8. kapitola - Průvodce/ 2. část

5. dubna 2010 v 19:58 | Andreica |  Krev je jen barva
Už dobrou hodinku jedeme v naprostém tichu. Nebaví se se mnou. I když mám tušení proč, omlouvat se mu rozhodně nebudu. Stojím si za tím. Hodinové mlčení se prodlužuje. Je přerušováno pouze slovy: "Doleva. Doprava. Zpomal, je tam prudká zatáčka." Jinak mlčí víc jako ryba. Vždyť jsem zas tak moc neřekla.
            "Riley, mluv se mnou. Tohle je nesnesitelné," podívám se na něj. Momentálně jedu po rovině, také si nějaké to vyrušení můžu dovolit.
            "To tvoje divadlo snad nebylo nutné, nemyslíš?" ani se na mě nepodívá.
            Musela jsem ho hodně naštvat. Jenže co jsem měla dělat? Skákat radostí do stropu, láskyplně je oba obejmout? "Nevíš, co se stalo. Tak mě kvůli tomu nesuď."

            "Máš pravdu. Vždyť já nevím ani nic o tobě, ale znám tě. Proto mě ten tvůj výstup zklamal." Ráda bych mu v tuhle chvíli viděla do očí. "Vím, že jste s Drey byly nejlepší kamarádky a že jsi s Marcem chodila. Nejlepší kamarád a můj přítel, taky by mě to vzalo, ale teď jsi se mnou, nemůžeš být na ně až tak naštvaná."
            "Nemůžu ti to vysvětlit, promiň," smutně svěsím ramena.
            "Jak chceš. Tady zastav," ukáže na pár stromů, které ústí v obrovskou louku.
            Jakmile zastavím, chystá se okamžitě vystoupit. "Počkej, prosím."
            "Na co? Abys mi řekla nějakou lež? Nemám náladu na hraní," s prásknutím zabouchne dveře.
            "Nikdy jsem ti nelhala, ne úmyslně," vyběhnu okamžitě za ním.
            "Možná by sis měla rozmyslet, s kým chceš vůbec být." Opře se o jeden ze stromů.
            Obejmu ho kolem pasu, hlavu mu položím na prsa. Jeho srdce zběsile buší. Tak málo mi věří moji lásku. Jak jen ho přesvědčit? "Podívej se na mě," má dlaň se dotkne jeho tváře, zašimrají mě čerstvě rostoucí vousy.
            Jakmile jeho oči ulpí na těch mých, řeknu: "Miluju tě. Chci být pouze s tebou."
            "Jenže jeho miluješ taky," smutně se ode mě odvrátí.
            Nechci mu lhát, jenže jak mu mám ty city vyjádřit, když se v nich nevyznám sama? "Ne, už ne. Milovala jsem ho, teda myslím, ale pak udělal něco hrozného. Ty jsi muž mého života."
            "Co ti udělal? Vždyť začal pouze chodit s tvojí nejlepší kamarádkou. Mysleli, že jsi mrtvá. Navíc teď máš mě, neměla bys být až tak naštvaná. Pokud jde o nějakou ženskou logiku, tak mi ji prosím vysvětli, protože já se vážně snažím tuhle situaci pochopit."
            Jak jen odpovědět? Když mu řeknu úplně celou pravdu, bude mě hrozně litovat. Kdo by nelitoval, když mě první znásilnili upíři, další muž, kterému jsem se oddala, se se mnou vyspal a odkopnul mě. Můj sexuální život je jeden velkej krach.
Co mám tedy říct? "Kvůli tomu se nezlobím. Vždyť já bych se tím určitě časem vyrovnala," dlouhej nádech, ještě delší výdech. Fajn, řeknu mu pouze půlku. Nebudu mu lhát, pouze si nechám nějaké podstatné informace pro sebe. Není nad to, když si člověk dokáže všechno hezky odůvodnit.
            "Když jsi mě po záchraně v lese odnesl do paláce, vůbec jsem netušil, že jsou spolu, nikdo mi nic neřekl. Jenže Marc mi říkal, jak moc mě chce, že mě miluje," tohle teda neříkal, ale příběh by nebyl zas tak dojemný. " Vyspali jsme se spolu. Pak jsem teprve zjistila pravdu. Načapala jsem ho s Drey. Zrovna jí ujišťoval o své nehynoucí láce k ní, já jsem pro něj prý pouze minulost. On mi prachsprostě lhal do očí. Já se mu celá oddala, zatím co on na mně vybil přebytečnou energii." Do očí se mi hrnou slzy, znamení přestat.
            "Isell, zlato, neměl jsem tušení." Pevně mě obejme, jako by chtěl, abych se v něm rozplynula. U něj se cítím v bezpečí.
            Za námi uslyším hlasy, ostatní už taky dorazili. Riley mě prudce odstrčí. Nestačím ho zarazit, vlastně se mi ani nechce. Vidím, jak jeho pěst trefí Marcovo obličej. Páni.
            "Ty hnusnej parchante. Kdybych jen tušil, cos jí udělal, nechal bych tě v paláci. I teď mám sto chutí tě poslat pryč. Máš štěstí, že umíš tak dobře zacházet s mečem, jinak bys byl na cestě zpátky." Se vzpřímenou hlavou odejde na louku.
            "Jsi v pořádku? Co to do něj vjelo?" ozývají se hlasy od auta.
            Nevšímám si jich. On ho praštil. Praštil ho kvůli mně. "To tvoje divadlo snad nebylo nutné," laškovně se na něj usměji.
            "Ještě si ze mě dělej srandu. Víš, jak mě bude bolet ruda?" Hrozivě se koukne, i když mu kolem úst cuká.
            "A víš, jak ho bude bolet ksicht?" Políbím ho na ruku, kterou ho udeřil. Ví moc dobře, co tím chci říct. Jak moc pro mě jeho gesto znamená.
            "Ty jsi fakt hrozná," víc už nevydrží, rozesměje se. Smích mu vážně sluší. JE nejkrásnějším chlapem na zemi, co na zemi, ve vesmíru. Teda alespoň pro mě.
            Najednou kolem nás začne proudit hrozný vítr. Zvednu hlavu. Nad námi zrovna sesedá vojenský vrtulník. Přijeli jsme na čas. Ostatní se zařadí vedle nás, Marc raději co nejdál od Rileyho. Musím se tomu v duchu smát. Bojí se víc jeho jak mě, špatně si zvolil chlapec. Má jediné štěstí, že cítím velké zadostiučinění.
            Jakmile vrtulník přistane, vystoupí z něj postarší muž, avšak k nám nejde. "Riley?" zeptá se opatrně.
            "Ano, to jsem já," přistoupí k němu.
            Muž ho v půlce pohybu zarazí. "Je vás o jednoho víc, než bylo domluvené. Promiňte, ale musím udělat jistá opatření, zda jste vůbec lidé." Hodí každému vodu. "Napijte se."
            Pomalu otvírám víčko. Vím moc dobře, o jakou vodu jde. Jenže mám tu jaksi menší problém. Jak zapůsobí svěcená voda na mojí upíří polovičku? Slunce mi sice neubližuje, ani kříž mi nevadí, či jiné podobné věci, které vadí normálním upírům, ale svěcenou vodu jsem ještě nikdy nezkoušela. Ostatní už mají vodu v sobě, čeká se pouze na mě. Opatrně přiložím hrdlo ke rtům. Fajn, zatím nic. Jdeme na to. Hrdlem mi proplouvá neuvěřitelný žár. Připomíná mi to extrémně horký čaj. Už chci zakřičet bolestí, ale musím to zvládnout, všechno by bylo jinak ztracené. Pokorně všechno vypij, i když hrozně trpím. Zažila jsem i horší bolesti. Určitě má lidská a vlkodlačí část hodně pomohla, jinak bych se snad uškvařila zevnitř. Mám dopito. Namáhavě se usměji.
            "Fajn, můžeme vyrazit," sdělí nám pilot. Pomůžeme nám odnosit věci do vrtulníku. Původní plán byl si užít let, kochat se krajinou. No změnila jsem ho okamžitě, jakmile jsem vypila tu zpropadenou vodu. Musím se vyspat, alespoň tak bych mohla zapomenout na to hrozné pálení v krku. Jakmile přistaneme, musím na lov, potřebuji upíří krev, abych se vyléčila úplně. Položím svoji hlavu Rileymu do klína. Jemně mě pohladí po vlasech, jako by snad tušil, že prožívám bolest.
           
            Babi mi prý potřebuje něco velmi důležitého říct. Vůbec netuším, proč se ze své garsonky přesunula do domu s pečovatelskou službou. Zas tak stará není, aby potřebovala pomoct. I když co já vím, jak jí je ve skutečnosti. Možná jí unavila dvojčata. Velmi ráda je hlídá a oni jsou na oplátku rádi, že je hlídá. Dokonce před nimi i čaruje. Jsou z ní naprosto odvázaní. Já si pak od nich alespoň na chvilku odpočinu.
            Ani nevíte, jak je těžké vychovávat dvojčata. Navíc dvojčata, která mají propojenou nějakým zvláštním způsobem mysl. Jeden řekne A, druhý okamžitě doplní B. Občas mi z toho jde hlava kolem. Dneska je hlídá Josh, jen ať si je taky užije. Od doby, kdy jsem se stala královnou a on králem, připadám si jako v nějaké divné pohádce, neměl na děti moc času. Plnil všechny povinnosti, protože já musela být s dětmi a Riley byl zase moc mladý, aby vládnul. Dneska naštěstí slíbil, že je pohlídá. Jen ať si je užije. Doufám, že ho utahají tak jako vždycky mě, aby konečně poznal, z čeho že jsem vždycky tak moc unavená.
            Jemně zaklepu na dveře pokoje. "Jen pojď dál, Isabelo," ozve se zevnitř.
            Tohle se asi nikdy nezmění. Neustále pro ni budu Isabela, i když stále nějak neutuším proč. Jen se mi při tomhle jméně vybaví Amadeo a jeho žena.
            Vejdu dovnitř. Všechny tyhle pokoje vypadají stejně. Krátká chodba, po pravé straně jsou dveře, které vedou do koupelny se záchodem, která vede do jediného pokoje. Zde je všechno nejdůležitější k přežití. Kuchyňská linka s umyvadlem a sporákem, postel, televize, jedno křeslo, skříň a uprostřed místnosti je stůl s dvěma židlemi. Jak by tu jen někdo mohl bydlet dobrovolně, to vážně netuším.
            Už na mě čeká u stolu. Před sebou má šálek s čajem, určitě zeleným, jiný jsem jí snad nikdy neviděla pít. Na druhé straně stojí taky jeden šálek. Jak jinak, vždyť ona ví úplně všechno. Usadím se teda na volné židli. Napiju se čaje. Zelenej, jak jsem říkala.
            "Musíme si promluvit," uhladí ubrus kolem sebe. Tak tohle bude velký. Je nervózní.
            "O co jde? Děje se snad něco zlého?" znejistím. Tenhle výraz v její tváři jsem nikdy neviděla. Začínám se vážně bát.
            "Měla jsem vidění, které se stane přesně o půlnoci na silvestra. Všichni upíři, kteří kdy byli zabiti, povstanou do jednoho. Je to hrozné, ale vážně se tak stane," smutně se mi zahladí do očí. Musela vidět víc, než říká, její pohled je plný bolesti.
            "To nemůže být pravda. Musela ses koukat špatně," křičím rozčileně. Jasně si uvědomuji, co by to znamenalo. Postupné vyhlazování lidstva, až by nakonec nezbyl nikdo. Hlavně by povstala nejhorší upírka v dějinách, Beatrice.
            "Neměj pochyby. Všechno jsem jasně viděla. Povstání Beatrice je nevyhnutelné. Je to tak dané," odvětí mi v naprostém klidu.

           "Vždyť je mrtvá. Vlastní rukou jsem ji zabila. Není možné, aby se vrátila. Musíš se plést, prostě musíš," začíná se mi třást hlas.

           "Angelo, poslouchej. Musíš to říct manželovi, aby to řekl vládci upírů. Musíte být připraveni na nejhorší. Oni povstanou, všichni povstanou." Jak může být tak klidná. Povstanou upíři a ona si tu sedí, jako kdyby se nic nedělo.

           "Ne, ty lžeš. Vymýšlíš si, tomuhle já prostě neuvěřím," prudce vstanu od stolu, čímž převrhnu židli, ani se nenamáhám s jejím postavěním. Musím okamžitě z této místnosti.
            Jakmile otevřu dveře, ucítím, že do něčeho narazili, poté uslyším tříštění porcelánu. Podívám se vpravo. Na zemi leží dívka s hnědými vlasy, zelenýma očima, vypadá docela sympaticky. Podám jí ruku, abych jí pomohla vstát.
            Jakmile se naše ruce dotknou. Projede mnou proud tepla. Zvláštní, hodně zvláštní. Něco mi říká, že k té dívce patřím. Zmateně se podívám na naše spojené ruce, vždycky jsem dala na svůj vnitřní instinkt.
            Kašlu na to! Na všechno kašlu! Rozeběhnu se chodbou pryč. Než odbočím za roh, naposledy se podívám. Měla bych se tam snad vrátit? Zatřesu hlavou. Musím odtud pryč, příležitostí bude jistě dost, protože se babi mýlí.
            Nasednu do auta. Potřebuji si vyčistit hlavu. Napadá mě pouze jediné místo, kam bych měla jít. Auto zaparkuji na kraji cesty. Přemýšlím, zda se mám proměnit ve vlkodlaka, ale nakonec se rozhoduju, že půjdu raději normálně. Pořádně si utřídím myšlenky.
            Zcela apaticky dojdu k vodopádu. Je to moje místo největšího klidu a harmonie. Vždy sem utíkám, když mě něco trápí, tak jako poprvé, když jsem tohle kouzelné místo našla. Sednu si do trávy, nohy ponořím opatrně do vody. Relax.
            Dobrá, měla bych začít přemýšlet. Zkusme se na tu nepříjemnost podívat z té lepší stránky. Jestliže povstanou všichni mrtví upíři, znamená to jediné, vrátí se mi Amadeo. Můj milovaný Amadeo. Ale je to vůbec dobře? Teď jsem s Joshem, jsem s ním šťastná, máme spolu děti. Jenže Amadeo je prostě jenom jeden. Byl mojí první láskou. Největší láskou jakou jsem kdy zažila či dokonce zažiju.
            V kapse u kalhot mi začne zvonit telefon. Podívám se na displej. Rozpačitě ho zvednu: "Doufám, že máš nějaké dobré zprávy."
            "Mám i nemám," ozve se hlas na druhé straně rozpačitě. "Pamatuješ si tu dívku, kterou jsi dneska porazila u mě přede dveřmi?"
            Jistě, že si ji pamatuji, ještě teď cítím to zvláštní teplo na své ruce. "Co s ní je?" zeptám se ledabyle. Nechci, aby věděla o našem spojení, zase by tomu přisuzovala vyšší moc, na kterou teď vážně nemám náladu.
            "Jmenuje se Isell Extense. Den po silvestru, bude ve velkých potížích. Je pro nás velmi důležité, aby byla naživu. Ona je spásou pro celé lidstvo. Musíš pro její záchranu udělat cokoliv."

            "Isell, lásko, vstávej, už jsme na místě," slyším z dálky hlas.
            Hmmm, probudil mě zrovna v tu nejnapínavější chvíli. Moment, já že jsem spasitel pro lidstvo? Není možná, určitě se musela mluvit o jiné Isell. Jasně, určitě šlo o jinou osobu, která má bohužel stejné příjmení a srazila se Angelou. Dobrá, šlo tedy o mě. Jenže já nemůžu být záchranou pro celé lidstvo, nevím, co to ani znamená, natož co bych měla dělat.
            "Zdálo se ti něco pěkného?" zeptá se, když mi pomáhá vystoupit z vrtulníku.
            "Jen nějaké blbosti," snad poprvé mu zalžu. Nechci, aby se tím nějak trápil, což on by určitě zvládnul až moc dobře, jak ho znám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michelle Sun Michelle Sun | Web | 5. dubna 2010 v 22:35 | Reagovat

opäť raz skvelé pokračovanie :) som zvedavá, kedy konečne prídu na to, čo je Isell zač :D

btw, ďakujem za koment :) viem, že takéto prechody z tmavej na bielu nie sú práve najlepšie, ale keď ja len ťažko vyrobím niečo medzi tým :D ale zas tak skvelo to rozhodne nevyzerá :D

2 Michelle Sun Michelle Sun | Web | 6. dubna 2010 v 12:19 | Reagovat

už v ďalšej časti? hmm, tak to sa na pokračovanie teším ešte viac :D

samozrejme, že ti rada spravím nejaké wally :) úprimne, už som nad tým kedysi rozmýšľala, ale nikdy som sa k tomu neodhodlala :D pokúsim sa niečo vyrobiť len čo si nájdem dostatok času ;)

3 Michelle Sun Michelle Sun | Web | 6. dubna 2010 v 15:24 | Reagovat

chápem :) maturita je sviňa... vôbec sa na ňu neteším :/ vlastne, kto by sa aj :D akonáhle niečo vytvorím, dám ti vedieť ;)

4 Michelle Sun Michelle Sun | Web | 9. dubna 2010 v 15:35 | Reagovat

Prvý pokus - http://www.living-dead-girl.yw.sk/isell.jpg Čo ty na to??

5 Michelle Sun Michelle Sun | Web | 9. dubna 2010 v 21:07 | Reagovat

tak to ma teší, že sa ti to páči :) mám v hlave ešte zopár nápadov, ktoré sa pokúsim spracovať hneď ako ma pochytí grafická náladička :D ale množstvo mojich nápadov je obmedzené, tak ak by si nejaké mala aj ty, daj mi vedieť :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama