její nůž, který si nenápadně dám za kalhoty. Snad se sama nezapíchnu.
" Měla jsi odejít, dokud si mohla. Zaplatíš mi za ponížení," oči ji zalétnou ke dveřím. " Myslím, že ti ještě řeknu, proč můžu na slunce. Víš, když se upír vyspí s někým, kdo ho opravdu miluje. Ten člověk mu dá půlku svého já. Nikdy ho nepřestane milovat, budou k sobě připoutány silným poutem, i když ho ten upír nemiluje. Proto můžu na slunce. Vyspala jsem se s klukem, který mě miloval, díky němu můžu na slunce. Nemysli si, že se s tebou Amadeo vyspal z lásky. Udělal to jen proto, aby k tobě měl pouto, a pak by bylo lehčí tě zabít, přesně jak jsme si naplánovali."
Další blbej trik na zastrašení. Uchopím dýky za její konec a vrhnu jí ho přímo do srdce. Trefa. Vidím její překvapený výraz. Když sem šla, rozhodně nečekala smrt. Pomalu začnou mizet její vlasy, pak kůže a nakonec se rozpadnou i kosti. Můj první zabitej upír. Příjemný pocit. Navíc měla dost blbou teorii. Prý by mohl teď na slunce. Hahaha. Přece mi říkal, že na slunce můžou chodit jenom staří upíři a já mu věřím.
Otočím se ke dveřím a ztuhnu. Stojí v nich totiž Amadeo. Je tak krásný v tom slunečním světle. Řekla jsem v slunečním světle??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš Den smrtí nekončí?

ANO
NE

Komentáře

1 pantherka pantherka | Web | 15. prosince 2007 v 19:44 | Reagovat

super :))) Se činíš :)))

2 LeOnKa LeOnKa | 15. prosince 2007 v 19:46 | Reagovat

no,jsem zvědavá,jak se to vyvine:D

3 Antionette Antionette | Web | 15. prosince 2007 v 21:12 | Reagovat

No teda..... Hele, doufám, že neplánuješ něco nekalého... Ať tě to ani nenapadne :)

Jinak je to super.... Se do toho vždycky začtu a najednou je konec....tseee, takovej podvod :D

4 Andreica Andreica | Web | 15. prosince 2007 v 22:28 | Reagovat

Antionette: já bych klidně psala dál, ale už mi nestačí na možné znaky, takže to vždycky vyjde takhle. Dobrá, tak ne vždycky, ale vyjde............co je podle tebe nekalé??

5 alfik alfik | 15. prosince 2007 v 22:29 | Reagovat

to si ze mě děláš srandu, že jo? honem sem hoď pokráčko, jinak mě klepne... já se zcvoknu, v takové části to odstřihneš... šup, šup, pokráčko... prosím, tohle je bomba kapitola:))

6 kimy kimy | 16. prosince 2007 v 10:55 | Reagovat

Hezkéééééé, bojím se že teď uděláš nějaký nečekaný zvrat, ale třeba se Amadeovi jenom stýskalo po jeho autíčku, mě by se po něm teda stýskalo :))

7 Antionette Antionette | Web | 16. prosince 2007 v 21:30 | Reagovat

Andreica: Ehm, třeba..... Aby ten Amadeo neudělal něco, co by neměl :D

Bojím se s kimy :)

8 Rimmer Rimmer | 16. prosince 2007 v 21:36 | Reagovat

Pěkný... To se ti vazne povedlo...

9 Andreica Andreica | Web | 16. prosince 2007 v 21:48 | Reagovat

Antionette: já být na tvé místě tak se spíš bojím Angely....ale nechci nic prozrazovat;)

10 Antionette Antionette | Web | 17. prosince 2007 v 16:24 | Reagovat

Andreica: Heyyyyyyy, ty jsi....ehm.... :D:D:D Teď jsem ještě víc napnutá.... Kdy bude pokračování?

11 kimy kimy | 17. prosince 2007 v 20:10 | Reagovat

To ale vůbec není hezký takhle děsit tvoje ubohý čtenáře!! Dej sem co nejdřív pokračování a už nás nenapínej!! :))

12 Andreica Andreica | Web | 19. prosince 2007 v 19:27 | Reagovat

Teď jsem zrovna na lyžáku, takže o víkendu sem dám pokráčko a pak ho sem budu dávat 2x do týdne;).

13 Antionette Antionette | Web | 20. prosince 2007 v 21:45 | Reagovat

Fakt????? Tak to je super :) Už se těším...

14 Bella Bella | Web | 23. prosince 2007 v 12:05 | Reagovat

Úžasné!Rychle pokráčko!!!!!!!!! :-D

15 Michelle_Sun Michelle_Sun | Web | 19. ledna 2008 v 23:27 | Reagovat

Ááááááá..... to je jediné, čo na to môžem povedať... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama