Lovci duchů/ 1. část

2. března 2010 v 22:44 | Andreica |  Moje tvorba
Aho čtenáři a čtenářky. Mám tu pro vás další povídku, která je inspirována mým snem. Jak já ty svoje sny miluju, ale tenhle miluju obzvlášť. Doufám, že se Vám bude líbít tolik, jako já si užívala její psaní. Jinak doufám, že všichni znáte seriál Lovci duchů, ten tu hraje hodně důležitou roli :)

Vaše Andreica

Asi nikdy nepochopím, že si mě vůbec takovýhle muž všimnul. Fajn, všimnutí bych i pochopila, ale chození na vážno je na mě trošku moc. Spravedlnost vážně existuje. Zadívám se na naši společnou fotku. Vedle muže s delším hnědým ježkem, zářivě zelenohnědýma očima, sportovní postavou, obličejem něco mezi frajírkem a medvídkem na spaní si s delšími kudrnatými blond vlasy, modrošedýma očima, postavou naprosto normální, obličejem nic moc a moc nic připadám velmi nejistě.
Vždy když jsem se ho ptala, co se mu na mě vlastně vůbec líbí, odpověděl: "Ty jsi můj blázínek viď. Zaujala jsi mě svojí osobností. Očarovala svým úsměvem. Ukradla mi mé srdce, které nebylo až do teď schopné dát najevo někomu lásku. Rozsvítila jsi světlo v mé černé duši," možná by ještě pokračoval, kdybych ho vždy v té části nepřerušila.
Do teď si vzpomínám na naše první setkání.

Mým snem je se jednou dostat z téhle díry, procestovat Ameriku, navštívit každé město, i to miniaturní, proto taky dřu od nevidím do nevidím v tomhle baru. Přesněji řečeno mi pracovní doba začíná ve dvě odpoledne a končí okolo čtvrté, někdy i dokonce šesté ráno. Na spánek či nějaké zábavné věci mi moc času nezbývá, ale tahle dřina se mi určitě jednou vyplatí. Sice moc dobře neplatí, ale dýška mám často dost vysoká, proto jsem se na ni už dávno nevykašlala. Kouknu na hodiny. Hmmm ještě tři hodiny a padla.
Přesně v tu chvíli přijdou dva chlápci. Jeden vyšší, druhý zase mnohem hezčí. Hnědé vlasy má do rošťáckého účesu, ramena mu obepíná kožená bunda a ach můj bože, ten pevný zadek v sepraných džínách. Ten vyšší má delší hnědé vlasy, postavu něco mezi tanečníkem a hráčem rugby. Není takový fešák jako jeho společník, avšak každej máme jinej vkus.
"Vezmu to," kejvnu na Davea, kterého zrovna zaměstnává přítelkyně. Tím zaměstnáním myslím hádku kvůli barvě pokoje pro jejich dítě, které se má narodit až za sedm měsíců. Chudák, zůstane v téhle díře ještě o něco dýl, navíc ještě s takovou krávou. Je mi sice čtyřiadvacet, ale na dítě zatím nemám ani pomyšlení.
"Dobrý večer, máte již vybráno?" Oba ke mně zároveň zvednou hlavu. Myšlení mi otupí zelenohnědé oči, jistě nejkrásnější na světě.
"Ehm, ehm," odkašle si ten druhý. Jeho hnědé oči jsou v tuhle chvíli dost pobavené.
"Pardon, tak co vám teda donesu?" Vrátím se zpět na zem. Takovýhle chlap už bude dávno zadaný nebo děvkař. Takže nic pro tebe holka, hezky ruce, oči i mysl od něj dál.
S kývnutím vezmu objednávku. Kuchaři hodím lístek s dvěma hamburgery a hranolkami. Zatím jim zanesu ke stolu pití. Poděkují, ale vůbec nezvednou hlavu, něco řeší nad hromadou papírů. Jsem trošku zvědavá, takže zatím rádoby otírám stoly vedle nich.
"Deane, vnímej mě a přestaň čumět té číšnici na zadek."
Hmmm, Dean, moc pěkné jméno. Navíc mi kouká na zadek, to není vůbec špatné. Teda pokud se mu líbí a nekouká na něj jenom proto, že je velký jak vrata.
"Ale no tak, Sammy. Štve tě, že kouká na mě, co?!"
"Jako bys těch holek neměl už takhle dost."
Skvělé, takže děvkař. Tušila jsem to. Když jim ponesu jídlo, ani na jednoho se nepodívám, obzvlášť ne na něj. Jo, svoji přísahu přeruším hned, jakmile před ně položím talíře a chystám se odkráčet, když mě někdo chytí za ruku. Otočím se na něj.
"Přejete si?" pokosím se neztratit profesionalitu pod jeho dotekem.
"Co takhle, ty, já a nějaký útulný hotýlek," vyzývavě se mi podívá do očí.
Udělám první věc, která mě v tu chvíli napadne. Popadnu jeho pití a chrstnu mu ho do obličeje. Koukám na jeho udivený pohled. No nazdar, tak tohle mi strhnou z platu, pokud si půjde stěžovat. Nevadí, ten jeho překvapený pohled za to stojí. Dokonce i Sam se směje od srdce, no alespoň jsem je pobavila, když nic víc.
Odkráčím za pult. Zajímalo by mě, kde se ve mně ta síla vzala. No hlavně že jsem neudělala ještě větší blbost. Jo, která by to byla? Ta, že bych s jeho nabídkou souhlasila nebo ta, že bych začala nervózně koktat? Tohle je takový pěkný střed.
Zrovna si čtu knížku, v baru už moc lidí není, většina jsou navíc Davidovo, takže mám volno, když se zvedne ruka, kterou čekám celej večer. Pánové chtějí platit.
"Takže to máme dva hamburgery s hranolkama a jedno pití, to dělá…," nedořeknu svoji větu, jelikož jsem přerušena.
"Promiňte, slečno, ale já ho měl taky," upozorní mě Dean na můj trapas.
"To vám nepočítám, jelikož jste ho měl spíš na sobě než v sobě. Takže to je osm dolarů." Předám jim lístek.
"Drobné si nechte," podává mi dvacetidolarovku. Zjevně si chce šplhnout, abych s ním nakonec šla, má smůlu chlapec, až tak moc se nepodceňuji.
"Děkuji, přijďte zas," rozloučím se s nimi. Snad si moji radu nevezmou až moc vážně k tělu. Pak už slyším pouze klapnutí dveří. Uff, konečně se můžu uvolnit.
Dojdu si pro hadr, abych po nich mohla utřít stůl, stejně za chvilku budeme zavírat. Už tu jsou pouze čtyři lidi a ti jistě za chvilku taky půjdou. Na stole se něco leskne. Pěkné, pánové tu nechali nějaké desky. Mám strašnou chuť se do nich podívat, ale přece se nebudu hrabat v cizích věcech, až tak oprsklá nejsem.
"Dave, zvládneš to tu beze mě už? Oni si tu nechali desky, tak jim je zanesu do hotelu, jo?" Zatím si doběhnu pro bundu, vezmu si dýško.
"Jasně, v pohodě. Tak zítra ahoj." Mávne mi na rozloučenou.
Najít jejich pokoj není vůbec těžké v takovémhle malém městečku jako je to naše. Prostě jednoduše zajdu za Joshem, recepčním v jediném hotelu, který tu máme, a zeptám se ho na ně.
Zaťukám na dveře 7B. "Kdo to může být v tuhle hodinu?" Slyším klít Sama.
"Přejete si? Jé, ahoj, to jsi ty, ses nakonec rozmyslela co? Mně prostě nejde odolat," proč jen musel jít otevřít Dean? Takhle je to mnohem těžší. No co, alespoň se na něj naposledy podívám.
"Zas tak moc si nemysli. Nechali jste si v baru desky a já blbá vám je ještě nesu až pod nos," plesknu mu s nimi o hrudník.
Jelikož to asi nečekal, spadnou na zem, kde se okamžitě objeví spousta papírů. To jsem tomu dala. Sehnu se mu je pomoct sebrat. Avšak narazím na jednu fotku. Na fotku, která mi připomene můj nejhorší den na střední.
"Proč máte naši fotku roztleskávaček z roku 2004?" podívám se na něj tázavě. Tohle je nějaké divné. Objevit se v tomhle zapadákově, kde je jediná střední škola a navíc s touhle fotkou.
"Ty je znáš?" zeptá se.
"Znám? Já jsem jedna z nich," odpovím s trochou hrdostí v hlase.
Nastane chvíle trapného ticha. Nedám mu tu fotku, dokud mi všechno nevysvětlí. Je mi jedno kolik času mě to bude stát, nehnu se odsud ani o píď.
"Speciální agent Hamilton," vyndá z kapsy u kalhot odznak. No nazdar, federálové.
Sedím už nějakou dobu na židli a snažím se pochopit, co tu po mně chtějí, jenže je to vážně těžké, když mluví jeden přes druhé na mě a pak rovnou k sobě, kdo se v tom má vyznat. Já teda rozhodně ne.
"Ty jsi teda roztleskávačka?" zeptají se mě asi po osmdesátý.
"Ano," řeknu asi po osmdesátéprvní. Možná to už konečně pochopí.
"Byla jsi v tomhle týmu, dokonce i v tomhle ročníku, kdy se ta fotka pořídila."
"Jo, bylo nás tam osm holek a čtyři kluci," konečně se pohneme dál.
"Moment, osm holek? To je blbost, tady jich je pouze šest," ukáže mi fotku Sam, jako bych ji už takhle neznala nazpaměť.
"Já vím. Chybím na té fotce já a Carol. Ten den, kdy se to mělo fotit, nás vyhodily z týmu. Mě pak druhý den přijaly, jenže fotky už byly nafocené, takže se s tím nedalo nic dělat. Na společné fotce nejsem," snažím se jim to vysvětlit. Tohle byl hroznej den, nechci na něj vzpomínat.
"To nechápu, proč by někoho vyhazovali den před focením," podiví se Dean. Ten jen tak mimochodem sedí celou dobu naproti mně, komu by to pak mělo myslet normálně?
"Tak fajn. Carol byla těhotná. Zrovna ten den to zjistila trenérka, vyhodila ji i mě z týmu, jelikož jsem se jí zastávala, že kvůli tomu ji přece vyhodit nemůžu. Druhý den trenérka za mnou přišla, zda se chci vrátit do týmu a já řekla ano. Pochopte mě, měla jsem tam kamarádky, vážně mě to bavilo a Carol by to možná taky pochopila, kdyby chtěla."
"Jistě, mi tě chápeme. Deane, můžeš na chvilku?"
Odejdou kousek ode mě, abych je možná neslyšela, nebo nevím proč, ale i tak je slyším. "Myslíš, že by to mohla dělat ta trenérka? Teď bychom měli dva potenciální cíle, poslední dva cíle, když si to tak vezmem. Ji a Carol."
"Promiňte, že vám do toho skáču, ale Carol za cíl být nemůže. Ten den, co jsem nastoupila do týmu, spáchala sebevraždu," nadechnu se zhluboka, nechci na ten obraz myslet, ne a ne.
"Jak?" vykřiknou oba najednou. Vrtím hlavou. Nechci se vracet k mým nočním můrám, nechci ji tak znova vidět.
"No tak, Sarah, to bude dobrý, ale musíš nám říct všechno, co víš." Dean mě obejme. Stulím se k němu, konečně se po dlouhé době cítím v bezpečí.
"Rodiče ji vyhnali z domova, když se dozvěděli, že je těhotná. No přece jen to už tajila tři měsíce, začínalo to na ní být vidět. Nechala jsem ji bydlet u sebe. Ten den jsem se vrátila ze školy. Viděla mě v roztleskávačském dresu. Vykřikla na mě, že jsme ji všechny zradily a utekla. Nenapadlo mě běžet za ní. Když jsem si konečně uvědomila, že jí to všechno musím vysvětlit, běžela jsem na naše oblíbené místo a tam ji našla. Ona si pokusila to dítě vyříznout z břicha. Pane bože, bylo tam tolik krve, tolik masa a ten zárodek, který držela v ruce. Bylo to tak hrozné," rozbrečím se. Tohle mě bude pronásledovat do konce života. Ten obraz nikdy nevymažu z hlavy.
"Víš, co to znamená? Že jsme konečně přišli na to, kdo to dělá a z jakého důvodu. Všechny přece našly s rozpáraným břichem, navíc byly těhotné, konečně to dává smysl. Tím pádem se nemusíme bát, že by někoho dalšího napadla, tahle zjevně těhotná není."
"Vy chcete, říct, že někdo vraždí těhotné roztleskávačky z mého týmu, aby pomstil Carol?" shrnu své myšlenky a jejich slova v jedno.
"I tak by se to dalo říct," zatváří se rozpačitě Sam.
"Ježiši, Jessika, musíme ihned za ní," vyskočím z křesla. Je fakt, že ji ráda nemám, ale nikdo si nezaslouží zemřít. Navíc jak by to snášel Dave?
"O čem to mluvíš?" snaží se mě zadržet ruce, které mě před chvilkou objímaly.
"Jessika zaujala místo Carol u roztleskávaček a je těhotná. Dneska plánovali s manželem dětský pokojíček," vyhrknu v rychlosti.
"Kde bydlí?" "Jak se jmenovala Carol příjmením." Vykřiknou na mě najednou.
"Gerthová. Nechala jsem je v baru, abych vám donesla desky."
Každej z nich popadne jednu tašku. "Ty běž na hřbitov a já zatím do baru. Kam se ženeš ty?" Zarazí mě Dean.
"Kam by? Do baru, nenechám ji v tom samotnou. Navíc mám odtamtud klíče, takže mě potřebuješ."
"Fajn, ale budeš se držet celou dobu při mně." Kývnu na souhlas. Sice se mi tam vůbec nechce, njk šílený vrah vraždí bývalé roztleskávačky a já jakožto jedna z nich mu padnu rovnou do rány. Ještě že jde se mnou Dean a ne Sam. Ne že bych mu nedůvěřovala, jen se mi zdá míň nebezpečnej.
Během pěti minut jsme v baru, vzali jsme to hezky tryskem, i když už jsem trošku z formy, lehce jsem mu stačila. Samozřejmě je zamčeno, jak jsem čekala. Potichu je odemknu. S baterkou v ruce opatrně našlapuju po podlaze. Vedu Deana mezi stoly, aniž bychom museli mávat baterkami kolem sebe a zbytečně na sebe upozornit. Můj kužel světla ozáří Davidovo tělo. Zrovna se nadechuju, abych mohla začít křičet, ale Dean mi stačí zaspat pusu rukou.
"Musíme být potichu, nechceme, aby o nás věděli." Doběhne k tělu. "Žije. Pojď sem, zůstaneš u něj." Sehnu se k Daveovi, abych mu změřila puls, je tu, ale slabej. Dean mezitím kolem mě něco sype.
"Za tenhle kruh nepůjdeš a ani ho nijak nezničíš, je ti to jasný?"
"Ale," snažím se namítnout.
"Žádný ale, prostě budeš tady, ať se děje cokoliv, slibuješ? Počkáš tu buď na mě, nebo mého bratra, rozumíme si?" tázavě se na mě podívá.
"Dobrá," rezignuji. Stejně se mi tam nahoru za tím světlem nechce. Budu raději tady, kdyby se Dave probral.
Hodnou chvíli se neděje nic a já se přesvědčuju, že mi tu nic nemůže ublížit, jelikož jsem ve tmě a podlaha vrže jak prase. A v tu chvíli to uslyším. Výstřel a ne jeden. Jenže pak je ticho. Musím jít nahoru, podívat se, jestli je Dean s Jessikou v pořádku. Jsem sice hroznej strašpytel, ale pocit, že bych měla na svědomí další mrtvé tělo, prostě nesnesu.
U baru vezmu nůž. Přece jen se musím něčím trochu bránit. Je fakt, že pachatel má zjevně pistol, ale i malá zbraň je stále zbraň. Opatrně nakouknu do otevřených dveří. Jessika leží na posteli a nad ní se sklání Dean. Pachatele nikde nevidím, takže to musel schytat on.
"Je po všem?" zeptám se opatrně.
"Co tu děláš? Říkal jsem ti, ať zůstaneš dole. K zemi, okamžitě," zařve s připravenou pistolí. Na nic nečekám a skloním se. Nad hlavou mi zaburácí výstřel.
"Rychle, vstávej," podává mi ruku. Podívám se za sebe, ale nic tam není. Minul. Najednou se před námi objeví nějaká postava. V první chvíli nevěřím svým očím, v té druhé jsme vytlačeni nějakou zvláštní silou do koupelny, dveře se za námi okamžitě zabouchnou. Dean se k nim okamžitě rozeběhne, jenže s nimi ani nehne.
To není možné, to přece nemohla být ona. Viděla jsem ji na vlastní oči. Bylo tam tolik krve, to nemohla být ona.
"Co se tu děje? A pravdu tentokrát. Ty nejsi od federálů."
"Nejsem. S bratrem jsme lovci duchů. Po tomhle jdeme už hodně dlouho, nedocházely nám souvislosti, ale teď už to konečně chápeme. Jenže jsem udělal blbost, neměl jsem tě sebou tahat. Nejenže jsem ohrozil tvůj život, ale i té dívky uvnitř," bouchne pěstí do dveří.
Fajn. Dean je lovec duchů, s tím se smířím. Carol je teď pomstychtivej duch, s tím se smířím mnohem hůř a možná bych tomu nikdy nevěřila, kdybych to neviděla na vlastní oči. Ale zničit další život kvůli mně, s tím se už nesmířím.
"Doprdele, musíme ji nějak rozptýlit, než Sam spálí tělo." V tu chvíli dostanu nápad.
"Carol, nech ji být," zakřičím přes dveře. "Nic ti neudělala."
"Nic? Kvůli nim jsem se zabila, nemohla jsem vychovat své děťátko." Uslyším ženská řev. Jess se zjevně probrala z bezvědomí.
"O co se tu snažíš?" sykne na mě Dean? Pouze výmluvně zakroutím očima. Nechci o tom mluvit nahlas, jinak bych si to možná i rozmyslela.
"Ona tě přece nezradila, nastoupila pouze na tvé místo. Je pravda, že tě nahradila nejen u roztleskávaček, ale i u tvého přítele, jenže ji nechceš. Chceš mě. Kdo tě z nich nejvíc zradil? Ony? Prosím tě, vždyť to byly nafoukané nány, nikdy jsme se s nimi nebavily. To já tě zradila. Dovolila jsem, aby ses zabila, navíc jsem se k nim vrátila. Smála se s nimi, jako kdyby se nikdy nic nestalo," už nemusím dál pokračovat. Vím, že zabrala. Dveře se totiž otevřou. Rychle z nich vyběhnu. Dean už to nestihne, opět se prudce zavřou. Super, jsem sama v pokoji s psychotickým duchem, co víc si přát?
"Máš naprostou pravdu. Všechno je to kvůli tobě. Kdyby tebe nebylo, nikdy by to neprasklo. Jenže tys mu to prostě musela říct. A když jsem tě nejvíc potřebovala, cos udělala? Vrátila se k těm mrchám, které jsme každou chvíli pomlouvaly, smály se jejich blbosti. Tohle ti nikdy neodpustím." Na dálku se rozmáchne rukou.
"Áááá," na paži se mi objeví škrábance, jak sekla.
"V tašce mám zbraně. Jednu vyndej a střílej do ní," řve přes dveře Dean. Rychle jednu popadnu. Carol se mě ani nesnaží zastavit, ví, že jí tím nemůžu ublížit. Super.
"Fajn, ubližuj si mi, jak chceš, ale nikdy mi nemůžeš fizicky ublížit natolik, jako jsi mi ublížila psychicky. Vždyť já ti nedokázala zabránit, aby sis neublížila. Jenže víš co? Dost bylo toho, že obviňuju sama sebe. Byla jsi slabá. Všechno jsme to mohly společně zvládnout. Tvoji rodiče by se jistě dřív nebo později vzpamatovali. A Dave by se k tobě jistě vrátil. Vždyť jsme byly děti, jako on by se zachoval každej. Ale určitě by se pak zachoval správně. To tys byla zbabělá. Raději sis vzala život sobě i tomu malému, než nést takové tíhu," konečně mám šanci říct všechno, co si doopravdy myslím.
Ve tváři se jí objeví bolest. V první chvíli myslím, že je to z mých slov, jenže pak vzplane plamenem. Zmizí mi před očima. Tentokrát snad už navždy.
Z koupelny vyjde Dean. Rozhlédne se po pokoji.
"Ona prostě najednou vzplála. Moje kamarádka, mě fakt nenáviděla. Ona mi vážně vyčítala svoji smrt a nejhorší na tom je, že měla pravdu, já za to můžu. Zbytek jsem si jen vymyslela, abych odvedla její pozornost. Potřebovali jsme čas." Po tvářích mi začnou téct slzy. Ani nevím, jestli cítím úlevu, že Carol není duch, nebo bolest z další její ztráty.
Dean mě obejme. Brečím mu na jeho rameni, ale jemu to zjevně vůbec nevadí. Neutěšuje mě, zjevně ví, že by to teď prostě nemělo cenu. Pouze mě hladí po vlasech, což mi bohatě stačí.
Oddálí můj obličej. Podívá se mi do zaslzených očí a políbí mě. Je to ten nejkrásnější polibek, který jsem kdy měla. Málem mu omdlím v náručí. Jsem totálně emocionálně vyčerpaná. Nechci se odpoledne vidět v práci.
Dean se Samem druhý den odjeli za další prací. Myslela jsem, že tím můj malej románek končí, jenže nebylo tomu tak. Denně jsme si volali, psali. Mluvili o jeho i o mé práci, když mě po měsíci překvapil. Když jsem ve čtyři ráno zamykala bar, (mimochodem Dave se ze všeho zpamatoval i s Jess, která je zrovna teď v krásném čtvrtém měsíci. Myslím, že jsme nás ten zážitek docela zblížil) spatřila jsem toho nejúžasnějšího chlapa se opírat o auto. Okamžitě jsem se k němu rozeběhla a padla mu do náruče.
Zadíval se mi do očí a řekl tu nejlepší větu: "Pojeď se mnou."
Co myslíte, že jsem odpověděla? "Už jsem myslela, že se ani nezeptáš."

"No tak, Sarah, přestaň zírat na tu fotku. Čas už bohužel nikdy nevrátíš," vyruší mě ze vzpomínání Helen. Dívka, kterou jsem potkala na jedné z našich toulek za duchu.
Jo, to jsem zapomněla zmínit. Dean se mnou před třemi dny rozešel.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 babley babley | Web | 3. března 2010 v 20:36 | Reagovat

páni, skoro sem u toho zapomněla dejchat, úplně mě ten děj pohltil! a mam z toho husí kůži, z těch duchů, a vyříznutej zárodek, brrrrr... bude pokračování?

2 Andreica Andreica | 3. března 2010 v 20:49 | Reagovat

[1]: Jasně že bude, ještě jedno :)...Já mám dlouhé sny :-P

3 babley babley | Web | 3. března 2010 v 21:39 | Reagovat

"bůh žehnej tvým snům" .. :P :)

4 Michelle Sun Michelle Sun | Web | 5. března 2010 v 8:03 | Reagovat

Ďalší z tvojich skvelých snov :D Ale tým koncom si to úplne dorazila :D

5 Michelle Sun Michelle Sun | Web | 5. března 2010 v 13:31 | Reagovat

ano, mať sen, v ktorom Jensen zohráva takúto úlohu... tak to by som brala všetkými desiatimi :D

6 mrně mrně | Web | 9. března 2010 v 17:59 | Reagovat

Páni! je tam všechno, co ve skvělé povídce být má, a ten konec......je sice smutnej, ale mě se to moc líbí! :)

7 Zlatka Zlatka | Web | 11. března 2010 v 19:35 | Reagovat

tak to je brutální :D zápletka skvělá, Sammy je prostě Sammy a Dean je "holkař"... Vše jak má být xD Ten konec, že se s ní rozešel, to mě fakt dostalo xD Už se těším na další část :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama