8. kapitola - Průvodce/ 4. část

9. června 2010 v 22:51 | Andreica |  Krev je jen barva
"Tak zde jste viděli ukázku našeho mučení. Je velmi osvědčené. Navíc komárům vážně chutná upíří krev víc, jak lidská. Člověka nenapadnou, takže se ani nemusíme bát, že by uprchli a způsobili by velké škody. Je mi líto, že nám nic neprozradil. Budete se muset dneska večer vydat na lov."
            To mi teda osobně vůbec nevadí, alespoň se nakrmím a trochu se provětrám. Navíc se u toho pořádně odreaguji. Není nic lepšího než lovit upíry. Víte, lov zvířat je lehkej. Zvíře myslí pouze na svoji záchranu, ale neuvažuje takticky, takže většinou se dopustí ještě větší chyby. Upír, to je něco jiného. Oni neočekávají, že budete tak bláznivý a odvážíte se je lovit. Takže spíš loví oni vás a pak BUM!, uvědomí si, kdo tu je vlastně kořist. Jenže tahle myšlenka je většinou taky jejich poslední. Miluji, ten výraz ve tváři, když jim to konečně dojde, ten je prostě k nezaplacení.

Čekám na ostatní před hradem. Jako jediná jsem byla na lov už předem připravená. Dýku mám ukrytou v kozačce, nic víc ani nepotřebuji, mám přece sílu.
Za chvilku dorazí všichni, když říkám všichni, myslím tím naprosto všichni. "Moment, ty s námi nepůjdeš," otočím se na Amandu. "Nemáš žádné bojové zkušenosti. Nedovolím, aby se ti něco stalo, zůstaneš hezky tady."
"Ne, já s vámi jdu. Bude třeba na kraji lesa u táboráku, abyste se pak měli kam vrátit, ale prosím, nenechávejte mě tady samotnou, nelíbí se mi tu."
Má pravdu. Tady ji samotnou nechat nemůžu, jistě by se jí něco stalo. Nevěřím těm lidem. "Jak tedy chceš," rezignuji. "Ale je to všechno na tvé vlastní nebezpečí."
Dojdeme do lesa, zde se údajně zdržuje nejvíc upírů. Musí tu mít tedy někde poblíž sídlo. Sleduji, jak Amanda zápasí s uděláním ohně, vůbec jí to nejde. "No tak, ohni, přijď," máchne naprosto prázdnýma rukama, jako by očekávala, že jí ho snad někdo sešle shůry. Posměšně se podívám na Drey, zda se jí chce smát stejně jako mně. K mému překvapení však něco zamumlá, ruku nenápadně napřáhne ke dřevu a to okamžitě vzplane. Udiveně na ni zírám. Kouknu se na kluky, zda viděli to samé. Viděli, akorát s jiným aktérem.
"Teda, Amando, to bylo super. Asi máš v sobě nějaké čarodějné sklony," obdivně podotkne Dez. Jmenovaná pouze stydlivě sklopí hlavu.
Doběhnu Audrey, o tomhle si musíme promluvit. "Drey, počkej."
"Is?" podívá se na mě zmateně.
"Jak jsi to udělala?" ohromeně na ni zírám. "A nesnaž se říkat, že o ničem nevíš, viděla jsem všechno."
"Fajn, povím ti to, ale nikomu to prosím neříkej, ani Rileymu."
"Vždycky jsem udržela tvoje tajemství." Přijde mi, jako by ty dva roky, které zatím uběhli, vůbec nic neznamenaly. Vždycky bude moje kamarádka. Jen ona mě zná takovou, jaká doopravdy jsem. Tedy spíš byla. Hodně jsem se změnila. Možná můžu získat mé já zpátky, když se spolu začneme zase bavit. Měla bych jí odpustit.
Rozhlédne se kolem sebe, zda nás nikdo neposlouchá. "Jsem čarodějka. Paní Trampová mě každej den učila, ale nikdo o tom nesmí vědět. Prý kdyby se to někdo dozvěděl, mohlo by to špatně dopadnout. Tobě věřím, vždyť jsme byly nejlepší kamarádky na život i na smrt," zesmutní při vzpomínce na staré časy.
"Ach Drey," pevně ji obejmu. "Tolik jsi mi chyběla."
"Ty mě taky, ani netušíš jak." Obě se svorně rozpláčeme.
Někdo do nás narazí. "Holky, já jsem tak ráda, že jste se usmířily. Teď si můžeme konečně pořádně užít společné dobrodružství za lovem první."
Jemně se vykroutím z jejich obětí. Musíme se dát do práce. "Máš zbraň?" zeptám se té jediné osoby, která tu není bojově nadaná.
"Jasně. Kříž, svěcenou vodu a kůl," všechno mi názorně ukáže.
"Dobrá, kdyby se něco dělo, pořádně zařvi a já ti přiběhnu na pomoc. Neboj se, uslyším tě. Tak se tu zatím drž. My vyrážíme."
Riley na mě kývne. Je na mě hrdý, že jsem to s Drey urovnala. No, já jsem vlastně svým způsobem taky. Dokázala jsem překonat své vlastní ego. Jsem na sebe pyšná.
Přede mnou se mihne stín. Upír? Tak rychle? Musím být blízko tomu sídlu. Vždyť ho hledám teprve necelou půl hodinku. Plán se mi v hlavě objeví okamžitě.
"Halo?? Je tu někdo? Ztratila jsem se," nasadím vážně zoufalý tón. Snad se chytí. Vždyť který upír by odolal ztracené a úplně bezbranné dívce.

Žádný, protože se objeví zrovna přede mnou. "Ztratila ses maličká?" dotkne se mého ramene. "Škoda, že jsi narazila na mě. Je celkem smůla, že jsi zabloudila až ke mně."
"Vy…vy…mi nepomůžete?" popotáhnu. Kurva, já jsem herečka, zasloužila bych Oskara.
"Jistě, maličká, pomůžu," oddálí mi hlavu, čímž odhalí krční tepnu. Jen pojď, chytni se do mé pasti.
Když už je skoro u mě. Chytím ho za hlavu a škubnu s ní, takže mi přeletí přes rameno. Udiveně na mě kouká ze země. Proměním svůj vzhled. Cítím, jak se mi špičáky prodlužují. "Kdepak, já pomůžu tobě." Přibližuji se k jeho hrdlu. Ta krev mi tolik chyběla. Už ji chci mít ve svých ústech.
"Pomoc. Pomozte mi někdo," ozve se z dost velké dálky. Amanda. Já na ni skoro zapomněla.
Otočím se na upíra. Vysát ho nestihnu. Nevadí, najím se tedy jindy. "Dnes je tvůj šťastnej den." Hodně se mu uleví. Ne nadlouho. Vytáhnu z boty dýku. Krásně se mu zabodne do srdce. Nečekám, jestli se rozpadne, Amanda mě potřebuje.
Doběhnu do tábořiště celá uřícená. Jsem tu zjevně mezi prvníma. Amanda leží u ohně v kaluži krve. Vybavím si, kde jsem tenhle obrázek už viděla. Ano, tohle je můj sen. Kdybych si rozvzpomněla, určitě by to takhle nedopadlo. Neměla jsem ji brát s sebou. Sehnu se k ní. Třeba je tu ještě naděje, že žije. Půlku krku má odtrhnutou i s masem, tahle scéna se opakuje na několika místech, jsou zde patrné i malé ranky. Přiložím prsty ke krku z druhé strany. Nahmatám pulz, ale vážně velmi slabý. Kruci, ani jí nemám čím zastavit krvácení na krku. Proč musím být odolná vůči počasí, teď by se mi hodila mikina. Její použít nemůžu, je hodně špinavá, nerada bych jí tam zanesla ještě nějakou infekci. Rány se jí teda zatím snažím udržet rukama a vlastním tělem.
"Co se tu," nedokončí větu. Zaraženě kouká.
"Marcu. Potřebuji tvoji mikinu. Rychle ji sundej." Na nic se naštěstí neptá. Přitisknu ji prvně ke krku. Odtamtud krev teče nejvíc. Musím ji okamžitě přenést do hradu. "Počkej tady na ostatní." Nečekám na jeho odpověď. Popadnu Amandu do náruče a běžím s ní k hradu. Jakmile vím, že mě nikdo nemůže vidět, zvýším svoji rychlost, čímž vypotřebuji skoro všechnu upíří krev v sobě.
"Pomozte, pomozte mi někdo," začnu řvát na celej ten hrad. V tu ránu je kolem mě spousta lidí. Berou mi ji z rukou, ale já jim ji nechci dát. Nevěřím jim. Jak dlouho by trvalo ji převést k nám? Přežila by vůbec tu cestu?
"Isell, jdem jim ji. Oni se o ni postarají," chytne mě někdo za rameno. Otočím se na něj. Riley, jak to sem tak rychle zvládnul? No jo, je vlkodlak. Hodně neochotně jim ji předám. Doufám, že jí zachrání.
"Všechno je to moje vina, neměla jsem jí dovolit, aby šla s námi."
"Co to povídáš? Vždyť víš, že každý šel na tuhle misi dobrovolně, ty za nic nemůžeš," pokusí se mě obejmout, ale nedovolím mu to.
"Ne, prosím, jsem celá od krve." Začnu chodit po chodbě. Za nedlouho dorazí i ostatní. Dez vypadá vážně hrozně zdrceně. Je mi líto, že mu nemůžu vysvětlit, co se stalo.
"Rachell, tak jak?" sběhneme se kolem ní, když se asi po hodině a půl vrátí k nám.
"Přežije to," sdělí nám. Nevím, jak ostatním, ale mně spadl obrovský kámen ze srdce. "Na chvilku se i probudila. Ptali jsme se jí, zda ví, kdo ví, kdo udělal." Napjatě stojím. Ten parchant, který je za tohle zodpovědný, je předem mrtvý.
"Kdo to udělal?" vyhrkne zuřivě Dez. Naprosto sdílím jeho náladu.
"Na jejím těle se objevila četná zranění od upíra. Řekla jediné jméno," nasadí pauzu. "To jméno bylo Isell."
Prosím? Vážně teď řekla moje jméno? Co to zase má být za blbej vtip? Chopí se mě několik párů rukou. "Okamžitě mě pusťte, já nejsem upír," snažím se jim vykroutit, ale drží mě dost pevně. Kruci, kdybych měla v sobě víc upíří krve, potřebuji ji a nutně.
"Nejsi? Tak proč ti nebije srdce?" položí mi Dezovo ruku na krk. Jak že mi nebije srdce, co si to vymýšlí za sračky?
"Má pravdu. Nenahmatal jsem pulz," vrhne na mě zhnusený pohled. Co se tu jenom děje?? Proč mi nenahmatal pulz? Vždyť mi srdce přece musí být, jinak bych nežila.
"Zde je další důkaz." Udiveně zírám na to, jak bere do ruky nůž a řízne jim nějakého muže vedle sebe. Do nosu mi udeří vůně krve. Jenže tahle není obyčejná, tuhle krev potřebuju, teď hned. Než si uvědomím, že nade mnou zvítězily pudy, proměním se. Oči mi jistě zčervenají a špičáky se prodlouží. Zuřivě vrčím. Tu krev chci!
"Vidíte? Odveďte ji do výslechové místnosti."
Prudce mě posadí do židle. Připoutají mě. Když teď necítím krev, jsem vcelku klidná. Tohle jsem teda posrala. Už se provalilo moje tajemství, ale úplně jinak než doopravdy je. Nemám nejmenší šanci z toho vyváznout živá. Pošlou na mě ty odporný komáry, a jelikož mám v sobě trochu upíří krve, tak je po mně. Do místnosti vejde moje zkáza.
"Víš, přemýšlela jsem hodně dlouho, jak tě dostat. Udělala jsi blbost s tím napadením toho děvčete. I když to nechápu, myslela jsem, že se soustředíš pouze na upíry. Proto jsem ti píchla sérum, které zpomalí srdce natolik, že nenahmatáš pulz a dokonce ho ani neuslyšíš, i kdybys měla sebe lepší uši. Mým druhým překvapením bylo pořezaní upíra před tebou, věděla jsem, že se neudržíš. Takže ti vážně děkuji, usnadnila jsi mi práci."
Takže ona nenapadla Amandu? Já myslela, že ano. Takže to byl vážně nějaký upír. Jenže mi vůbec nedává smysl, proč je na mě taková, vždyť v tomhle nemůže být pouze soupeření o moc.
"Proč? Co jsem ti kdy udělala?" Snad si zasloužím před smrtí znát pravdu.
"Zabilas spousty mých dědí. Musí tě stihnout trest."
"Co to meleš? Vlkodlaků jsem se nikdy ani nedotkla." Ničemu nerozumím.
"Jenže já taky nejsem vládkyně vlkodlaků. Možná bych ti takhle na konci tvého života mohla odhalit svoji pravou tvář. Jsem totiž první. To mě tu hledáte. Napadla jsem tohle sídlo, zabila vládce a čekala na váš příjezd. Váš příchod sem byl nevyhnutelný. Zkomplikovalas mi to tím, že jsi holka, pouze malá holka. Máš štěstí, že tě svým způsobem uznávám. Tohle bude rychlejší smrt. Já bych tě mučila dost dlouho. Pozdravuj na druhém břehu," zamává mi na rozloučenou.
Podívám se k oknu. Původně jsem myslela, že uvidím pouze svůj odraz, ale ono je průsvitné. Ta svině ho snad ještě stihla vyměnit, abych viděla, jak mě ostatní nenáviděj. Dez mi prudce kouká do očí, on ji miloval a já mu ji vzala, nevysvětlím mu svoji nevinu. Marc hledí do země. Pouze Riley s Drey se snaží uniknout těm gorilám, které je drží. Je to zbytečné, nemají šanci mě zachránit.
"Nic není zbytečné. My ti pomůžeme," ozve se mi v hlavě Rileyho hlas.
"Riley? Já slyším tvoje myšlenky? Jak je to možné?"
"Nemám nejmenší tušení. Teď je to jedno, nevzdávej to, prosím. Nesmím tě ztratit. Vždyť bez tebe to nedokážeme."
A v tu chvíli dostanu nápad. Zrodí se mi v hlavě náhodou, jako by ani nebyl můj. Jasně, Angela, opět mi zachraňuje život. Riley samozřejmě všechno slyšel. "Ještě jedna věc, potřebuji pomoc i od Drey. Řekni ji, že jakmile na mě dosednou komáři, ať udělá nějaký rozruch na tak dlouho, než je zažene zpátky. Prosím, neptej se mě proč, dala jsem slib mlčenlivosti." Sehne se k Drey a něco ji pošeptá. Překvapeně na mě kouká. Určitě nechápe, jak mi to pomůže. Pouze kývne hlavou. Tak snad nám ten plán vyjde.
Stěna se začne pomalu nořit do země. Tak Angelo, náš život je ve tvých rukách, nenech nás prosím ve štychu. Pevně sevřu oči. Nechci vidět, jak na mě poletí. Ucítím první bodnutí. Musím otevřít oči, abych věděla, kdy mám začít s plánem. Kolem mě se začne tvořit mlha. Drey zjevně začala. Skvělej nápad. Takhle si stihnu sehnat i zbraň.
"Fajn, tak teď," pomyslím si. Mým tělem se začne rozlévat mravenčení. Jasně vidím, jak mi komáři proletí tělem. Super, vyšlo to. Zvednu se ze židle. Kde teď mám asi tak najít nějakou zbraň. Není tu nic jiného kromě kovové židle. Dobrá, budu muset změnit svůj plán.
Uslyším ten hnusný hvízdavý zvuk. Musím se vrátit na své místo. Sednu si. Ruce vložím zpátky do okovů. Ještěže mě nespoutali provazy, do těch bych se zpátky nedostala. Mlha začne mizet. Zhmotním se. Fajn, teď přestat hluboce dýchat a tvářit se mrtvě.
Bouchnou dveře. Už je tady. Hlavně nesmím vystartovat předčasně. Okovy mi uvolní ruce i nohy. Ještě je stále brzo. Musím počkat na znamení. Rukou mi přejede po obličeji. Možná ověřuje, zda mi zůstala ještě nějaká krev.
"Isell, teď," zařve mi v hlavě hlas.
Chytnu ji pod krkem a odhodím ji na druhou stranu místnosti. Překvapeně na mě zírá. "Jak jsi to?"
"Výrobní tajemství," usměji se a zmizím.
Zmateně se rozhlíží po místnosti. Jo, tohle určitě nečekala. Kašlu na nějakou férovou hru. Boj tváří v tvář by byl sice spravedlivější, napínavější, možná i zábavnější, ale nevyhrála bych ho. Ne s první upírkou, takovou sílu zase nemám.
Stoupnu si před ní. Připravím si postoj. Oběma rukama jí vjedu do těla. Nemůže je cítit. Jakmile si myslím, že jsem tam, kde chci, zhmotním se. Vyděšeně se na mě podívá.
"Shnij v pekle, couro," zašeptám jí do obličeje. Vytáhnu ruce z jejího těla. V levé se mi stkví páteř a v pravé ruce, hodně pořezané od žeber, svírám srdce. Žádný upír nemůže existovat bez těchto věcí. Po chvilce je přede mnou jenom prach. Chytnu se za hlavu v očekávání velké bolesti. Právě jsem zabila první, jistě se musí nějaká objevit. Ale nic, ani štípanec, tedy kromě těch, které mi zdobí kůži.
Přeběhnu do druhé místnosti. Tam je zrovna velkej zápas s těmi upíry, kteří mě sem dovedli. Pomáhat jim nemusím. Riley s Dezem to určitě zvládnout. Drey se krčí v koutě. Samozřejmě není moc bojově nadaná.
"Pojď se mnou." Vytáhnu ji do stoje. Společně vyběhneme na chodbu. "Musíme najít, kde vězní vlkodlaky, protože jakmile upíří zjistí, že jsme zabili jejich paní, tak tu bude pořádná mela. Nevšimla sis, že by tu někde bylo vězení?"
"Ne, ale počkej, mám nápad." Klekne si. Jednu ruku položí na zem. Na čele se jí vytvoří vrásky z hlubokého přemýšlení. Když otevře oči, leknu se jí, koukají totiž na mě přes jakousi zvláštní mlhu. Párkrát zamrká, mlha zmizí. Chytí mě za ruku. "Tudy."
Doběhne společně do kobek ve sklepě. Hned za dveřmi na nás čeká pár upírů. No super. Já si nevzala žádnou zbraň. Jak koukám, oni ji mají, takže nebude problém si je obstarat. Ten první dost překvapeně kouká, takže než se vzpamatuje, vezmu mu meč a hlavu jednoduše useknu. Seberu ze zdi klíčky. Hodím je Drey. "Osvoboď je zatím, o tyhle se postarám."
Není moc těžké je zabít. Neútočí vůbec systematicky. Odrazím útok jednoho, který překvapivě neudrží svoji pozici, uhne doprava, čímž vrazí do svého druha. Bože, kdo tyhle paka cvičil? Je mi skoro líto, když jim usekávám hlavu. No ale jenom skoro, přece jenom jsou to upíří a sloužili první.
"Děkujeme ti," seběhnout se kolem mě okamžitě osvobození.
"Na děkování teď není čas. Musíme vám vrátit palác. Pojďte, vybojujeme ho zpátky." Je tak nějak přirozené, že jdu v čele. Všechny je vedu. V hlavní hale vypukne ohromná bitva. Po mém boku se mi zařadí hnědosrstý vlkodlak s pronikavě zelenomodrýma očima, Riley. Z druhé strany mi stojí Dez. "Dezi, já bych Amandě nikdy neublížila, je kamarádka."
"Já vím, promiň, že jsem o tobě pochyboval. Stejně spoustu věcí nechápu. Budeš mi pak muset všechno vysvětlit."
Bojovali jsme do posledních sil. Nakonec se nám povedlo zvítězit, i když na naší straně byly velké ztráty. Večer se mělo jít oslavovat, ale nešla jsem, i když jsem zde momentálně za místní hrdinku. Raději sedím u Amandy. Její stav se sice stabilizoval, ale je stále v kómatu. Po těle má četné jizvy, můžeme být rádi, že přežila.
Nejhorší na tomhle je, že jsme vlastně nedostali první. Je možné, že mi lhala, ale proč by to dělala, vždyť k tomu neměla nejmenší důvod. Stále dokola si projíždím Vlkodlačí kroniku. Několikrát jsem si již přečetla pověst o prvních, ale nemůžu přijít na to, co mi tam ksakru nesedí. Přečtu si ji znova. Jedna věta září víc jak ostatní. Možná se mi to zdá, možná to je znamení, kdo ví? Mužova žena údajně uzavřela smlouvu s ďáblem, aby mohla svého muže pomstít. Smlouvu s ďáblem. A co když nešlo o ďábla, ale o upíra? O úplně prvního upíra. Vždyť to by bylo skvělé skrytí se před světem. Všechno vlastně hodit na ni. Kdyby náhodou nastala chvíle, jako je tahle, šli by všichni po ní, protože i ona sama si myslela, že je úplně prvním upírem. Neměla jsem ji zabíjet, teď nikdy nezjistíme, kdo vlastně první je. Budeme muset dál lovit upíry a doufat, že se někomu svěřila.
Hodiny se začaly proměňovat v minuty. Dny v hodiny. Týdny ve dny. Měsíce v týdny. Nemám tušení, kolik času uběhlo od té doby, co jsme sem dorazili. Moje myšlenky se omezili pouze na hledání a zabíjení upírů. Žádný z nich mi nebyl schopný pomoct. Začínala jsem být vážně zoufalá. Byla buď na lovu, nebo u Amandiny postele. Naštěstí mě Riley chápal. Dokonce mi pomohl i s mojí závislostí na upíří krvi. Prý to věděl od začátku, přece jen byl blízkej Beatrice, tak mi to mohlo dojít. Jsem vážně ráda, že mě bere takovou, jaká jsem i s upíří stránkou.
Začínám být vážně nervní. My toho prvního snad nikdy nenajdeme. Je fakt, že vlastně může být kdekoliv, svět je dost velkej. Zrovna jsem zabila dalšího upíra, který mi samozřejmě řekl velký hovno.
"Do prdele," udeřím do stromu. "Bože, copak nechceš, abychom v téhle válce vyhráli? Prosím, pomoz mi najít prvního."
"Nevím jak Bůh, ale já ti pomoct určitě můžu," ozve se zpoza stromu. Na měsíční světlo z něj vyjde muž a to kurva pohlednej. Černé vlasy střižené do pánského mikáda, zářivě modré oči, kožená bunda mu obepíná svalnaté tělo. Jen je škoda, že nevidím jeho zadek v těch roztrhaných džínách.
"Můj Bože," ujede mi z úst. Nejraději bych si nafackovala.
"Stačí, když mi budeš říkat Williame," představí se mi.
"Dobrá, Williame, s čím mi chceš pomoct?"
"Najít prvního. Slyšel jsem, že ho hledáte. Cestuji za vámi dost z daleka. Vím, kde ho najít," usměje se. Ježiši, ty krásné rovné zuby. Je na něm něco, co by mě nepřitahovalo?
"Moment, kdo jsi, že tohle všechno víš?" zeptám se ho, zatímco ho vedu k hradu. Musí si promluvit i s ostatníma, pokud má takovéhle informace, rozhodně ho nemůžeme nechat jít. Vlastně já bych ho nenechala jít, i kdyby ty informace neměl.
"Teď budu tvůj průvodce, jestli mi to ty a tvoje družina dovolíte." Sama předem vím, že jemu dovolím cokoliv. Kruci, Isell, prober se, co ten chlap s tebou dělá?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 19. června 2010 v 20:03 | Reagovat

Vedela som, že na tej ženskej je niečo divné, ale že ona bude tou upírkou, tak to ma teda nenapadlo :D A to, ako ju Isell dostala, bolo vážne skvelé! Super akcia... ale kto je dočerta zas ten William? :D

2 LentilkaS LentilkaS | Web | 20. června 2010 v 19:10 | Reagovat

To zní napínavě :) tak pokráčo, ted zase mám čas pořádně číst :))

3 Andreica Andreica | 22. června 2010 v 16:31 | Reagovat

[1]: ¨Jo, Williama si všichni zamilujete :)...je to moje 3. nejoblíbenější postava :)

4 Andreica Andreica | 22. června 2010 v 16:31 | Reagovat

[2]: Pokusím se ho dát co nejdřív ;)

5 Michelle Sun Michelle Sun | Web | 23. června 2010 v 21:24 | Reagovat

[3]: Niečo sa mi na tom tvojom prehlásaní, že si ho všetci zamilujeme nepáči :D Tak prosím rýchle ďalšiu časť, aby som to pochopila :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama