7. kapitola - Znovuzrození / 4. část ( dodatek)

23. prosince 2007 v 21:31 | Andreica |  Den smrtí nekončí
Pomalu kráčím uličkou. Všechny oči jsou upřené na mě. Tak tohle nezvládnu, nemám nejmenší šanci. Vůbec jsem si nepřipravila proslov. " Zvládneš to. Když jsi dokázala zabít upíra, tak tohle je maličkost. Věřím ti." Rozhlédnu se okolo, nikde ho nevidím. Jen nějaký muž zrovinka odchází pryč. Mohl by…. Ne, určitě se mi jen zdá. Ale co ten hlas?? Muž se otočí. Určitě to je on, nemám nejmenší pochybnosti, mé srdce ho poznalo. Přišel mi dodat morální podporu. I přes mé zavrhnutí je stále se mnou, musí mě vážně hodně milovat. Víc než já jeho. Kdybych ho milovala víc, rozhodně bych nás takhle netrápila. Překousla bych svojí vlastní pýchu a okamžitě se mu vrhla do náruče. Neučiním tak. Opět ho nechávám odejít.

" Vážení hosté," začnu zvolna odříkávat do mikrofonu. " Sešli jsme se zde, abychom uctili památku našeho drahého syna, vnuka a hlavně věrného přítele. John vás nikdy nenechal ve štychu, byl vždy k potřebě v jakékoliv hodině. Jasně si vzpomínám na naše první shledání. Stalo se v první třídě. Hned jak jsem ho viděla, věděla jsem, že on bude mým kamarádem, který nikdy nezradí. Můj odhad se potvrdil. Prožili jsme společně krásných dvanáct let. Byly i chvíle, kdy jsme se pohádali, ale on mi vždy odpustil. Měl dobrotivé srdce. Miloval svou rodinu, přátelé a hlavně Alexe. Před svou smrtí mi prozradil tajemství. Jsem mu velmi vděčná za důvěru, kterou mi tím prokázal. Sice zemřel, ale v našich srdcích zůstane na vždycky. Zůstane tím veselým chlapcem, který tu byl vždy pro všechny. Nikdy nezradil a my nezradíme jeho. U Johna bylo přátelství na prvním místě, dokonce bylo i před láskou, ale ne před rodinou. Svůj čas dělil mezi mě, Jocelyn, Alexandra, Lenu a své rodiče. Možná si říkáte, chudák, nikdy nepoznal lásku. On ji však nepotřeboval. Pro něj byla nejdůležitější rodina a přátelství. Udělejme mu laskavost a mysleme na něj jen v dobrém.. Nechť tvá duše odpočívá v pokoji. Sbohem příteli, v našich srdcích zůstaneš navždy."
Odeberu se zpátky k mému místu. " Upřímnou soustrast," sdělím Johnovým rodičům.
" Děkujeme ti za proslov, byl překrásný. Jsme rádi, že měl takové kamarády," obejme mne. Při dotyku zakřičí a omdlí. Po chvilce se probudí. " Ona, oni, upíři," jsou jediná slovíčka, která opakuje neustále dokola. Vážně řekla upíři nebo jsem měla slyšiny?
" Promiňte, je přetažené. Synova smrt nás hodně vzala, raději pojedeme domů. Pojď miláčku," odvádí ji k autu. Ta však neustála natahuje ruce ke mně, jako by mi chtěla něco sdělit. Možná je vážně přetažená. Stavím se za nimi později.
Jakmile dorazím domů, napustím si pořádně horkou vanu. Je úleva se do ní naložit, o ničem nepřemýšlet. Avšak nepřemýšlení jde těžce po dnešním dopoledni. Pořád mi hlavou víří dvě osoby. Proč se tam objevil Amadeo a co znamenaly ty dnešní řeči paní Pocketové? Přece nemohla mluvit o upírech, asi jsem špatně rozuměla. Je toho na mě moc, že už tahám nemrtvé úplně všude. Pořádně se usuším. Zrovinka se chystám ulehnout do postele, když na ní uvidím nějaký papír.
" Této? Byl tu dneska někdo?" křiknu na ni dolů.
" Nikdo drahoušku. Děje se snad něco?"
" Jen mám nějak rozházené papíry na stole."
" Po tvém odjezdu jsem ti v pokoji otevřela okno, možná to udělal průvan."
" Díky."
Otevřené okno. Mohl se sem tedy dostat kdokoliv. Nebo už vážně začínám být paranoidní. První prohlédnu celý pokojíček, abych se ujistila o své samotě. Vezmu papír do ruky a hned poznám písmo.
Má nejdražší Angelo,
Už takhle dál nemůžu. Nechci žít bez tebe. Ty mi určitě nevěříš nebo z nějakého divného důvodu věřit nechceš. Nemiloval jsem se s tebou kvůli tomu, abych mohl chodit na slunce a jíst lidskou potravu. Byl jsem s tebou z lásky, kterou k tobě neustále cítím. Mé srdce obklopuje velká tíseň, bolest a ublížení. Věděl jsem, že mě z venku pozoruješ. Ale také jsem nenašel odvahu, abych za tebou přišel. Nechtěl jsem tím cokoli zhoršit. Snad mi jednou odpustíš. Jde k Beatricii. V lepším případě mě zabije, v horším budu mučen. Tak jako tak budu cítit menší bolest, než cítím teď. Přežíval jsem na tomto světě jen kvůli pomstě, ale tys mi otevřela oči. Byl jsem na tomto světě, abych mohl čekat na tebe. Tím mi bůh dal znamení. Odpouští mi. Můžu v poklidu umřít. Pomsta není všechno. Láska je důležitější. Slyšel jsem tvůj dnešní proslov. Neměla jsi pravdu. Láska je nejdůležitější na světě. Bez ní by neexistovala rodina, ani přátelství. Láska nás drží při životě. Jen díky ní se točí celý svět. Bez tebe se cítím, jako bych neexistoval. Už nemám vůli přežívat na tomto světě. Nesmrtelnost je nesmyslná, když ji nemůžu sdílet s tebou.
PS: Pod polštářem najdeš klíčky od mého bytu a auta. Můžeš si s nimi dělat, co chceš.
Miluji tě můj anděli
Navždy Tvůj Amadeo
Zvednu polštář. Vážně tam leží klíčky, přesně jak napsal. Přece nemohl myslet tenhle dopis vážně. Už vím, proč byl na tom dnešní pohřbu. Přišel se rozloučit a já ho nechala odejít. Nechala jsem odejít svou jedinou lásku. Musím ještě existovat nějaká možnost. Takhle to nemůže skončit. Pane Bože, jestli dovolíš napravit mou chybu, přísahám ti, že už nikdy nebudu pochybovat o jeho lásce. Přece nedovolíš, aby tvůj nejvěrnější takhle umřel. Dovol mi ho zachránit. Prosím. Vždyť já ho miluji, víc než svůj vlastní život.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti kniha Den smrtí nekončí ( svou odpověď prosím zdůvodni)?

Ano, je úžasná!
Ano, ale něco bych tam vylepšila.
Ne, je hrozná.......

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 23. prosince 2007 v 21:45 | Reagovat

Tak se mi to nakonec povedlo. Všem přeji krásné Vánoce, ať pod stromečkem najdete všechny dárky, které jste si přáli;)

2 Antionette Antionette | Web | 24. prosince 2007 v 11:53 | Reagovat

Sakra, to snad ne! Ta její hrdost....grrrrr.... Ať ho kouká zachránit :) Normálně si mě skoro rozbrečela....

P.S. Taky přeji šťastné a veselé Vánoce :-)

3 andy andy | E-mail | Web | 24. prosince 2007 v 15:15 | Reagovat

Sonb už skončila ............. vyzvedni si diplom .... a napis pls jestli se ti líbí .... díky ..... XD

4 alfik alfik | Web | 24. prosince 2007 v 16:08 | Reagovat

andreico, tak smekám... tahle kapitola se ti fakt povedla. napsala jsi to vážně skvěle...

přeju šťastné a veselé a skvělý Nový rok. Ať je lepší než ten starý 2007:-P

PS: honem pokráčko, doufám, že ho nenechá odejít...

5 Andreica Andreica | Web | 24. prosince 2007 v 19:12 | Reagovat

zítra by sem mělo přibýt pokráčko knížky a konečně konec povídky;)

6 Bella Bella | Web | 24. prosince 2007 v 20:51 | Reagovat

Úžasné!Tak zamilované ach... :-D Rychle pokráčko!

7 LeOnKa LeOnKa | 30. prosince 2007 v 13:08 | Reagovat

Sice to čtu se spožděním,ale normálně si mě dohnala k slzám:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama