Hřbitov

1. září 2010 v 13:19 | Andreica |  Moje tvorba
Tuto povídku jsem sice netvořila já, ale je vážně skvělá. Když jsem si jí přečetla, běhal mi z ní mráz po zádech. Napsala ji jedna holčina ode mě z oddílu, tak snad se vám bude líbit stejně jako mně :)

Lucka se koukne do zrcadla a chce se jí brečet. Je tlustá, nevýrazná v obličeji, zkrátka tuctovka. Jako by toho všeho nebylo málo, ztratila svou jedinou kamarádku. Jediná Nela jí nenadávala do podivínky či špeka. Ale teď už tu není. Je to z části i Luccčina vina. Kdyby Nelu nepřemlouvala, aby s ní šla tenkrát na hřitov, bylo by všechno jinak.
No tak Neli, pojď, půjdeme tam," vzpomíná lucka na tu osudovou větu
Nela se nechala přemluvit, kéž by jí nepodlehla tak rychle. Počkaly, než se setmí a vyrazily. Jelikož Lucku moc zajímá posmrtný život, věděla o něm vše. Nějak tušila, co se může stát, ale nepřipouštěla si to. Lucka Nelu přemluvila k vyvolávání důchů přímo u jedné hrobky.
ANAA SVATOŠOVÁ
Narazena: 17. 1. 1983
Zemřela: 26. 4. 2005
           
            Lucka připravila vše potřebné k vyvolání. Popadla bledou Nelu za ruce a soustředila se na spojení s duchem Anny. Šlo to jako po másle. Nejdříve se Anna zdála být milá, jenže potom začala mít Nela hloupé připomínky.
            "Lucko, vždyť to je pitomost, žádnou Annu jsme nevyvolaly. Posmrtný život neexistuje…"
            Lucce začalo pomalu docházet, že se Nela ocitá ve velkém nebezpečí. Jenže ducha neodvolala, chtěla vědět, jak to bude dál. Jak ráda by se své rozhodnutí změnila. Kdyby věděla, co uvidí, tak by tenhle výlet nikdy nepořádala.
            Nela sebou začala škubat, mlátila hlavou o zem, ječela a byla úplně mimo. Lucka se jí snažila zpočátku pomoct, jenže dostala hrozný strach a utekla.
            Lucka položí zrcátko a koukne se na ležící Nelu s nepřítomným výrazem. Sice stále žije, ale nic nevnímá. Sama si nenají, nedojde na záchod, nemluví. Lékaři říkají, že utrpěla hrozný šok. Ale Lucka moc dobře ví, co se stalo. Duch Anny vysál z její kamarádky duši. Takže Nela je vlastně jen kus kostí obalené masem. Už tu vlastně není. Neexistuje.
            Dál už to pro Lucku nemá smysl. Nemůže žít s tím, co udělala. "Omlouvám se Neli," zašeptá.
            Kamarádka kouká nepřítomně někam skrz ni. Lucka otevře okno. S rozklepanýma nohama se postaví na parapet. Ještě jednou se koukne na tu bytost, která nehybně leží na posteli. Napočítá do tří, odrazí se a…skočí.
Let je krátký. Dopad už skoro necítí. Ještě stihne zaslechnout něčí zoufalý hlas: "Ta holka skočila."
            Ucítí krev v ústech. Ví, že nastává její konec. Také si nezaslouží nic jiného než smrt. A za to všechno může jediná noc na hřbitově.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 2. září 2010 v 12:43 | Reagovat

Je to pekné, i keď fakt trochu desivé :)

Btw, ďakujem za všetku tú krásnu pochvalu :))

2 Mrož Mrož | 10. září 2010 v 19:42 | Reagovat

Taky mi z toho běhá mráz po zádech :) pěkná ale smutná povídka

3 zrazená zrazená | 9. června 2011 v 18:03 | Reagovat

nádherný blog...

4 Andreica Andreica | Web | 9. června 2011 v 20:53 | Reagovat

[3]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama